Slavia si uřízla ostudu. A ještě ke všemu si to ani nepřipouští
Být fanouškem fotbalové Slavie musí být vážně těžká řehole. Váš tým nejprve v přípravě porazí ruský Krasnodar, jenže jen o pár dní později ji vypráskají 1:5 druholigové Pardubice a vás logicky napadne otázka: Copak taková nakládačka v Edenu vůbec nikomu nevadí?
Odpověď je přitom ještě smutnější, než samotná otázka. Nevadí. Slavia ve středu vyrazila na východ Čech bez většiny stabilních členů ligového týmu, a přestože už po poločase prohrávala o pět gólů, i kouč Michal Petrouš nad tím kvůli poslepované sestavě mávl rukou.
Ve svém hodnocení na webových stránkách pak dokonce na blamáži, která spoustu slávistů vyděsila, našel i pozitiva. Tak třeba: „Bylo to pro hráče těžké utkání.“ „Až na desetiminutový výpadek nezačali kluci vůbec špatně.“ „Pro kluky je takový zápas obrovská zkušenost.“
Inkasovat pět gólů od soupeře, který se plácá ve druhé lize, a pak to označit za obrovskou zkušenost pro hráče, byť mladé a nezkušené? Ne, tohle přece nemůže slávistický kouč myslet vážně.
Ponechme teď stranou, že Slavia kvůli nečekané pozvánce do Švýcarska na páteční utkání s Young Boys Bern poslala do Pardubic juniory, aniž by to alespoň naznačila vlastním fanouškům, kteří pak po příjezdu do dějiště utkání na hřišti marně hledali Fenina a spol.
Nejstarší tuzemský klub si zkrátka nemůže dovolit hazardovat se svým jménem takhle odfláknutým zápasem, jakkoliv má na nečekaném výsledku podíl oslabená soupiska. Poslepovaná sestava není omluva, nýbrž výmluva, která by se mohla Slavii krutě vymstít.
Pokud dal Petrouš operativně přednost zápasu ve Švýcarsku, měl se omluvit a utkání v Pardubicích raději zrušit. Tenhle zápas stejně nikomu nic nedal. Vlastním fanouškům by navíc ušetřil zbytečnou cestu a sobě ostudu, kterou si naneštěstí navíc ani nepřipustil.
Jenže zapomněl na jedno. Fanoušci Slavie jsou na porážky se soupeři z nižších soutěží od jisté doby alergičtí. A pardubický debakl jim proto utkví v hlavě určitě víc, i než případný triumf ve Švýcarsku.
