Jablonec. Pelta. Penalta v poslední minutě. Tohle spojení je v českém fotbale třaskavé jako výbuch Krakatitu. A přesně na něj došlo v zápase s Duklou. Před očima předsedy FAČR Miroslava Pelty zachránil pokutový kop jeho týmu remízu (3:3). Když se k tomu přidá pochybné jméno sudího Jiřího Jecha, emoce logicky vzplály.
Skutečnost, že Pelta působí v dvojjediné pozici šéfa klubu i celé asociace, je nešťastná, na tom se snad shodnou všichni – tedy kromě něho. I kdyby nic pro dobro Jablonce nezařizoval, podezření se nezbaví a už jeho funkce sama o sobě mnohé přinutí i k nevyžádaným službám. Je tu však ještě jeden, možná vážnější problém.
Druhá penalta proti Dukle nařízena být mohla, nehledě na to, že neexistuje pravidlo, že se v 90. minutě nemá (v Jablonci) pískat. Jenže domácí rozhodčí nemají stejný metr, a to ani v rámci jednoho utkání. Stejnou situaci posuzují odlišně, typickým případem je vražení do protihráče v šestnáctce.
Být ligovým fotbalistou, budu mít pořádný maglajz v tom, jak mám vlastně hrát. Navíc když to sami či pak komise rozhodčích v čele s Dagmar Damkovou často podpoří gumovým výkladem pravidel, včetně legendárního legálního „lehkého přistrčení“, s ohledem na posuzovaného sudího či tým, v jehož (ne) prospěch verdikt padl.
V české lize si zkrátka každý píská, jak (Roman Berbr) chce.