+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
Zdeněk Janda
11. října 2017 • 12:40

Hokejisté po mně chtěli škrcení a páky, říká MMA bojovník Hamršmíd

TOP VIDEA
Slavia - Liberec: Bosančič slavil gól pod tribunou Sever, přiletěla k němu dýmovnice Slavia - Liberec: Bosančič slavil gól pod tribunou Sever, přiletěla k němu dýmovnice
SESTŘIH Premier League: Everton - Arsenal 2:5. Dominance hostí, Čech v závěru chyboval SESTŘIH Premier League: Everton - Arsenal 2:5. Dominance hostí, Čech v závěru chyboval
VŠECHNA VIDEA ZDE

Měl dost divoký život. Sám tomu říká telecí léta. Nachomýtl se i do vězení, později se však ukázalo, že neoprávněně, kvůli procesní chybě. V bojových sportech se stal legendou. Teď, ve 37 letech, se vrací do klece. Po pětileté přestávce. „Neberu to jako risk. Věřím, že to má být tak, že vyhraju,“ tvrdí Michal Hamršmíd, mistr světa v MMA a kondiční kouč u hokejové reprezentace.



Podle výrazu byste to do něj vůbec neřekli. Ani podle letmého pohledu na postavu (166 centimetrů, 68 kilogramů). Většinou se mile usmívá. Jenže pozor. Mate tělem. Při zápasech se z něj stane šelma, v MMA nejúspěšnější Čech, světový šampion. A muž, jenž dokázal před lety zpacifikovat bubeníka Depeche Mode. „To byl můj největší skalp,“ žertuje.

Do klece se vrací ve čtvrtek 12. října v rámci „Night of the Legends“ na Podvinném mlýně v Praze, jeho soupeřem bude obávaný Petr Mai, přezdívaný Včelka.

Jedním z důvodů, proč se vracíte, je šestiletý syn Patrik, který vás chce vidět v akci. Už vám radí, jak na to?
„No jasně, když jedeme do školky a ví, že pak jedu na trénink, ukazuje mi, jak se mám krýt, jak kopnout. Co mám dělat. On se těší nejvíc.“

Je pro vás tou hlavní motivací, která vás žene za vítězstvím?
„Určitě nechci, aby koukal, jak táta prohraje. Dám do toho maximum, aby mě uviděl při zápase nahoře, ne dole. Asi před rokem objevil doma videa, jak zápasím, chytil se toho, říkal, jestli bych mu to neukázal… To byl takový poslední impuls. Poslední dva tři roky mi lidi říkali, jestli bych neudělal rozlučkový zápas, protože k němu předtím nikdy nedošlo. Když se přidal malej, šel jsem do toho.“

Neberete to trochu jako risk?
„Lidi mi to občas řeknou, že bych mohl hodně ztratit. Z toho, co jsem si vydobyl. Slyším to kolem sebe.“

Nemyslím si, že mám co ztratit. Dám do toho všechno

A není to tak?
„Deset let jsem byl v evropské TOP. Když se udělala nová pravidla MMA, v Česku jsem vlastně neprohrál, prosadil jsem se i v zámoří. Takže si nemyslím, že mám co ztratit. Dám do toho všechno, hrozně nerad prohrávám. Porážky nesnáším. Chci vyhrát, ukázat se synovi, ale vím, že je to jenom sport. Stát se může cokoliv. Jako ješita si můžu říct: Kurňa, mohl jsem odejít s tím, že jsem výbornej, ale prohrál jsem… Ale vždycky si říkám, že všechno, co se stane, tak prostě má být. Takže si myslím, že to má být tak, abych toho 12. října vyhrál. Miluju zápasy o všechno, kdy není návratu. Buď, anebo ne. Tohle je přesně ten případ.“

Může vám pomoct i silná psychika?
„Věřím, že jo. I v Americe mi říkali, že jsem zápasový typ. Vždycky dokážu v pravý čas hlavu přepnout. Dám do toho všechno.“

1080p 720p 360p
Noc legend se blíží. Bojovníci v čele s Hamršmídem ukázali, jak se připravují

Bude to opravdu jenom comeback na jeden zápas?
„Jo jo. I když… Třeba se mi za dalších deset let narodí další dítě a zase mě bude chtít vidět! (usměje se) Ale ne. Kariéru už mám někde jinde. Na druhou stranu mě to zase naplno pohltilo, vypadnul jsem z usedlého života, kdy jsem měl všechno nalajnovaný. Kluci kolem mě říkají, že je na mně zase vidět elán.“

Co tomu říká vaše tělo?
„No, to je horší. Začal jsem lehce trénovat v půlce června, ale to jsem musel omezit, protože mě chytla záda. Nikdy předtím se mi to nestalo, to víte, věk. Teď se snažím dělat jeden trénink denně a spíš odpočívat, protože když jsem se do toho vrhnul víc, tělo bylo proti. Já měl vždycky výhodu, že jsem svoje tělo uměl poslouchat. Byl jsem silovější typ, snažil jsem se soupeře utahat kondičně. Kolikrát si říkám, že bych měl makat víc, že do zápasu zbývá méně času. Ale musím se krotit. Jsem to já, kdo svým svěřencům říká, že míň je někdy víc. No, a teď mám sám choutky se tím spíš neřídit, než řídit.“ (usměje se)

Dřív jsem mohl jenom jíst, trénovat, regenerovat

Musíte si hodně odpírat?
„Hlavně dřív, když jsem jenom bojoval, jsem si život uzpůsobil, jak jsem chtěl. Mohl jsem jenom jíst, trénovat, regenerovat. Teď do toho mám svoji práci, věnuju se mladýmu. Ale musím to zvládat. Když mám chuť na colu nebo na něco dobrýho, vždycky si řeknu: Hele, vydrž. A držím.“

Živíte se trénováním ostatních, to jste tedy musel omezit?
„Hokejistům jsem dělal letní přípravy, do toho mám stálou klientelu. Ale musel jsem ubrat, teď už se budu věnovat jenom sobě. Lidi to chápou, naopak mi fandí, abych to zvládnul. Navíc předtím, než jsem se rozhodl, že tu rozlučku udělám, jsem se ptal Pepy Jandače (kouče hokejové reprezentace), jestli by mu to nevadilo. Až když mi dal zelenou, šel jsem do toho.“

Kdo z hokejistů se přijde podívat?
„Bude jich docela dost. Stůl si koupili kluci ze Sparty, Chomutova, Boleslavi, přijde i spousta kluků z nároďáku. Musel jsem nakoupit hodně lístků, celou jednu tribunu, dolů jsem vzal nějakých šestnáct, sedmnáct VIP stolů.“

Abyste na tom ještě neprodělal.
„Pořídil jsem to jenom rodině a nejbližším známým. Zbytku jsem to zařídil, ale už si to kluci platili sami.“

Jaký ohlas u hokejistů vyvolalo, že je vede mistr světa v MMA?
„Kluci mi fandí, povzbuzují. Moc si toho vážím. Vůbec to, že jsem dostal nabídku, abych působil u nároďáku, je pro mě strop, obrovská čest. Snažím se klukům vyjít maximálně vstříc, abych jim nachystal servis, který potřebují.“

Hokejisté jsou taky gladiátoři

Dá se najít nějaká paralela mezi MMA a hokejem?
„Jsou to taky gladiátoři, kteří se snaží dát publiku zábavu. Pro vítězství udělají cokoliv. Stejně jako kluci v kleci. Jenže na zápas MMA se člověk připravuje tři měsíce, pak třeba přijde prohra, a dvouletá práce je pryč. V případě vítězství jste se mohli posunout výš, mít za to i lepší finanční ohodnocení. Ale nic. Musíte zase čekat, třeba další rok. Kdežto když v hokeji prohrajete v dlouhodobé části nějaký zápas, za dva tři dny máte další. Tady ne.“

Vyzvídají hokejisté o bojovém sportu hodně?
„Jasně. Už když jsem dělal na Spartě, kluci jako Míra Forman něco chtěli vyzkoušet. Tak jsme to vyzkoušeli a měl jsem od nich klid. (směje se) Stejně jako u nároďáku.“

Vyzývali vás na souboj?
„Říkali: Pojď, nedostaneš mě! Dostal jsem je… Ale všechno bylo v rámci legrace. Dobře vím, že kdybych s nimi šel na led, taky si ze mě udělají kašpárka.“

Legenda českého MMA Michal Hamršmíd se vrací do klece: Zlomil mě syn

Co s vámi chtějí zkoušet?
„Hlavně páky a škrcení. Nevěřili, že to tak funguje. Přišli s tím, že to přece nemůže být tak hrozný. Tak jsem jim ukázal náznak páky nebo škrcení a po chvíli říkali: Ty krávo, už toho radši nech! Samozřejmě vím, kam až můžu zajít. Bylo to takové hecování.“

Hokejisté mají bojové sporty rádi, že?
„Hodně se o tom bavíme, třeba Červus (Roman Červenka) má velký přehled, pár let zpátky jsme spolu i trénovali. Ví o zámořských soutěžích, kdo jak na tom je. Dá se říct, že je to v Americe nejrychleji rostoucí sport.“

Dá se něco z MMA uplatnit i při bitce na ledě?
„Je to něco jiného. Kluci jsou na bruslích, kdežto v kleci člověk musí být stabilní. Každopádně během letní přípravy se něco z úpolových sportů použít dá, protože při nich zabírá celé tělo. Na fyzičku je to skvělý.“

Kdo z hokejistů by byl dobrý bojovník?
„V poslední době se mě všichni ptají na Radko Gudase. Ten určitě ano, uchytil by se. Ale i další. Jsou silní, mají tvrdou ránu. Ani v kleci by se neztratili.“

V Americe vám po zápase mohou zakázat kontaktní tréninky i na půl roku

V hokeji se často řeší otřesy mozku. Jak je to v rámci MMA?
„V Americe je to hodně kontrolované, v Česku už je to složitější. V zámoří následuje po každém zápase důkladná lékařská prohlídka a většinou i stopka. Můžete být po bitvě zdravý, ale i tak vám dají automaticky třicetidenní zákaz se prát. A když jste trošku pomlácený, případně máte nějaké zranění, klidně vám nařídí šedesát dní bezkontaktního tréninku a třeba půl roku bez zápasení. Natvrdo.“

A v Evropě?
„To je bohužel jinak. Sport není až na pár vyvolených tak výdělečný, takže kluci berou všechny zápasy a je jim to jedno. V Americe bylo i povinné CT vyšetření mozku, tady ne. Někdo dostane K. O. v Německu, sebere se, a jede na turnaj do Polska. Aniž by cokoliv řešil, protože si chce trošku vydělat. Kluci hazardují se zdravím. Já se snažil vždycky být obezřetný. Po zápase jsem netrénoval, dal jsem si klid. Protože samotný souboj představuje až vrchol pyramidy. Předtím se člověk připravuje dlouhé týdny, už v tréninku při spárování inkasuje spoustu ran. Proto by si měl dát pauzu.“

Měl jste v kariéře otřes mozku?
„Ze zápasů jednou, když jsem dostal K. O. Jinak jsou to hlavně naraženiny, pohmožděniny. Ale i tak preventivně i teď chodím každý rok na prohlídku. Je důležité, aby člověk o svoje tělo pečoval.“

Když zůstaneme u hokeje, i v něm hraje fyzická připravenost stále větší roli.
„Vlastně klíčovou. Dřív rozhodoval z devadesáti procent hokejový um, deset procent to ostatní. Dneska, ať chceme, nebo ne, je to věda. Všichni třináctiletí kluci v zámoří už mají svoje fitness kouče, výživové poradce, trenéry na bruslení. Hráči už nemají na ledě čas. Než přijde přihrávka, už musí vědět, co udělat. Dřív ji zpracovali, podívali se vlevo, vpravo. Teď jsou hráči jako stroje. Možná se zdá, že se trošku vytrácí krása hokeje, je to agresivnější. Ale celkově je naše doba rychlejší, agresivnější a hektičtější.“

Stačíte hokejistům, když s nimi makáte na fyzičce?
„V některých věcech jsou lepší oni, v některých já.“

Hráči si ze mě dělali srandu, že mám krátký paže a nohy

V čem oni?
„Vidíte, to musím dlouho přemýšlet… (směje se) Někteří byli zvyklí dřít pět hodin denně, to už ale není potřeba. Není to maraton. Hráč se musí připravit na nějakých třicet nebo padesát sekund na ledě. V tu dobu musí být v TOP síle. A z toho stejně jenom nějakých deset, patnáct sekund je v tom absolutním zápřahu. I tomu je třeba uzpůsobit trénink. Že chvíli sedíte, pak je třeba vydat maximum, pak zase chvíli sedíte. Když jsme cvičili dřepy nebo dělali benč, tak je pravda, že na svou váhu mám velkou sílu, stačil jsem jim. Oni ale tvrdili, že je to tím, že mám krátký paže a nohy, takže mám výhodu. Padaly furt nějaký vtípky.“

I sázky?
„Když jsme se vsadili, kdo udělá víc shybů, vyhrál jsem. Ale pochopitelně mi hned vmetli, že je to tím, že mám kratší ruce! (usměje se) Když jsme dělali dřepy na jedné noze, vyhrál jsem, protože jsem měl kratší nohy… A takhle to bylo pořád. Ale zase komplexně jsou určitě líp připravení oni, protože makají každý den. Když jsem se s nimi vsadil v pondělí, v úterý už jsem nemohl, protože jsem se z toho dostával čtyři dny. Oni dokážou mnohem líp regenerovat.“

Kolik uděláte shybů?
„Můj rekord je 89. Ale to jsem byl v TOP formě. Teď bych jich udělal v kuse tak čtyřicet.“

Klamete tělem, že? Na první pohled by do vás sotva někdo řekl, že jste super úspěšný bojovník.
„Možná to některé lidi dráždilo. Vlastně dodneška. Když se někdo pohybuje v bojových sportech, pozná na mně, co dělám. Ale když jsem byl mladší a dělal někde ochranku, tak přišli opilí dvoumetroví chlapi, měli narážky, co tam dělám zrovna já… Ale nad tím jsem nepřemýšlel. Vždycky jsem MMA bral jako sport. Abych to někam dotáhl. Ne abych chodil ven a někde se rval.“

Dnes je doba obecně agresivnější, je lepší problémům předcházet

Lidi si na vás dovolovali?
„Někdy jo. Kdybych tvrdil, že jsem se nikdy nepopral, lhal bych. Ale postupem času člověk jinak přemýšlí. Když jdu někam večer, radši jenom rychle na pivo, pak zase domů. Už nechodím po barech a diskotékách, kde je víc a víc problémů. Dneska nevíte, kdo vás bodne nebo rovnou zastřelí. Dřív to bylo tak, že se člověk pohádal, padla nějaká facka a šlo se domů. Maximálně jsem si mohl doma pobrečet do polštáře, jaký jsem blbec, do čeho jsem se zase přimotal. Dneska jsou trestní oznámení, jsou u toho zbraně… Souvisí to i s tím, jak jsem o tom mluvil. Že je doba obecně agresivnější. Mám syna, nepotřebuju si nic dokazovat. Je lepší problémům předcházet.“

Zvlášť ve vaší situaci, kdy dobře víte, jak se přimotat k maléru. A nakouknout i do vězení, i když se pak ukáže, že to bylo neoprávněně.
„Už se k tomu nechci moc vracet, je to za mnou. Zažil jsem telecí léta, nebyl jsem svatej, i když tohle zrovna bylo hodně nešťastný. Brzo jsem zjistil, že takhle žít nechci, tudy moje cesta nevede. Každá životní etapa mi něco dala, ani jedné nelituju, i když ne z každé jsem šťastný. Ale všechno mi otevřelo hlavu. Abych věděl, kam se mám ubírat. Zjistil jsem, že potřebuju věnovat čas svému tělu, nedělat bordel.“

Lidi si možná mylně myslí, že bojovníci MMA jsou samí vyhazovači…
„I mezi nimi jsou lidé, kteří si chtějí jenom bouchnout, ale to nejsou sportovci. Přijdou na náš trénink a zjistí, jaká je to dřina, jak to bolí. Což oni podstupovat nechtějí. Ti správní bojovníci se poznají jinak. Jsou to sportovci. Ochotní podstoupit bolest. A rány i přijímat.“

Jak byste teď zareagoval, kdyby si na vás na ulici začal dovolat nějaký opilec?
„Umím těch chvatů tolik, že bych ho zpacifikoval, aniž bych mu ublížil. Ale zase jsme u toho. I kdybych ho jenom umírnil, mohl bych druhý den čekat obsílku, že dělám zápas, a že jsem se neadekvátně bránil. Pak už nikdo neřeší, že ten druhej byl ožralej a chtěl mě napadnout. Tím jsem si prošel, už to nechci. U nás soudní systém funguje tak, že musíte prokázat nevinu. Takže kdyby proti mně někdo šel a machroval, že mi něco udělá, půjdu pryč a nechám ho vyblekotat. Dřív bych se zachoval jinak, ale je to pryč. Kolikrát se ani nedivím lidem, že napadenému nepomůžou, že radši utečou. Protože mají strach, že je dotyčnej může zastřelit. Je to v tomto ohledu hrozná doba.“

Přípravu na návrat bere Michal Hamršmíd vážně, trénuje každý den
Přípravu na návrat bere Michal Hamršmíd vážně, trénuje každý den

Vzpomínáte, jak jste si před lety podal bubeníka ze skupiny Depeche Mode?
„Ty jo, jak to víte?“

Zaslechl jsem…
(usměje se) „To už je dávno, ani nevím, jestli o tom můžu mluvit, aby nebyl nějaký průser.“

Proč?
„Nic hroznýho se nestalo, prostě to bylo v nějakým baru. Byl drzej, ožralej, neustále se do někoho navážel, vrážel, provokoval. Byl jsem tam s kamarádkou, on navíc oblejzal každou ženskou. Slušně jsme mu říkali, ať jde pryč a nechá toho. Když už to bylo za hranou, umravnil jsem ho.“

Jak?
„Hodil jsem ho na zem. Pak přišla ochranka, já jsem se sebral a šel domů. Vůbec jsem nevěděl, že je to on. Až kluci mi potom říkali, že je to bubeník z Depeche Mode. To byl asi můj nejcennější skalp! (směje se) Ale to už je dávná historka.“

V čem je vůbec podle vás největší kouzlo MMA?
„Vezmu si na pomoc nedávný souboj mezi McGregorem a Mayweatherem. Takže šampion z MMA proti čistokrevnému boxerovi. Je to něco podobného, jako kdyby nějaký desetibojař šel porazit frajera z jeho disciplíny. Šance by tam byla, ale malá. Tady je to stejný. McGregor je sice skvělý boxer, ale šel proti specialistovi boxerovi. Kdyby to bylo naopak, přišel by ještě rychlejší konec. Mayweather by v kleci absolutně žádnou šanci neměl. Protože box je jenom část toho, co všechno představuje MMA. To je královská disciplína, stejně jako desetiboj v atletice. V kleci člověk musí umět boxovat, dělat judo, zápas, ale i věci na zemi. Páčení, škrcení. K tomu vede hrozně dlouhá a náročná cesta. Kouzlo je v tom, že při MMA člověk může použít techniky ze všech bojových olympijských sportů.“

Češi se vždycky budou radši koukat na hokej nebo fotbal

Je to i určitý životní postoj, filozofie?
„Lidi to říkají, ale já si to nemyslím. Pro některé je to jenom póza. Módní trend. Každou chvíli se vyrojí něco, co je populárního. Najednou je in MMA, takže každý je MMA bojovník. Ale ne všichni už chtějí podstupovat tvrdou dřinu dlouhodobě. Každopádně obliba roste, i když na turnaj se u nás nepřijde podívat deset tisíc lidí, ale pořád ty dva. Za současné situace to není sport, který by měl nějakou velkou budoucnost, protože nám chybí hvězdy. Někdo, kdo by přitáhnul davy. Jako má rychlobruslení Martinu Sáblíkovou. Nebo biatlon Gábinu Koukalovou. MMA musí být rádo za to, jakou pozici má teď. Češi jinak vždycky budou radši koukat na hokej nebo fotbal.“

V televizi nedávno poněkolikáté běžela slavná sága Rocky. Pobavíte se při tom?
„Jsou pasáže, při nichž se člověk pousměje, ale i řada takových, které jsou pravdivé. Je vidět, že na tom spolupracovali boxeři. Hlavně jednička je pěkná. Z čeho vyrostl, jakou měl vůli se někam dostat, přitom se zdálo, že je to nemožný. Také MMA je hlavně o vůli. O tom nic nevzdat.“

A jaká pasáž vás naopak pobaví?
„Jak se po jednom zápase, kdy je celý zkrvavený a vůbec nevidí, snaží najít Adrianu. Z očí mu teče krev, on řve: Kde jsi? Ona: Rocky miluju tě! Vždycky si s klukama dělám srandu, že takhle nějak budu vypadat já. Už se tu scénu učím.“ (usměje se)

 







Klasická verze
Mobilní verze