Report z oslav od hrdiny Zorvana: Jízda na traktoru, pohár už asi spí. Co je pospashot?
Kapitán Radim Breite ho pasoval na hanáckého krále. Aby ne, „prcek“ Filip Zorvan, na hřišti drzý šikula, sundal Spartu ve finále poháru dvěma trefami, zásadně postrčil Sigmu k druhému triumfu v MOL Cupu. A hned po zápase (3:1) se pustil do pořádných oslav, držel i kolem desáté dopoledne, kdy podal report z olomouckého reje. Klasické uvozovky se spojením směje se, které oživují rozhovory, byly vypuštěny, byly by po každé odpovědi.
Filipe, užíváte si oslavy?
„Je to nádherný, nádherný. Dlouho jsme byli na hřišti, pak s lidmi před tribunou, zafandili si, zazpívali jsme si. Pomalu jsme se přemístili do centra, přicházeli fanoušci, zpívalo se. Super!“
Proběhl Pospashot, legendární olomoucký drink nazvaný podle bývalého záložníka Martina Pospíšila?
„Samozřejmě. Zatím bych řekl, že jich bylo tak akorát, ale podle mě jich ještě pár přijde.“
Víte vlastně, co pijete?
„Ty jo… Je tam mangová šťáva, tonik. A něco bílýho - asi vodka nebo gin. Ale já to vlastně ani vědět nepotřebuju.“
Je dopoledne. Kolik vás drží?
„Teď je nás tak dvanáct, postupně se to míchá. Někdo přijde, někdo odejde. Táhneme to my zkušení: Radim Breite, Michal Leibl, Lukáš Juliš, Honza Navrátil, já. S Leblikem jsme se to asi naučili v Hradci, v dobrém městě. Řekli jsme si, že je to pro hodně z nás první trofej a možná poslední, tak si ji musíme užít.“
Provedli jste něco šíleného?
„Jezdili jsme na traktoru, bylo to nádherný, zase jsme si zazpívali.“
Kde jste ho vzali?
„Do centra přijeli trávníkáři i s koštětem.“
Prosím?
„Bylo tam nějaké koště, tak jsem ho vzal a bouchal jsem do valníku.“
Pohár je v pořádku?
„Sedí tady s námi a putuje. Každý si na něj chce sáhnout, dát mu pusu, pomazlit se. Na traktoru si to užil, říkal mi, že je to velký. To bylo naposledy, co mluvil, teď asi spí.“
Říká se, že úspěch dojde sportovci až s odstupem. Cítíte to tak?
„Teď nám to tady říkal Radim Breite, že mu to ještě nedochází. Já jsem o tom přemýšlel celou noc. Všechno jsem k tomu finále směroval, dokonce jsem si nechal dát žlutou kartu za střídání, abych nemusel hrát v Jablonci. Měl jsem v hlavě jen Spartu.“
Na trávníku po finále jste říkal, že jste ani nespal.
„Málo. Budil jsem se v sedm ráno, snažil jsem se, ale nemohl jsem dál spát. Před finále jsem si šel lehnout po obědě, ležel jsem v posteli, ale zase to nešlo. Nespal jsem ani vteřinu.“
Platí tedy, co říkal trenér Tomáš Janotka, že to je emočně náročný a dlouhý den?
„Byl jsem extrémně natěšený. Už aby to bylo! Když jsme vyhráli na podzim na Spartě, byl to pro nás největší zápas v kariéře. Jenže to jsme si uvědomili až po něm. Tady to bylo jasné dávno před ním.“
Po finále jste trochu mlžil. Ale v Olomouci pokračovat nebudete, že?
„Vydržel jsem hrát naplno do konce sezony, vyprší mi smlouva. Moje mise se blíží ke konci, taková je domluva.“
