V jednadvaceti letech stihla vybojovat bronzovou medaili z juniorského mistrovství světa a dokonce zažila dva starty na olympijských hrách. Usměvavá blondýnka Tereza Vaculíková ale v jízdě v boulích už dál pokračovat nebude. Kariéru končí kvůli potížím s koleny a touze víc se věnovat studiu.
„Nebylo to rozhodnutí ze dne na den, důvodů bylo víc,“ vysvětluje Vaculíková. „Chtěla jsem se věnovat víc škole, cítila jsem, že ji trochu šidím. Vrcholový sport už dnes není o přímé specializaci, jsou to různé kondiční tréninky, sponzorské povinnosti, mentální trénink, hodně organizačních záležitostí. U nás nefunguje reprezentační trenér. Když se tyhle drobnosti nakupí, je toho hodně a volného času moc nezbývá.“
Studentka brněnské právnické fakulty se k loučení s vrcholovým sportováním rozhodla také kvůli stavu svých kolen, se kterými měla po operaci v roce 2011 opakované problémy.
„Sport, který dělám, není na kolena nejlepší. Cítila jsem, že je správný čas skončit,“ líčí Vaculíková. „Na jaře jsem byla na vyšetření u pana profesora Koláře, který řekl, že na vrcholový sport nemám úplně vhodně postavená kolena. Tréninku se musím věnovat každý den, na klouby to byla docela zátěž. Takže jsem se rozhodla, že už toho nechám.“
Vaculíková navzdory svému mládí nasbírala několik úspěchů. Kromě bronzové medaile z juniorského světového šampionátu 2011 se v závodě Světového poháru Are dostala na sedmé místo.
„Kdyby se mě někdo zeptal, jestli lituju, že jsem se sportu přes všechna ta zranění věnovala, odpovím, že ne. Užila jsem si to, přineslo mi to spoustu zkušeností, okamžiků, na které nikdy nezapomenu,“ říká Vaculíková. „Sportovce, kteří pokračují, i když jim to ničí zdraví, by neměl nikdo odsuzovat. Každý má priority nastavené jinde.“
Hořkosladkými vrcholy kariéry byly pro Terezu Vaculíkovou dva starty na olympijských hrách. V roce 2010 přijela do Vancouveru v sedmnácti letech jako nejmladší česká olympionička, letos v Soči už měla zkušeností víc. V obou případech ale upadla a skončila poslední, zároveň ji ale cestou dolů doprovázel aplaus obecenstva.
„Olympiády se mi výsledkově moc nevydařily, ale vzpomínat budu v dobrém. Atmosféra je nezapomenutelná a člověk zažije momenty, které jinde ne,“ říká Vaculíková. „Jsem za ty olympiády ráda. Být v jednadvaceti na dvou olympiádách je takový bonus.“
O své budoucnosti ještě Vaculíková jasno nemá, těší se ale, co život přinese. „Spousta věcí mi bude chybět. Na druhou stranu, když člověk vrcholově sportuje, soustředí se na jednu věc. Teď se mi otevírá hodně možností, můžu si vybrat téměř cokoli,“ říká Vaculíková. „Jsem s tím smířená. Cítím to tak, že je na čase skončit. Není to tak, že bych se utápěla v lítosti, spíš se těším, co přijde.“
