Zlatý hokejový brousek Radko Gudas: Řezník na traktoru
Na ledě hází hromy blesky. Má přezdívku Řezník! Za hokejovou oponou je ale Radko Gudas (34) pohodový chlapík, táta k nezaplacení, srdcař a sadař: „Sednout si do traktoru a něco udělat, to mě baví,“ vyhlížel před prázdninami na vesnici!
Lehnout si pod strom do vysoké trávy, dát si stéblo do koutku a užívat si božského klidu. To je jeho domov. Vztah k přírodě pěstuje hokejový tvrďák i ve svých čtyřech ratolestech.
Kde se to ve vás vzalo?
„Táta byl celou sezonu v zahraničí a na léto jsme přijeli na chalupu. Babičky měly domečky se zahradou, pěkně u lesů. Vždycky jsem měl k přírodě kladný přístup. Chodit na houby, s dědou opravovat cestu. To mě bavilo.“
V dědečkově mateřském kraji nedaleko Berouna jste se s rodinkou uhnízdili
„Když se naskytla možnost pořídit si pár kousků pozemků a lesů, trošku to tam pročistit, využili jsme toho. Chceme si to kolem nás udělat hezký, protože se o to nikdo nestaral.“
A jde vám to?
„Snažíme se. Vybudovali jsme třeba hezké dětské hřiště, ale kolemjdoucí nám ho rozkradli. Nedá se nic dělat. Snažíme se to nevnímat a dětem dál zpříjemňovat život. Tchán se švárou tam přes zimu postavili hřiště znovu.“
Taky máte sad. Vyrábíte si vlastní pálenku?
„Jasně. Pár ročníků už máme. Ovoce nasbíráme a necháme to v palírně. Je to něco jiného, když ochutnáváte vlastní slivovici. Je za tím příběh, popis naší vesnice. Užíváme si, že se o to můžeme starat. Naše malé lásky, řekl bych.“
Chuť je v pohodě?
„Jo. Nemáme toho kvanta, takže si dáváme záležet. Švestky na pálení pečlivě vybíráme. Nedáváme tam všechno. Často nám pomáhají děti, které nevědí, proč třídí a půlku ovoce snědí. (úsměv) Ale o tom to je. Babičky mají na zahradě i ostružiny, jahody, maliny. Co si utrhneš sám, to je přece nejlepší.“
Mluvil jste o lesu. Myslivost vás neláká?
„Ale jo. Na jednu stranu pozemku chodili divočáci. Jsme kousek od Lán, kde jsou daňci, jeleni, spousta zvířat. Dost mých příbuzných se o myslivost zajímá a mají zbraně. Občas si chodíme zastřílet na holuby. To mě baví. Až se sem jednou vrátíme definitivně, tak si třeba nějakou vlastní flintu pořídím.“
Zbrojní pas máte?
„Nemám. V roce 2020 jsem ho neudělal. Minul jsem to o jednu otázku a pak už musel odletět do zámoří. Je to dlouhý proces. Nechám to po kariéře, abych se na to soustředil.“
V Americe máte přezdívku Butcher (Řezník). Jste schopný říznout třeba slepici na polévku?
„Ne. Slepičky sice máme, ale ne na maso k obědu. Spíš na vajíčka. Ovečky zase perfektně sekají zahradu.“
To musí být bájo. Hemenex z vlastních vajíček po ránu…
„Super. Vejce jsou menší a mnohem žlutější. Úplně jiná, než kupovaná.“
Taky se ví, že jste báječný tanečník. Střihnul byste si po kariéře Star Dance?
„Vůbec. Baví mě tancovat, ale ne se někde promenádovat. To nemám zapotřebí. Chci, aby mě to bavilo a nedělat něco z donucení. Spíš z osobních důvodů, abych se uměl hnout, když mě manželka vytáhne někam na ples.“
Standard, nebo latina?
„Většinou standard. Latina mi moc nešla, protože na ni úplně nemám kyčle.“
Kdy vás tanec chytnul?
„Po tanečních jsme se s pár kluky rozhodli, že budeme pokračovat. V Berouně byl bezva klub. Dalo nám to pár životních zkušeností. Na parketu se neztratím.“
Aby to na něm fungovalo, musí mezi partnery problesknout jiskření, ne?
„Rozhodně. A proto tančím jen s manželkou.“
A co krasobruslení, to by vám šlo?
„Starší dcera bruslila. To mi úplně stačí. Když jsem ale začínal hrát hokej, tak jsem chodíval i na tréninky krasobruslení. Bylo to ale spíš, abych byl na ledě, než zkoušel piruety.“
To jste měl hokejové brusle?
„Jasný.“
Se »zoubkama« by to nešlo?
„Nevím, jestli bych si spíš nerozbil držku.“
Tým šampionů |
RADKO GUDAS (34)
Narozen: 5. června 1990 v Praze
Pozice: Obránce Klub: Anaheim Ducks Rodina: Manželka Barbora, sestra Karolina, matka Radomíra a otec Leo
Děti: Leontýnka (9), Kvído (7), Elvíra (4), Frída (2)
Úspěchy: Mistr světa (2024), finalista Stanley Cupu s Floridou (2023), Vítěz AHL s Norfolkem (2012)