Čerstvý šedesátník Rulík, jak ho neznáte! Co ho pojí s Gottem?

Letí to, že?
„Strašně rychle. V extralize jsem začínal jako asistent v jedenatřiceti a patřil jsem k nejmladším trenérům vůbec. A teď, když jsme na nároďáku, tak zjistím, že všichni kromě asistenta Jirky Kalouse, který je o rok starší, jsou mladší.“

Jak stárnutí prožíváte?
„Od padesátin narozeniny úplně neslavím, protože roky přibývají. Člověk si uvědomí, jak je čas neúprosný, ale pro všechny stejný. Když jsem mezi mladými, nabíjí mě to a vlastně mi vůbec nepřijde, že stárnu. Otázkou je, jak to vnímají oni.“

Rád vzpomínáte na dávné časy?
„Vůbec. Koukám jenom dopředu.“

Třeba směrem k blížící se olympiádě, na kterou už jste vybral šest základních pilířů…
„Pastrňák a Nečas, tam je to bez diskuse. Palát je ohromná osobnost. Gólman Dostál byl výborný nejen vloni na MS, ale i celou další sezonu. Gudas je pro nás jednoznačně volba číslo jedna mezi beky. Nejtěžší bylo vybrat šesté jméno. Chtěl jsem někoho, kdo hraje stabilně a bez zranění prvního či druhého centra v NHL. Takže Zacha.“

Zato chybí Tomáš Hertl.
„Jen ze zdravotního důvodu. Před rokem nemohl na šampionát kvůli zranění ve spodní části těla a letos měl problémy v části horní. Kluci, kteří budou hrát pravidelně NHL, mají velkou šanci se do výběru dostat. První šestka v tom vůbec nehraje roli. Jde spíš o marketingovou záležitost.“

Pastrňák kvůli mamince i Zárubovi: Tajná návštěva

Chystáte na léto posezení s hráči z NHL?
„Pracujeme na tom. Máme připravené, kdy bychom ho chtěli udělat a hráči už o tom mají informaci, aby většina mohla.“

Kdy to bude?
„Oznámíme to v momentě, až bude všechno stoprocentní. Na schůzce by se mělo objevit kolem pětatřiceti hráčů, což v NHL ani nemáme. Takže tam zařadíme i kluky, co jsou v zámoří na dvoucestné smlouvě. Doplníme to i o nějaké hráče z Evropy.“

Nechybí vám denní klubový režim?
„První rok u nároďáku mi nechyběl vůbec. No, a teď toho mám do olympiády naplánováno tolik, že to bude opravdu mazec! Od srpna se nezastavíme.“

Budou mi měnit koleno

Při extraligových angažmá jste před lety platil za rasa. Hlavně o vaší letní řeholi se vyprávěly báje.
„Říkávalo se to. Tehdy nebyli kondiční trenéři, tak jsme si museli pomoct sami. Přišlo mi, že se tehdy trénovalo málo. Jenže postupem času se mi zase zdálo, že jsem to přepískl a trénovalo se moc. V momentě, kdy byli k dispozici kondičáci, snažil jsem se spolupracovat s těmi nejlepšími. Asi od roku 2012 fyzickou přípravu nechávám na nich.“

Zejména cyklistické výšlapy na Šumavě byly legendární. Taky proto, že jste etapy s hráči sám absolvoval…
„Někdy jo.“

A všem jste ujížděl?
„Jen z kopce.“ (smích)

Jenže jste měl ošklivou bouračku.
„V Železné Rudě. Tenkrát jsme ještě jezdili bez přilby a já jednou zapomněl, že tam po sjezdu následuje takové esíčko, které mě vyhodilo do protisměru, kde zrovna jel autobus. Skončil jsem až v potoce a celý zkrvavený. Hlavu mi sešili sedmnácti stehy. Od té doby jsem klukům říkal: Do kopce rychle, z kopce pomalu. Praktikoval jsem to ale jenom já.“ (smích)

Trenér Rulík při pokusu o obhajobu tvrdě narazil na realitu: Sedm jeho hříchů

V perfektní kondici jste na první pohled i teď.
„Udržuju se, ale na kole už nejezdím. Mám problém s kolenem. Asi půjdu na operaci.“

Na výměnu kloubu?
„Vypadá to tak. Jak se říká, mám to živý na živý. Bez chrupavek!“

Auuu.
„Ale v rámci možností se snažím něco dělat.“

Třeba?
„Cvičím vlastní vahou.“

Taky hrajete na kytaru a lesní roh…
„No, lesní roh. Ten sem neměl v puse snad dvacet let. Tomu se říká nátisk.“

Jasně.
„Ale do osmnácti let jsem hrál hodně.“

Jak jste se k dechovému nástroji dostal?
„Rodiče mi sport nezakazovali, ale vedli mě spíš ke kultuře a hudbě. První rok jsem šel na klavír, jenže hrál na něj i můj starší a talentovanější brácha. Za komančů řekli, že na klavír nemůžeme chodit oba! Tak já šel na zobcovou flétnu. Dva roky jsem do ní foukal. Pak mi doporučili ten lesní roh, protože na něj neměli hráče.“

A bylo jasno…
„Musím říct, že ze začátku, třeba v deseti, dvanácti letech, jsem se za to styděl. Bavit mě začal až tak od patnácti, kdy mi to na něj začalo jít.“

Jaké to tehdy byly časy?
„Chodil jsem na »průmku«. Ze školy jsem šel rovnou do cvičebny do lidovky. Tam odtud jsem jel na trénink a z něj se vracel domů v půl desáté večer. Když jsem se potřeboval něco naučit do školy, tak jsem mohl jedině ráno před vyučováním.“

To jste se vážně nenudil.
„Ani na holky jsem neměl čas.“ (smích)

Tajemství zlatého kouče Rulíka: Centimetry od smrti

Sbalit dívku na sonátu pro lesní roh, to by tedy byl majstrštyk.
„Já hrál v orchestru Ostrovanka, který patřil k lidušce. V šestnácti jsme si založili takovou menší dechovku, které jsme říkali Veteránka. Veteráni proto, že jsme vychodili lidovou školu umění a byli jsme už v takovém jakoby druhém cyklu. Pak jsme se dali se třemi dalšími kluky dohromady a založili kapelu. Objížděli jsme vesnice a vystupovali na zábavách. Půlku dechovku a půlku bigbít! Převzaté věci jako Olympic, Katapult, ale i naše.“

Tak to už asi bylo s dívkami o poznání snazší, ne?
„To už bylo lepší, no…“

To by mohl být titulek: Zlatý kouč Rulík: O holky neměl nikdy nouzi!
(smích) „To by teda byl titulek… Tak už to přejdeme, ne?“

Dobrá. Na kytaru cvičíte denně?
„Snažím se. Koupil mi ji v Rusku 2002 Ivan Hlinka. Několikrát jsem si chtěl pořídit novou, ale všichni, co mě slyšeli na ni hrát, říkali: Nedělej to, tahle zní nejlíp.“

Bral jste ji v Omsku do hospůdky ke Švejkovi, kam se tehdy chodilo?
„Zašli jsme tam na večeři a k tomu si něco dali, ale Ivan měl chatu – daču. Tam jsem často jezdil. Hrál jsem a zpívali jsme.“

Brnkáte si třeba u rádia?
„Na YouTube si najdu skladbu a hraju si s kapelami.“

To musíte mít brilantní hudební sluch.
„Hmmmm.“

Absolutní.
„No, to nemám!“

Na Stouny bych jel

Koncerty objíždíte? V Česku letos byli Springsteen, Iron Maiden, Guns N’Roses…
„Žijeme u Karlových Varů, takže to už by musela být fakt kapela, abych se za ní vydal! Mrzí mě, že jsem 26. června nestihl AC/DC, poněvadž zrovna bylo vyhlášení Zlaté hokejky. Už tady nikdy nemusejí být. Pink Floyd už se taky nedočkáme.“

Rolling Stones bychom ještě stihnout mohli…
„Na ty bych šel okamžitě! V autě poslouchám jenom rockovou hudbu. Šedesátky, sedmdesátky, to je nádhera.“

A jak se vám líbí muzika, kterou si hrají reprezentanti v kabině?
„U dvacítky to byla »trága«. Jsou úplně odskočení. Ale to, co hrálo v áčku, ať už v Praze, nebo letos v Dánsku, bylo výborný. Kluci mají bezvadný playlist.“

Dole v dole

Málokdo ví, že po škole jste taky dělal v dole…
„Ano, povrchový důl Jiří.“

Byla to dřina?
„Já práci zase tak těžkou neměl. Byl jsem šéfem elektrikářů. Mistrem.“

Jako »Gotťák«!
„Cože?“

Karel Gott byl taky elektrikář. V ČKD Vysočany!
„Aha. To je možný. Taky byl stejné znamení jako já – rak. Od roku 1987 do 1995 jsem dělal hokej při práci. Pak už na profesionální úrovni.“

To musíte být manuálně zručný, že?
„Nejsem úplně »levej«, ale že bych byl zručný, to musí posoudit někdo jiný.“

Máte vlastní dílničku?
„To úplně nemám, ale na barák jsem se vybavil a mám opravdu hodně nářadí.“

Co vás baví nejvíc? Zahrádka?
„Ta by mě zrovna bavit měla, protože děda byl zahradník. Ale nebaví. Raději dělám třeba něco se dřevem. Mám rád takovou tu stavařinu.“

A u čeho úplně vypnete hlavu?
„U golfu, kytary a sekání trávy.“

Nebo na dovolené?
„Nejsem úplně dovolenkový typ. Ale někam se i letos pojede.“

K moři?
„Asi k moři.“

Syn v repre? Musel by hrát jako »Pasta«

Ještě k hokeji. Dovedete si představit, že nominujete svého syna Adama, který nastupuje za Vary?
„Ne.“

Ani kdyby měl úplně snovou sezonu?
„Musel by hrát jako Pastrňák v útoku.“ (smích) „Jako »Pasta« bohužel není, takže máme klid.“

Také máte dceru Julii. Je vaší oporou?
„To celá rodina. Julča je ale fanynka neskutečná.“

Díky ní jste se stal dědečkem.
„Kluk má také dvě děti, takže už mám čtyři vnoučata.“

Jaký jste dědeček?
„No…Jak bych to řekl.“

Otázka zní: Hlídáte často?
„Právě, že ne. Vnoučata ještě nedorostla. Asi bych zvládl hlídat pětiletou Aničku a čtyřletého Tadeáše. To by ještě šlo. Ale s tříletým Vildou a dvouletou Rozálkou zatím budeme muset počkat.“

Začínáte sedmou životní desetiletku. Máte nějaký plán, kam by se všechno mělo vyvíjet. Budete se ještě chtít vrátit do klubového režimu?
„Dlouhodobější plán možná poprvé v životě mám, ale neřeknu ho. Za pět let vám můžu odpovědět, jak se to vyvíjí, nebo nevyvíjí. Trošku o tom někde vzadu přemýšlím.“

To je asi tím věkem.
„Taky si myslím.“

Trenér hokejové reprezentace Radim Rulík se vůbec s trofejí z domácího MS nemusel mazlit.

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 27
  zobrazit galerii