S mladistvou usměvavou tváří a pozornýma očima působí v dokonale padnoucím drahém obleku jako symbol vlídné elegance. Když ale začne z hlavy sypat čísla a statistiky hráčů NBA, zůstanete v údivu. Vystudoval stejnou školu jako řada amerických guvernérů, kongresmanů a soudců. Do NBA si jako evropského skauta Charlotte Hornets přivedl Čecha Jakuba Kudláčka. Rick Cho je prvním generálním manažerem asijského původu v historii NBA.
Pane Cho, když se vrátíme zpátky až do roku 1968 – proč USA a ne Rangún, Barma?
„No, moje máma i táta pochází z Barmy, ale do školy chodili ve Spojených státech. Můj dědeček tam pracoval pro barmskou ambasádu, byl šéfem odboru vzdělávání. Takže moji rodiče chodili do školy v Americe a teprve pak šli zpátky do Barmy. Já jsem se narodil v roce 1965 v Rangúnu, ale v roce 1968 jsme se vrátili do Států, protože po nástupu vojenské vlády v Barmě si rodiče mysleli, že nám ve Státech bude líp.“
Takže jste se ocitl zpátky ve Státech, kde jste vyrůstal. Proč jste šel studovat strojařinu a ne něco jiného?
„Byli jsme dost chudí a mí rodiče se museli hodně otáčet, abychom se ve Státech uchytili, ale chtěli, abychom já i mí sourozenci měli vzdělání. Byl jsem dost dobrý v matematice, strašně mě bavila a tak to nějak přišlo, protože si máma myslela, že bych měl být inženýr.“
Protože je to jistá práce s budoucností?
„Ano, protože je to jistá práce a slušně placená. Šel jsem studovat, protože jsem si myslel, že mi škola pomůže najít zajímavou práci. Chodil jsem tam, ale zase tolik mě to nenadchlo. Chtěl jsem dělat něco okolo sportu, a tak jsem po pěti letech práce šel studovat práva.“
Čísla, paragrafy i procesy
Takže práva jako vstup do světa profesionálního sportu?
„Řada profesionálních týmů z NFL a NBA v té době hledala lidi do managementu – jenže vždycky vyžadovaly právní vzdělání. Tak jsem praštil s prací inženýra u Boeingu a šel jsem na práva s nadějí, že se mi podaří získat job v nějakém týmu NBA nebo NFL. Měl jsem štěstí, že jsem se pak během studií dostal na praxi k Seattle SuperSonics. Takhle to bylo.“
Měl jste opravdu jen štěstí, nebo jste si ho musel taky pořádně zasloužit?
„Poslal jsem žádost a životopis Wallymu Walkerovi, který byl v té době generálním manažerem Seattle SuperSonics. Zavolal mi a řekl, že se mu líbí, co mám za sebou, že jsem pracoval u IBM a Boeingu a teď studuji práva, a že bych jednou mohl být technologicky nejvyspělejším generálním manažerem v lize. A kdybych chtěl, že by mi ukázal, jak. Sešli jsme se v jednom hotelu v Los Angeles, když tam Sonics přiletěli k utkání. Po tom pohovoru mě přijal, začal jsem u nich pracovat v létě hned po prvním ročníku na právech.“
Vystudoval jste tedy inženýrství i práva. Jak vám tyto disciplíny pomáhaly řídit profesionální organizaci v NBA?
„Strojařina hodně pomáhá s čísly, protože spousta pravidel pro organizace v NBA má vazby na platy a jejich výši. Takže v tom cit pro čísla opravdu pomáhá. Právní vzdělání je nesmírně užitečné, protože jednáte se spoustou partnerů, máte na starosti smlouvy, i kolektivní vyjednávání o platech s hráčskou asociací vedou a sepisují právníci. Právní vzdělání samozřejmě pomáhá i při vyjednávání s jednotlivými hráči o jejich smlouvách.“
Ptám se tak do hloubky, protože jsem se taky pohyboval v IT a v procesní organizaci a slyšel jsem o vás, že jste procesy přímo posedlý. Je to vaše přirozenost, nebo jste si to odnesl z praxe v letectví, kde se musí dodržovat přesné standardy, aby vznikl bezpečný a úspěšný produkt?
„Je to asi kombinace mé osobnosti, technického vzdělání a znalosti práva, že kladu takový důraz na procesy a detaily. Nestačí mi o nich mluvit, chci je mít i v písemné formě. Třeba scouting pro každoroční draft je pevně daný proces: víme, koho budeme sledovat a proč, v jakých utkáních a proti jakým soupeřům. Víme, na co se chceme zaměřit, a podle toho se na utkání díváme. Stejně pevně daná je i struktura zprávy o sledování hráče: víme, jaké poznatky a informace tam chceme mít a proč. Během praxe u Sonics jsme s dvěma programátory Microsoftu pomáhali navrhnout a implementovat jeden z nejmodernějších systémů pro sledování středoškolských i profesionálních hráčů v NBA. Zahrnoval herní statistiky, informace pro scouting i smluvní detaily. Při řešení problémů prostě potřebuji mít pocit, že jsem nic neponechal náhodě.“
Internet změnil svět - i NBA
Byl jste v NBA přes dvacet let – kde všude?
„Byl jsem v NBA dvaadvacet let. Od roku 1995 jsem byl se Seattle SuperSonics, s kterými jsem v roce 2008 přešel do Oklahomy, přejmenovali jsme se na Oklahoma City Thunder. Sezonu 2010-11 jsem strávil v Portlandu a sedm posledních let jsem byl s Charlotte Hornets.“
Jak se basketbal v NBA za těch dvacet let změnil a proč? Dají se změny nějak předvídat a reagovat na ně?
„Basketbal se za dvacet let změnil strašně moc. Týmy dnes střílejí mnohem víc za tři body, stejně jako vysocí hráči. Třeba pivot Brook Lopez z Lakers za prvních osm let v NBA vystřelil 31krát za tři body a proměnil třikrát. Za poslední dvě sezony ale vystřelil za tři více než 700krát se skoro 35procentní úspěšností!
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
Témata:
basketbal, NBA, sport, michael jordan, Coach, Charlotte Hornets, Rick Cho, Sport na Heureka.cz
