Nedokázaný šachový „podvod“. Bulhar odmítl sundat boty a byl vyloučen. Vážně mu smrděly nohy?
Příběh bulharského šachisty Borislava Ivanova je v něčem specifický. Podvod mu totiž nikdy nebyl dokázán, přesto jej šachový svět zavrhnul. Ivanov v letech 2012 až 2013 abnormálně vystřelil z pozice amatéra na úroveň šachových velmistrů. Při turnajích se choval divně, nehybně, měl zvláštní chůzi. Mnohdy odmítal remízy i od mnohem lépe postavených hráčů a jeho tahy často kopírovaly počítač. Nikdy se přesně nezjistilo, jak a jestli Bulhar podvádí. Po dočasných sankcích ale přišel nakonec zákaz činnosti, když odmítl během jednoho z turnajů opakovaně zout boty.
Jedno se musí nechat. Borislav Ivanov byl coby šachista hodně ctižádostivý. Narodil se v prosinci 1987 ve městě Blagoevgrad a šachy jej učarovaly odmala. Studoval pedagogiku na univerzitě ve svém rodném městě a o tom, že měl pod čepicí, svědčí i skutečnost, že když kolem něj začal mumraj plný podezíravých pohledů, už se dávno věnoval také studiím práv. Pravděpodobně, aby se dokázal účinně bránit.
Amatér, co drtil velmistry
Mezi šachovou elitu se mu ale nedařilo procpat. Dlouho byl veden jako amatér. Věci se začaly měnit v roce 2012. Ivanov totiž vyhrál Balkánský šachový festival pro laiky. Mnohem většího úspěchu však docílil na prestižním chorvatském turnaji Zadar Open 2012, který se konal těsně před vánočními svátky. Svět se začal více zajímat, kdo tenhle bulharský mladík vlastně je.
Ivanov v Chorvatsku skončil čtvrtý a během turnaje narazil na šest soupeřů se statusem velmistra. Jeho bilance proti nim byla na amatéra skvostná. Tři výhry, dvě remízy a prohra.
Nabízí se srovnání pro ty, kteří tolik neholdují šachu. Představte si, že sprinter, který nesahal roky králům z Jamajky či USA ani po kotníky, najednou běhá pravidelně pod deset sekund a mnohé Jamajčany či Američany nechává za sebou. Asi by tohle náhlé zlepšení z měsíce na měsíc taky mnohé překvapilo.
Petice a dočasný zákaz
Už na Zadar Open byl Ivanov některým podezřelý, ale prošlo mu to. Dokonce mu tenkrát k výsledkům blahopřál šéf bulharského svazu se slovy, že ho brzy vidí v národním týmu.
Ivanov nepolevoval. V dubnu 2013 porazil šachového velmistra a svého krajana Kirila Georgijeva a vyhrál tak další turnaj. Poražený Bulhar pak jen pronesl, že Ivanovova hra je zvláštní. Smyčka se utahovala. Nikdo ale pořád nemohl přijít na to, v čem je háček. Ivanov totiž během partií nechodil ani na toaletu, což byla už ale obehraná záležitost, když chtěl někdo podvádět. Už by se snad ani k takovému amatérismu neodhodlal.
Jeho gigantické zlepšení z nuly na sto nikdo nechápal. Vše umocňovalo jeho zvláštní chování. U partie nekomentoval tahy, koukal před sebe na jedno místo a divně šoupal nohama. Mnozí vysoce postavení hráči zejména v Bulharsku začali proti němu brojit. Na 40 šachistů postupně podepsalo petici, že se nehodlají účastnit turnajů, kde bude také Ivanov.
Bulharská šachová federace tak na čtyři měsíce skutečně Ivanovovi zakázala startovat. Ne proto, že by byl v něčem usvědčen, ale spíše kvůli nátlaku okolí. Tehdy se Ivanova zastala bulharská jednička Veselin Topalov. „Proč to děláme? Je hloupé trestat šachistu za to, že si na šachovnici vede výborně,“ nechal se slyšet šachista, kterého na začátku kariéry Ivanov označil za svůj idol.
Celá záležitost se dostala až k soudu, kde i na základě obratné Ivanovovy obhajoby soud v Sofii rozhodl, že sankce vůči němu nejsou ničím podložené, a k partiím se tak mohl vrátit.
Kat z Ameriky
Paradoxně se mu stal osudným turnaj v rodném Blagoevgradu v říjnu 2013. Přicestoval tam tenkrát i americký velmistr Max Dlugy. Dalo by se říct Ivanovův kat. S tím ale do Bulharska původně nejel. Dlugy se spíše náhodně potkal před turnajem s Georgijevem, tedy mužem, kterému Ivanov ležel v žaludku od dubnového střetnutí.
„Zůstal jsem v Evropě z rodinných důvodů a všiml jsem si turnaje v Blagoevgradu. Řekl jsem si, proč se nezúčastnit. Potkal jsem v Sofii Kirila Georgijeva. Ptal jsem se ho, jestli se uvidíme na turnaji. On mi jen odvětil, že nehraje kvůli známému podvodníkovi Borislavu Ivanovovi,“ vyprávěl Američan s odstupem času.
Turnaj v Blagoevgradu byl prvním Ivanovovým vystoupením po čtyřměsíčním zákazu činnosti. Tradovalo se, že je to turnaj uspořádán přímo pro něj v rodném městě, aby očistil své jméno. Stal se ale opak.
Dlugy si začal Ivanova během turnaje důkladně všímat. První dvě kola vyhrál Ivanov s přehledem a opanoval je agresivní hrou. Jenže kdyby Ivanov podváděl, nikdo netušil, jak by to mohl dělat. Toalety si nevšímal, v hale, kde se hrálo, byly nejrůznější rušičky signálu a kódovací jednotky. Mobily museli hráči před turnajem odevzdat.
Při třetím kole, kdy Ivanov hrál s Chorvatem Ivanem Šaričem se Dlugy zaměřil výhradně na dolní část Ivanovova těla od pasu dolů. „Seděl jsem blízko a viděl jsem, jak dělá nervózní pohyby nohama. Ptal jsem se Šariče po tom prohraném zápase, jestli se necítí, že hrál proti počítači. Řekl mi, že ano, ale co měl dělat? Nabízel mu remízu, ale nepřijal,“ řekl Dlugy.
Smrdí mi nohy!
Další den před čtvrtým kolem Ivanova prohledali. „Řekl jsem jim, ať mu prohledají boty. Ivanov měl takové ty velké tenisky, které vás stoprocentně donutí sundat na letišti u kontroly, jestli něco nepřevážíte,“ pokračoval Dlugy. Výsledek? Bulhar byl čistý.
Bylo to ale velmi zvláštní vystoupení. S Vladimirem Petkovem padl, ale ten zápas byl jiný než ty předchozí. Ivanov byl znatelně horší, jako by snad dopředu počítal s tím, že tenhle zápas prohraje. „Zdá se mi, že to plánoval. Předpokládal i to, že bude podroben prohlídce. Prostě jeden zápas obětoval a z Petkova si udělal svoje alibi,“ byl přesvědčený Dlugy.
Nastal čas, kdy se měli Ivanov a Dlugy popasovat spolu, jenže Američan s ruskými kořeny si vyžádal další kontrolu. Ivanov s tím evidentně nepočítal, ale jeho sok naléhal. Bulhar začal být evidentně rozrušený, myslel si, že jedna prohlídka během turnaje stačila.
Nakonec ale docela v pohodě odevzdává bundu a nechává se prošacovat. Dlugy byl ale s kontrolorem předem domluven, že se kontrola zaměří na boty a nohy celkově. „Super, jste oba čistí, ale teď vás ještě poprosím zout boty,“ vydal pokyn kontrolor. Zatímco Dlugy bez problémů poslechl, Ivanov odmítl. „V žádném případě si nesundám boty, protože mi smrdí ponožky,“ měl tenkrát říct Bulhar.
Rozhodčí se ho snažil přesvědčit. „Uvědomujete si, že z toho bude diskvalifikace, prohra a už nikdy s vámi na podobné úrovni nebude chtít nikdo nastoupit? Stačí jen, když si sundáte boty.“ Jenže Ivanov odmítl i po tomto nátlaku. Organizátoři tak skutečně Ivanova vyškrtli z výsledkové listiny a diskvalifikovali.
Speciální přístroj propojen s šachovým enginem?
Mohlo jít o důmyslný a propracovaný podvod, kdy Ivanov dostával signály do chodidel, zjednodušeně řečeno něco jako morseovkou. Už v letech 2012 a 2013 existoval technologicky nenáročný způsob, jak v šachu podvádět. Speciální chytrý telefon se snadno vejde do boty a prsty na noze můžete vysílat signály do detektoru pohybu v telefonu. Stačí jen malé pohyby. Nebo lze prstem na noze klepnout na LED obrazovku. Reakcí telefonu by byly krátké vibrace. Aplikace by mohla zvládnout rozhraní k šachovému enginu běžícímu na zařízení, který je úplně mimo budovu, kde se partie v daný okamžik hraje. Není tedy nutné vymýšlet příliš složitý komunikační systém. Nějak takhle klidně mohl Ivanov používat během šachového turnaje počítačovou asistenci.
Vysvětlovalo by to, proč chodil velmi podivně, jako by v botách něco měl a nemohl pořádně zvednout chodidla, jak si všiml Dlugy. Američan zkrátka na turnaji Ivanovovi nedal spát a donutil ho alespoň k tomuto pro všechny strany nepříjemnému tahu. Bulhar dokonce Dlugyho v zápise o utkání „přejmenoval“ na neznámého klauna. Na rozdíl od Ivanova však šlo o šachistu se statusem velmistra od roku 1986.
Nevím, proč se lidi bojí PC
„Kdybych chtěl podvádět, určitě to neudělám tak hloupě. Nezul jsem si boty, protože mi to v tom okamžiku přišlo ponižující. Nejsem zločinec, abych se svlékal a zouval kvůli několika poraženým velmistrům,“ nechal se slyšet po turnaji rozhořčený Ivanov.
Fakt, že si na turnaji v Blagoevgradě odmítl podruhé sundat boty, vzala šachová komunita jako nepřímý důkaz jeho podvádění. Že by kvůli hrdosti zahodil slušně rozjetou kariéru, Ivanovovi nikdo neuvěřil. Proto jej Bulharská šachová federace nadobro suspendovala.
Ivanov se snažil ještě vše zvrátit otevřeným dopisem, kde hovořil o veřejném lynči. „Nikdy jsem žádné zařízení neměl, ale protože jsem porážel velmistry, museli si vymyslet důvod, jak mě zastavit,“ pronesl v roce 2014.
Nezbylo mu nic jiného, než kariéru ukončit. V roce 2016 už hovořil trochu jinak. Dal totiž několik rozhovorů a podvádění bylo logicky velkým tématem. „Nevím, proč se lidi tolik bojí počítačů. Vždyť každý dnes hraje s pomocí enginu,“ prohlásil a tím vlastně proti sobě obrátil i ty, kteří byli v celé kauze neutrální. Ivanov se posléze stáhl ze šachového světa a po krátké anabázi, kdy se pokoušel trénovat, už o něm od roku 2016 není žádná zmínka. Navždy tak zůstane pro šachový svět podvodníkem, který ale nikdy nebyl přímo přistižen.
