Premium
16. září 2018 • 04:59

Plekanec o kariéře: zažil školu života na farmě a nikdy nechodil za trenéry

Autor: Jiří Nikodým
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Kladno, donedávna město oceli a uhlí. A navždy město hokeje. Je neuvěřitelné, kolik vypustilo do světa výjimečných hokejistů. Pospíšil, Novák, Kaberle, Nový, Hořava, Jágr, Eliáš, znovu dvakrát Kaberle a mnozí další. Každá generace měla své hrdiny, mistry světa, ti mladší i šampiony Stanley Cupu. K výrazným osobnostem se řadí i Tomáš Plekanec, na mnoha turnajích kapitán národního týmu a už patnáct let klíčový hráč Montreal Canadiens. Pro magazín Coach vás provede celou svojí kariérou i výraznými osobnostmi, kteří ho ovlivnili v českých začátcích a v zámoří. Dozvíte se také, zda sám uvažuje o trenérské dráze.



Pestré začátky

„Nerad bych na některého trenéra zapomněl, aby nebyli naštvaní, protože každý mi něco dal. Já si nejvíc vybavuju začátky, kdy měl pro mě asi největší přínos Míra Mach, jehož syn hrál na Kladně taky. Ten mě měl od třetí nebo čtvrté třídy až do deváté. Měli jsme tehdy pořád stejného trenéra. Dnes už to bývá tak, každý trenér má svou věkovou kategorii a do ní mu každý rok přicházejí noví hráči. Hokej mě pod Mírou Machem bavil, dělal jsem i spoustu jiných věcí a sportů. Do třinácti jsem hrál závodně fotbal. Postupně už jsem toho měl na zvládání hodně, tak jsem chodil na trénink jen v pátek a o víkendu hrál zápasy. Pak jsem skončil, už to bylo na hraně, a taky jsem nerad běhal. Byl jsem malinko tlustší a neběhalo se mi úplně dobře. Hokej byl na prvním místě, věděl jsem, že ho chci hrát, ale fotbal byl pro mě moc prospěšný. Hýbal jsem se, měl jsem jiný pohyb, a dost mi pomohl vnímat herní situace. Jako dítě jsem si to neuvědomoval, ale když se kouknu zpátky, tak to bylo možná to nejdůležitější, co jsem se jako dítě naučil. Herní věci, vidění situací, sportovní myšlení, smysl pro hru. Hrál jsem taky tenis. Sice ne závodně, ale s kamarády jsme chodili často. Hokej mě ale vždycky bavil víc. Na Kladně se hrálo nahoře a člověk toužil něco dokázat třeba v extralize.“

Zrádná puberta

„U mě hrozba konce neplatila, naopak, spíš mě hokej daleko víc bavil. Měl jsem vidinu extraligy. Rodiče hodně pracovali, byl jsem často u dědy a pořád jsme byli na zimáku. Sedm dní v týdnu, chodili jsme z fotbalu na hokej. Prakticky neustále. Od dorostu už to začalo být systémové. Míra Mach nás nechal hrát všechno, hrál jsem i beka, křídlo. Pak byl Milan Skrbek v dorostu a tam už to bylo víc o hraní, směřovali jsme k dospělému hokeji - centři si najížděli, křídla taky a hra dostávala větší řád.“

Extraliga v 17 letech

„Do extraligy mě vzal Ota Vejvoda. Bral jednoho juniora za druhým, my lepší jsme od něho na ledě dostávali o něco víc času. Ale bylo to pořád jen takové seznamování s dospělým hokejem. Pravidelně a stabilně jsem pak hrál za Edy Nováka a Petra Fialy. Hráli jsme v lajně s Láďou Vlčkem a Přemkem Sedlákem, tak jsme odehráli celé dvě sezony. Mě strašně bavilo hrát a měřit se s dospělými chlapy. Neřešil jsem, jestli si se mnou trenér víc nebo míň povídá. Chtěl jsem co nejvíc hrát. A právě snaha vyrovnat se v sedmnácti dospělým chlapům mě hnala dopředu. Tehdy nebyl hokej až taková věda, nebyl tak propracovaný, jako je dnes. Hrál ten, kdo byl dobrej a měl na to.“

Montreal a farma v Hamiltonu

„Podepsal jsem smlouvu u Canadiens a šel do kempu. A asi v polovině mě poslali na farmu. Tým vedl Michel Therrien. Nebyl jsem nijak vysoko draftovaný, tak jsem nemohl čekat, že půjdu do prvního týmu. Bylo znát, že jsem u nás dva roky hrál dospělý hokej. Poslali mě na farmu a řekli, ať na sobě pracuju a hraju. Pokud hráč není hvězda, něčím mimořádný, nerozhoduje hned zápasy, tak by si měl farmou skoro povinně projít.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud