Velký rozhovor se šéfem Sparty: o Ščasném, Rosickém i chybách hráčů

Když na konci září nasedal do horkého křesla ve Spartě, nečekal, kolik emocí ho oproti byznysu pohltí. „Zápasový adrenalin je fajn, ale do toho čelíte emocím s hráči, trenéry, agenty, fanoušky…“ vypočítává František Čupr.

Fotbal je víc vidět.
„Víc se o něm mluví, komentuje se. Kamkoliv dnes přijdu, i na běžné obchodní jednání, každý rozhovor začíná diskusí, jak to vypadá ve Spartě. Fotbal je prostě nabitý emocemi a je v něm podstatně méně obchodní racionality. Včetně financí, ty jsou kolikrát potlačeny právě na úkor subjektivním pocitům.“

Do Sparty jste ale přicházel právě s tím, abyste svoji racionalitou emoce usměrňoval a potlačil je. Jak se vám to daří?
„Je to moje role. Racionálně se snažím chovat celý život a racionalitu hledám také ve Spartě. Není to tak, že bychom upustili od myšlenky, že i fotbal by měl být výdělečný projekt. Ne vždy se to daří a zatím nám to nejde, což je zřejmé i z posledního zveřejněného hospodářského výsledku. Na druhou stranu dnes máme v týmu spoustu kvalitních hráčů a jejich tržní hodnota je poměrně vysoká. Klidně se ještě může násobit, pokud budeme mít sportovní výsledky.“

Ty ale Sparta na podzim neměla a v jeho závěru se nechali emocemi strhnout fanoušci. Otočili se proti trenérovi Zdeňku Ščasnému, přesto jste se rozhodli, že zůstane. Proč?
„Osobně se domnívám, že pan Ščasný si zasloužil šanci, aby pokračoval. Souhlasil jsem s jeho argumenty, že i když přivedl do týmu nové hráče základní sestavy, tak stále část mančaftu zdědil z dob Andrey Stramaccioniho a Pavla Hapala.