PŘÍMO Z TURECKA | Je nejstarším trenérem ve FORTUNA:LIZE, a co se týče průměrného bodového zisku, tak aktuálně i nejúspěšnějším koučem Baníku v historii samostatné české soutěže. Bohumil Páník (62) v Ostravě našel pohodu, která se z minulého angažmá ve Zlíně pomalu vytrácela. V rozhovoru pro iSport Premium mluví zkušený stratég o moderních technologiích, analýzách soupeřů, práci s cizinci či důležitosti pivních teambuildingů. „Staří vždy ručí za to, že se nestane žádný průser,“ usmívá se.
Plán dalšího dne připraví už večer, aby si ráno mohl trošku přispat. I proto chodí Bohumil Páník na snídaně mezi posledními. Důvěra ve své mladší asistenty, kteří mezitím na hřišti připraví vše potřebné, je vidět na první pohled. Hlavní kouč nasadí kšiltovku a s píšťalkou kolem krku a klasickými stopkami v ruce dorazí přesně na začátek tréninku. V šedesátníkovi se probouzí elán.
Fotbal vás pořád baví, že?
"Když jste s mladými, žijete jejich mladý život. Posloucháte jejich muziku, témata, o kterých se baví, takže pořád zůstáváte ve víru života. Ta energie mladosti a optimismu mě nabíjí, vždycky to tak bylo a pořád to funguje. Mám rád mladé pozitivní lidi a ty jsem v Baníku našel, takže ano, pořád mě to naplňuje.“
Při utkáních tady na soustředění v Turecku mě zaujala jedna věc, a to detailní znalost zahraničních soupeřů. Hráči od vás dostávají pokyny, že brankář je horší rozehrávce, levý stoper je pravák, pravý záložník dělá kličku doprostřed... Děláte to pro dobrý výsledek, nebo aby hráči viděli, že se nesmí nic podcenit?„Je to kombinace všeho dohromady. Hráč musí mít servis, protože když ho nebude mít, dojde k podcenění zápasu. A to je samozřejmě špatně, každé utkání musíte jet naplno, na vítězství. Čím pozitivněji zápas dopadne a čím víc věcí se hráči podaří, tím víc pozitiv se pak přenáší dál. Když hráč nedělá dobře cvičení v tréninku a nedává branky, těžko je pak dá v zápase. Proto na ně pořád tlačím, zároveň jim poskytnu servis k výkonu. Jeden trenér nedávno prohlásil: Není to únavě, vše je o hlavě. Pokud tohle funguje, hráč si víc věří a podá lepší výkon.“
Kolik času vám tedy potom zabere na analýzu soupeře před mistrovským utkáním?
„Tady v Turecku je to paráda, protože mám mančaft pohromadě a nemám žádné jiné povinnosti. Člověk takhle může dělat fotbal 24 hodin. Zajdu si na stránky soupeře, zjistím, co říkají trenéři, co hráči, co je nového. To jsou informace, které ukradnu pro své mužstvo. Pak si vytáhnu z InStatu všechno možné, hlavně silné a slabé stránky. Dívám se třeba na posledních třicet vstřelených gólů, to je úžasná věc. Když jsem sledoval Kielce, říkal jsem klukům, že je to fyzicky velmi silné mužstvo. Potvrdilo se, vymklo se nám to trochu z rukou a oni nás hned uštknuli třemi brankami.“
Při utkání Liberce, který vás čeká ve druhém jarním kole, s Baku jste si neustále něco zapisoval...
„Za dva týdny tyto poznámky vytáhnu, oživím si paměť a mám ušetřenou práci.“ (usmívá se)
Hráčům posíláte informace do skupinových zpráv přes WhatsApp, na Facebooku jste mi ukazoval fotku vašeho známého z Polska, který zprostředkoval miliardový přestup útočníka Piatka do AC Milán. S moderními technologiemi nemáte problém?
„Mladí tyto věci ovládají, takže já musím taky. Nemůžu zůstat v pravěku. Ale mně se to líbí, doma mám dceru, která v tomto jede ve velkém. Je napojena na mé bývalé hráče, dává mi informace, kde kdo působí, kam přestupuje. I taková komunikace je důležitá. S hráči jsem v tomto ohledu nikdy neměl problém, už v Brazílii jsem přes WhatsApp komunikoval třeba s hráči z Íránu nebo z Japonska. Až se tomu člověk někdy diví, jak je to dneska jednoduché. Mluvíte spolu, každý jste na jiném konci světa, a ještě k tomu se u toho vidíte. Velký nadstandard.“
Před rokem jste tady seděl se Zlínem, s Baníkem jste se potkal na letišti. Přemýšlel jste nad tím, jak si fotbalový osud dokáže pohrát s lidmi?
„V tom je život krásný, nikdy nevíte, jaká cesta se vám příští den otevře. Když chodíte po vyšlapaných cestách, máte to pohodlnější. Ale když z ní uhnete nebo napadne sníh, je těžší dostat se k cíli. Takže když jdete do nového mančaftu, taky nejdřív nemáte své lidi kolem sebe, pomůcky a další věci. Myslím, že jsme v Baníku udělali velký pokrok třeba v kondiční přípravě. Nyní máme vybavení na velmi vysoké úrovni, které patří ke špičce v Evropě.“
Po konci ve Zlíně jste přiznal, že v závěru už kabina nebyla sjednocená a že váš konec se asi blížil. Je to teď v Baníku jiné?
„Našel jsem tady hráče, kteří byli psychicky dole. Prožili si hodně těžkou sezonu, takže o to víc si nyní uvědomují, jak rychle se do takové situace mohou zase dostat.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
