Je to úžasný fotbalový příběh, který bere dech. A přece scházelo málo, aby kapitoly s hlavním hrdinou Tomášem Součkem, z něhož West Ham hodlá díky 540 milionům udělat nejdražšího hráče odcházejícího z české ligy, nespatřily světlo světa. Navzdory jeho mimořádné píli a charakteru před pěti lety záleželo možná na jediném momentu. Rozsekl ho tehdejší žižkovský generální manažer Ivan Horník, jenž se vrátil na „místo činu“. „Jsem rád, že jsme se nespletli. Je to charakter, který se vypracoval z podpalubí až nahoru,“ říká o Součkovi. „Strašně mu to přeju.“ V rozhovoru pro iSport Premium prozradil okolnosti, jak začala Součkova cesta vzhůru, i tehdejší plat budoucího reprezentanta.
Ta věta zněla tvrdě. „Hele, asi ho budeme muset vrátit.“
Je leden roku 2015 a tehdejší žižkovský trenér Jindřich Trpišovský, který stál na hřišti v Hostivaři, měl na mysli Tomáše Součka. Devatenáctiletý čahoun měl v druholigovém týmu hostovat z pražské Slavie.
Jenže Ivan Horník, jenž se půl roku před tím vrátil do klubu, ze kterého ho vymetla korupční aféra, měl jasno: Jen ať zůstane.
Stalo se – a zrodilo se klíčové spojenectví s osudovým koučem, jež výjimečného záložníka vyneslo až do Premier League…
Jak se vůbec Tomáš Souček objevil ze Slavie na půlročním hostování na Žižkově?
„Žižkov měl tehdy ekonomické problémy, už jsem nechtěl řešit další dluhy, odečty bodů a podobně. Jindra Trpišovský chtěl být úspěšný, už tehdy bylo jasné, že je to dobrý trenér. Ale přiváděli do klubu na hostování hráče, jako byl třeba Vojtěch Hadaščok z Liberec. Vypadalo to, že jsou zadarmo, jenže pak po půl roce přišla faktura od Honzy Nezmara (sportovního ředitele Liberce) na tři sta tisíc výplaty. A na to jsme neměli. Já bych takové hráče taky bral, ale ne za peníze. Chtěl jsem je zadarmo, aby jim jejich mateřské kluby hradily plat. A ani jsem neměl ve smlouvě, že museli odehrát určitý počet minut. Takhle přišel i Tomáš Souček.“
Vyzkoušejte iSport Premium. Nyní na 30 dní ZDARMA exkluzivně v mobilní aplikaci iSport. Více ZDE >>
Přitom o něho jiné týmy nestály, odmítla ho třeba Vlašim.
„Nikdo ho nechtěl. Ani Vlasta Petržela ve Vlašimi. Jel do Frýdku-Místku – a po týdnu ho poslali zpátky. Když jsem ho pak poznal, možná jsem pochopil, proč to udělali. Jediné slovo, které řekl, bylo Ahoj, když přišel do kabiny, a Ahoj, když odcházel. (směje se) Moc toho nenamluvil, ale o to víc pracoval na hřišti. Byl to dříč. Tak jak ho známe dnes. Myslím, že v té době měl i smůlu a marodil. Trenéry taky možná odrazovala jeho atypická postava.“
Co napomohlo tomu, že se objevil na Žižkově?
„Cestu k takovému hráči si musíte vyšlapat, musíte mu jít naproti. Najít si ho. Musíte mít přehled o mladých hráčích. Velkou roli v Tomášově příchodu pak sehrál Karol Kisel, sportovní ředitel Slavie. Měl jsem s ním dobré vztahy, stejně jako s jinými funkcionáři, ze Sparty i z dalších klubů. Na tom hodně záleží. Když jsme se bavili o Součkovi, říká: Toho si vezmi. Měl tušení, že by z něho něco mohlo být. Byl to sice spíš hráč pro juniorku, ale věděl jsem, že je vysoký, že se díky své postavě může hodit. Ze začátku jsme počítali s tím, že u nás bude hrát stopera.“
Jenže vyhráno ještě ani zdaleka neměl, že?
„Asi po týdnu, co byl u nás, se stalo, že jsem jel za trenéry na trénink v Hostivaři. Stál tam Trpišák, kolem jeho kluci, a říká: Hele, asi ho budeme muset vrátit. Dneska jsme šli běhat a on doběhl
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
