Miláček. Sluníčko. Těžké ho nemilovat. Je mu teprve devatenáct, ale září do všech stran a gól už dal třeba i anglickému Leicesteru. Mimo jiné… Ale jaký byl život Abdallaha Simy, když na začátku roku 2020 přišel z francouzského Evianu do Česka? Do Táborska? Skoro dva měsíce strávil i mezi králíky a slepicemi na jihočeském venkově. Sport Magazín vyjel po stopách senegalského zázraku.
„Já tomu říkám hollywoodský příběh. Se senegalským nádechem.“
Bodrý muž má na hlavě naraženou bekovku, v levé ruce telefon, do kterého občas sykne „pa rusky“. Právě probíhá online seminář z Lotyšska vedený v ruštině, trenérský kurz zaměřený na psychologické vedení hráčů.
Miloslav Brožek ale u toho ochotně a trpělivě provází skromným areálem kousek od historických husitských kulis. Hned přes silnici za hlavní tribunou bydlí lidi v nevysokých činžácích, za tou protilehlou se povaluje vodní nádrž Jordán, jinak všude prázdno, boží klid. I vedlejší plavecký bazén má zavřeno kvůli tomu protivnému covidu.
Město Tábor, druholigový klub Táborsko, aby se to správně odlišilo. Vedle hlavního trenéra je tu taky výkonný ředitel Josef Holub.
Vracíme se do ještě třetiligového období. Na začátek roku 2020, kdy se malý oddíl nacházel v půlce sezony na prvním místě ČFL, myslel si na návrat o patro výš i v konkurenci sparťanského béčka, a teď to hlavní… Přichází Abdallah Sima.
| Věk: 19 (17. června 2001 v Senegalu) Rodinný stav: svobodný Výška/váha: 188 cm/74 kg Kariéra: Evian (Fr., do 2020), Táborsko (2020), Slavia Praha (2020-?) Ligová bilance: 18 zápasů/11 gólů, Bilance v EL: 10/4 Největší úspěch: čtvrtfinále Evropské ligy (2021) Zajímavost: má 9 sourozenců |
Tehdy osmnáctiletý hoch, který neuměl ani za nehet anglicky, natož česky, a těžko vůbec mohl vědět, kam se to stěhuje. V páté lize ve francouzském Evianu, jenž ve své zemi působí jako funkční střeva pro velké kluby, které z něj sosají nadějné mladíky, se na vysokého Senegalce v těžké konkurenci nedostalo.
Hit dneška. Populární „Simič“. Ostrostřelec. Možná budoucí hvězda velké zahraniční ligy. Té české už dávno je. „Berte to tak, že Francie je prostředí, kde podobných kluků může být spousta. A u nás má takový kluk přirozeně větší šanci vyniknout, je víc rozdílový,“ omlouvá Josef Holub francouzské skauty, kteří si Simy nevšimli. Nebo ho prostě v tvrdé konkurenci nepovažovali za bůhvíco.
Brožek strávil několik dní přímo v Evianu, kde studoval činnost kdysi prvoligového klubu, který totálně překopal svůj smysl bytí. Místo dusivé nutnosti hrát co nejvyšší ligu se přeorientoval na nasávání talentované mládeže. Nejen té domácí, ale často i africké, ovšem nejlépe z frankofonního prostředí, aby adaptace dorostenců byla jednodušší.
Tam se spojil se známým manažerem Danielem Chrysostomem, jenž zastupuje právě Simu. Brožek hráče okouknul už na místě, s Chrysostomem dohodli převoz do Tábora a že se uvidí.
„Nejdřív jsme potřebovali zjistit, jestli k nám vůbec chce jít. Jestli ho jen manažer nepřemlouvá, že to zrovna teď pro něj bude dobré. K tomu nám pomohl předešlý úspěch třeba s Cheickem Condém,“ připomíná Brožek guinejského záložníka, kterého Táborsko v lednu 2020, jen po půl roce na jihu, prodalo do Zlína a v říjnu byl hráč dokonce blízko přestupu do Sparty. Nebo do Slavie…
Tím bylo o motivaci postaráno a Sima si mohl říct, že jde někam, odkud v pohodě vede cesta výš. Ostatně nejde jen o Condého, ale taky o bratry Vukadina a Miljana Vukadinoviče, o Ibrahima Traorého, Adnana Džafiče, Toutoua Mponda, Martina N’Gimbiho… Ti všichni přišli zvenku jako mladí začátečníci, kteří jižní Čechy neznali ani z mapy, a přes Táborsko se prosadili do první ligy.
„Není jednoduché ty hráče přemluvit, když nemáte předchozí příklad. Proto patří dík Danielu Chrysostomovi, Evianu a našemu vedení, že se dohodli a Simu přivedli,“ říká vzorně Brožek.
Za relativní pakatel, mimochodem. Táborsko po odchodu většinového vlastníka Jiřího Smrže postupně osekalo svůj rozpočet z původních přibližně třiceti milionů na slabší polovinu, hráči neberou velké platy. Sima se spokojil se sumou, která se ani neblíží průměrné mzdě v Česku.
S Evianem zase vešla v platnost dohoda o hostování s opcí, kterou klub hradil částečně právě z prodeje Condého do Zlína. Takhle v Táborsku chtějí, aby to fungovalo: prodat jednoho hráče a pořídit si z výdělku třeba dva nové. A pak zase.
KONEČNĚ DO KOPAČEK
A ještě jedna věc hrála roli. Trenérova schopnost dorozumět se francouzsky. Sice žádná profesorská vyřídilka, sám tomu říká jednoduchá francouzština á la simple English, ale účel bohatě splnila. Doporučení díky Brožkově jazykové vybavenosti – a že fakt je polyglot, prý ovládá obstojně šest až devět řečí – dostal Sima i od afrického kolegy Adamy Diamého, který nedávno přestoupil z Vlašimi do Slovanu Liberec.
„Snažil jsem se mu nabídnout pomocnou ruku a francouzština mu to usnadnila. Samozřejmě problém trochu nastal v kabině, kde se touhle řečí nemluví. Musel začít chápat aspoň základní pokyny v angličtině,“ přiznává zádrhel Brožek. Až o něco později se začal Sima šprtat anglická slovíčka, která mu z francouzštiny překládal spolubydlící na hotelovém pokoji Aboubacar Cissé, jenž přišel na testy do Táborska společně se Simou z New Yorku. Ten ovšem později neuspěl. Na rozdíl od Rubena Möllera Nielsena, vnuka trenéra dánských mistrů Evropy z roku 1992.
„Najednou tu před námi stál hráč, který byl z hlediska svého charakteru a pohybových vlastností výjimečný,“ začíná Brožek o Simových schopnostech.
Nejdřív ale mírně přibrzdíme. Únor v Česku? To nejsou žádné zelené koberce… „Srovnával se s přírodním hřištěm, na které jsme vlezli po zimní pauze poprvé, zvykal si na spoluhráče. Měl dobrý pohyb, ale už ne doteky při vedení míče, problém byl v rychlosti, kdy přestával kontrolovat balon,“ vzpomíná Brožek.
Vida, z dnešního pohledu by to nikdo neřekl, Simovo zpracování míče budí obdiv. „Upřímně, tyhle problémy měl po pauze skoro každý,“ dodává ovšem Brožek. Takhle nějak předával své první dojmy i řediteli Holubovi. Jenže bavíme se o Simovi, o hráči, jehož největší předností je, kromě střílení gólů, schopnost učit se. A sakra rychle.
„Trénink co trénink se posouval. Tak, že jsme najednou vůbec neuměli odhadnout, kde až může být jeho strop,“ nechal se trenér příjemně překvapovat pomalu den co den.
Všechno zjednodušovala i sluníčková nálada, jakou senegalský mladík vyzařoval. Lítal třeba uprostřed neoblíbeného baga, musel vyhmátnout přihrávku. A i kdyby ho tam spoluhráči tavili dlouhé desítky vteřin, radoval se z pohybu, pořád úsměv na líci. „Ukazoval charakter, učenlivost, proto jsme se rozhodli velmi rychle, že si ho necháme,“ vrací se Brožek k dohodě s Evianem.
KDYŽ SLUNÍČKU ZTUHNE ÚSMĚV
Za svůj nový tým ještě nemá ani jeden zápas. Pořád se ladí jeho přestupové papíry. Kluby jsou sice dohodnuté, chybí ovšem registrace. Takže když mužstvo nastupuje k prvnímu jarnímu duelu doma s Benešovem, Sima sice sedí na tribuně na stadionu v Kvapilově ulici, jenže utkání se ho netýká.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
