V elitní soutěži má zatím docela smůlu na sestupy. Šikovný záložník Filip Zorvan (26) byl za čtyři ligové sezony u tří padáků: s Hradcem Králové (2017), Příbramí (2021) a teď i s Karvinou. „Doufám, že už jsem si smolíčky vybral a teď budu spíš štístko,“ komentuje rodák z Nového Města nad Metují, o kterého se živě zajímá Olomouc. Zorvanova bilance mohla být ještě smutnější – v roce 2020 se Příbram sestupu vyhnula jen díky koronavirové pandemii.
Pro záchranu Karviné dělal Filip Zorvan po zimním příchodu, co se dalo. Patřil k nejlepším, bojoval. I proto stále těžce kouše křivdu za vyloučení a dvouzápasový trest, které dostal hned v rozjezdu skupiny o udržení proti Zlínu (1:1). Rozhodčí Berka tehdy ignoroval ostrý faul na něj od Matejova, aby pak Zorvana v 90. minutě po doporučení VAR vyloučil po odstrčení Janetzkého. „Cítil jsem hroznou, obrovskou křivdu. Sledovat zápasy v civilu bylo šílený,“ říká.
Ve svých ligových začátcích v Hradci jste odehrál jen šest zápasů, ale loni jste sestup naplno zažil s Příbramí a teď i s Karvinou. Jak to prožíváte?
„Je to hrozný. Fakt to není nic příjemného, protože jsem byl zvyklý spíš vyhrávat. Tohle se kouše těžko. Jsem docela emotivní hráč, což bylo bohužel vidět i tři zápasy zpátky se Zlínem.“
Čím jste „urazil“ fotbalového Boha?
„To bych taky rád věděl. Fakt nevím. Když si vezmu domácí zápasy, kolikrát jsme do 80. minuty vedli a bohužel jsme to k vítězství nedotlačili.“
Zmínil jste červenou kartu proti Zlínu. Bylo znát, že ji koušete těžce…
„V tom okamžiku jsem cítil hroznou, obrovskou křivdu. Měli jsme hrát přesilovku třicet pět minut, Matejov mě trefil přes lýtko. Sudí vyhodnotil, že ne. Věděl jsem, že to je jedna z posledních šancí, abychom udrželi naději na baráž. A za červenou dva zápasy? Dostal jsem příkaz, ať se k tomu radši moc nevyjadřuju, ale kdybych měl říct svůj postoj, tak s tím vůbec nesouhlasím. Přiznávám, že to byla moje chyba, velká. Dovolit si to nesmím, ale s takovým trestem nesouhlasím.“
Do Karviné jste přišel v zimě, jak jste vnímal atmosféru v klubu?
„Tehdy přišlo i dost dalších nových hráčů. Zátěž nebyla taková. V začátku jsme udělali čtyři body, mohlo jich být šest. S Jabloncem jsme dostali gól v 84. minutě, to taky mohl být zlom. Osobně jsem se cítil na hřišti dobře. Možná mi trvalo trošku déle, než jsem fotbalově dospěl, ale teď si fotbal fakt užívám a jsem rád, že jsem zdravý a můžu hrát.“
Užíváte si fotbal i u sestupů? Dá se to vůbec?
„Dá, nedá. (krčí rameny) Někdo dole hrát musí a bohužel jsme to byli my. Mám rád tlak, když o něco jde. Pořád mám v sobě motivaci, chtěl bych něco dokázat. To mě žene dopředu.“
Podle informací Sportu se mluví o zájmu Olomouce. Kde vás příští sezonu uvidíme?
„Taky se to ke mně doneslo, článek jsem četl (usmívá se) Kdo ví? Smlouvu mám do 30. června a teď stejně nic podepsat nemůžu. Fakt jsme se tady všichni soustředili na konec, podle mě ještě nikdo nic do další sezony nepodepsal. Věřili jsme, soustředili se na jeden cíl. Ten bohužel nevyšel.“
Když to odlehčím, nebude se případný zájemce bát, že přivede „smolíčka“ a bude mu hrozit sestup?
„No, doufám, že teď budu spíš štístko. Doufám, že smolíčky už jsem si vybral, už by se to mohlo taky obrátit. Kdybych tady nezůstal, a půjdu do jiného týmu, sám od sebe s touto informací nepřijdu. (usmívá se) Ale podle mě už se to asi nese…“
O záchranu hrály i Pardubice, kde hraje váš bratranec Pavel Černý. Prožívali jste to společně?
„Píšeme si často, hecujeme se. Určitě od něho něco přilítne. Když jsme hráli proti sobě, měli jsme sázku, tak jsem rád, že jsem ji vyhrál. Až bude volno, mám u něj hezkou grilovačku.“
Nebude vás hecovat, abyste se od Pardubic držel dál?
„V zimě jsem měl do Pardubic nakročeno. Takže asi můžou děkovat, že jsem tam nešel. Nejenom Pavel, ale celé Pardubice.“
