Ne, to nebylo šťastné. Ladislav Krejčí, záložník z nezapomenutelného ročníku 1992, který dal Letné Pavla Kadeřábka či Jakuba Brabce, se se Spartou neloučí zdaleka idylicky. Za první tým nehrál rok, trénoval s rezervou, rovněž v ní nenastoupil. Kariéru, během níž se vyšvihl do národního mužstva i k angažmá v italské lize, plánuje upgradovat v Hradci Králové, osmém mančaftu minulé sezony fotbalové ligy.
Mohl jste do Mladé Boleslavi, objevila se i cizina. Proč „votroci“?
„Do mozaiky přispělo spoustu věcí. Hned od začátku to na mě suprově dýchlo. Při prvním jednání se sportovním ředitelem Jirkou Sabouem jsme si sedli, navíc tady bude krásný nový stadion. Když se všechno poskládalo, udělal na mě Hradec velký dojem.“
Řešil jste i vzdálenost od Prahy? Je takzvaně dojezdová.
„Samozřejmě, rodina zůstane. Ale já budu mít byt i tady, abych pořád nependloval. Je důležité si odpočinout, když máme dva tréninky, před zápasem, po něm.“
Do zahraničí jste nechtěl kvůli dětem?
„Vyloženě to tak nebylo, čekal jsem na nabídku, která by dávala smysl pro celou rodinu. Nakonec přišla, přesto jsme se s manželkou rozhodli, že zůstaneme. Pak už to bylo jen mezi Hradcem a Boleslaví.“
Máte za sebou složité období ve Spartě, rok jste nehrál. Nesl jste to těžce?
„Po sezoně jsem byl takzvaně šťastně smutnej. Vím, že je to takové divné spojení, ale cítil jsem to tak. Byl jsem šťastný za kluky, za realizák, za celý klub, že vyhráli titul po takové době. Ale zároveň jsem byl smutný, že jsem nedostal možnost být u toho s nimi.“
Říkáte vyhráli, ne vyhráli jsme? Byl jste přece součástí Sparty.
„Nebyl jsem na hřišti, neodehrál jsem ani minutu, nemůžu si připočítávat žádné plusové body. Trénoval jsem s nimi jen v reprezentačních pauzách, jinak jsem byl s B týmem. Chodil jsem na všechny zápasy, fandil jsem, ale zásluhu nemám žádnou.“
Jaké to bylo být na druhé koleji?
„Ze začátku nepříjemné, vlastně šok. Nebylo to vyloženě tak, že bych byl odstaven mimo tým, ale bylo mi řečeno, abych si našel nějakou adekvátní nabídku. To jsme se s manažerem snažili, ale bohužel žádná nebyla. V Čechách jsme se nedomluvili na finančních podmínkách, protože rozdíl byl fakt velký. Ale zbytek bych nechal na mě a Spartě.“
Proč?
„Nechci na ni plivat, to určitě ne. Sparta mě vychovala, posunula mě do velkého fotbalu, skoro všechny krásné chvíle jsem zažil s ní. Jsem jí vděčný. Občas se stane, že se nedohodnete a musíte hledat jinou cestu.“
Z jakého důvodu jste nenastupoval za rezervu ve druhé lize?
„Bavili jsme se o tom, ale nedostal jsem povolení. Samozřejmě jsem chtěl, jenže mi bylo řečeno, že B tým je pro mladé hráče. Byl jsem v pozici, v jaké jsem byl, přesto si teď nebudu stěžovat a brečet.“
Vloni na začátku jara jste měl velké zdravotní problémy. Už jste v pořádku?
„Měl jsem plicní embolii, po třech měsících mě uschopnili, můžu hrát fotbal. Je možné, že to bylo po očkování, žádný jiný důvod se nenašel. Od té doby nemám nejmenší problém.“
V Hradci půjdete výrazně finančně dolů. Je to pro vás téma?
„Nebylo to o penězích, třesu se hlavně na novou výzvu. Po tom roce se strašně těším, dá se říct, že jsem fotbalově nenažranej.“
Motivuje vás nový stadion, z čehož vyplývá fotbalový boom ve městě?
„Aréna je nádherná, jsem rád, že se zachovala lízátka. Znám to tady velice dobře, kousek odtud máme babičku. Když jsme byli děti, tak jsme sem často jezdili do aquaparku. Navíc přišla velká legenda, Venca Pilař se vrátil.“
S jakými jste dorazil ambicemi? Ještě vám není jedenatřicet.
„Chci ukázat lidem, že na to pořád mám. Rozhodně jsem to sem nepřišel dohrát.“
