PŘÍMO Z LEVERKUSENU | Stačí, aby si bezchybnou němčinou v restauraci objednal „spezi“, v Německu populární mix coly a pomerančové limonády, a hned máte jasno: z Michala Kadlece je po čtyřech sezonách v Leverkusenu napůl Němec. „Němec jsem maximálně z jedné třetiny,“ upřesňuje se smíchem Kadlec.
„Jsem samozřejmě Čech a jsem na to hrdý. Ale když mi bylo deset dvanáct, byl jsem víc Němec než Čech. Dokonce jsem česky ani moc neuměl, musel jsem se češtinu znovu učit,“ dodává.
Když dal v létě 2008 sbohem Spartě a zamířil na západ Německa, byl to pro něj vlastně návrat domů. A to doslova. V zemi západních sousedů vyrůstal jako syn slavného obránce Kaiserslauternu Miroslava Kadlece až do svých dvanácti let.
„Německo je pro mě druhý domov,“ neskrývá. „Vyrůstal jsem tady, mám tady kamarády. Když se dívám na německou televizi, je to pro mě stejné, jako když vy koukáte na českou. Německá slova mi naskakují sama. Německo ke mně asi patří.“
Už čtyři roky obléká dres Leverkusenu, ale každý den se ve služebním mercedesu vrací do dvacet kilometrů vzdáleného Kolína nad Rýnem, kde bydlí. V moderním bytě na břehu Rýna, z jehož terasy máte na dohled i historické centrum Kolína.
Nebýt incidentu z minulého víkendu, při kterém ho napadli zdejší fotbaloví fanoušci a zlomili mu nos, připomínalo by jeho německé angažmá dokonalou idylku. Ani tahle příhoda, ke které došlo pár dní po návštěvě deníku Sport, však nemůže změnit jeho názor.
Tím spíš, že se v Německu vypracoval na jednoho z nejlépe hodnocených – a také placených – levých beků v bundeslize. „Ale známější je tady přece jen stále ještě táta. Má z bundesligy titul, vyhrál pohár. Ale já stejně nijak netoužím, aby mě lidé na ulici poznávali,“ mávne rukou.
Paradoxně největší pozornosti se mu dostalo letos v zimě, byť jinak než by si přál. Vzpomínáte? Při utkání Ligy mistrů se údajně pohádal se spoluhráčem Manuelem Friedrichem o dres Lionela Messiho a kauza z toho byla v celém Německu.
Když se teď ve svém bytě chlubí sbírkou dresů, dodnes cítí křivdu. „Vůbec jsme se o dres nehádali, byla to kravina. Udělali z nás blbce. Ten dres měl pro mě cenu, ale tím, že jsme ho dali na charitu, nakonec asi posloužil lépe,“ dodává s úsměvem Kadlec.
