Opavský srdcař Žídek: Do Baníku bych nešel! Je větší magor on, nebo Zavadil?
Před svým jménem často čte a slyší slovo „srdcař“. Jaký je jeho obsah podle Jana Žídka (35)? „Je to o tom, že mi na klubu záleží. Není mi jedno, co se stane v jakémkoliv zápase, s jakýmkoliv hráčem. Jako kapitán jsem zodpovědný za to, jak se prezentujeme na hřišti i mimo ně,“ popisuje stoper, který se začal živit fotbalem až v osmadvaceti. Zpětně ho mrzí, že to nevyšlo dřív. Musel si projít Dolním Benešovem, Oldřišovem, Lískovcem a Frýdkem-Místkem, aby se stal pro mateřskou Opavu znovu žádoucím.
Před lety byl pro opavského trenéra Jiřího Nečka neperspektivní. Zhrzený Žídek se pak dlouho protloukal po nižších soutěžích, staral se o hřiště v rodném Oldřišově. Deptal ho pocit, že nedostává od fotbalu zpětnou vazbu za to, co mu obětuje. Nakonec se vše otočilo. Třetí sezonu pravidelně hraje první ligu, navíc dělá kapitána ve svém milovaném klubu. „Hodně věřím na osud. Tou obrovskou oklikou jsem se měl do velkého fotbalu vrátit. Říkám: Bohudík za to,“ vypraví produktivní obránce v rozhovoru pro iSport Premium .
Nemáte tedy pocit promarněného času?
„Stoprocentně mám. Poslední roky mě to mrzí. Mohl jsem toho odehrát víc a možná i někde jinde. Asi jsem se měl tehdy kousnout a nezabalit to. Ale vzpomínám si na ty emoce v mladém klukovi. Bylo mi dvacet, vždycky jsem se snažil dělat všechno naplno. Když se mnou v Opavě přestali počítat, dostalo mě to dolů. Byl jsem hodně naštvaný. Každý mi říkal: Pracuj, pracuj a fotbal tě odmění. A ono se to nedělo.“
Pocházíte z Oldřišova u Opavy, kde dostavujete dům. Kopnete si za místní tým po konci vrcholové kariéry?
„Pořád mě přemlouvají. Hrají krajský přebor, takže docela vysokou soutěž. Když jsem podepisoval v Opavě novou smlouvu, hned psali. Čekali, že od léta už budu hráčem Oldřišova. (úsměv) Neříkám, že si za něj nepůjdu v dobré náladě zahrát nějaký zápas. Ale na pokračování kariéry tam to nevidím. Za poslední roky je na mě stresu hrozně moc. Když ho přinesu domů, žena mi říká: Až skončíš, tak už prosím tě nikde nehraj a odpočiň si.“
V krajském přeboru přece nebude takový tlak…
„To ne, ale vím, jak to chodí na vesnicích Opavska. Nevím, jestli bych vydržel, kdyby na mě někdo pokřikoval „Baník“ a podobné narážky. Nejsem zrovna typ klidného člověka. Mohl bych lehce vyletět a pak by mě to možná mrzelo.“
Na kolik sezon si ještě troufáte na ligové úrovni?
„Musím říct, že se cítím velice dobře. Nemyslím, že bych fyzicky ztrácel. Někteří mladší jsou samozřejmě úplně jinde. Ale podle všech testů bych ještě pár let mohl zvládnout. Až budu vidět, že jsou jiní lepší, rád jim to předám a budu se věnovat něčemu jinému.“
Třeba tak dlouho jako Pavel Zavadil, který hraje nejvyšší soutěž ve dvaačtyřiceti letech?
„On je pro mě obrovská motivace. Máme dobrý vztah, trávíme spolu hodně času. Ale Pavel je přírodní úkaz. Kdybych se mu aspoň přiblížil, byl bych rád. Pro mladé kluky je zahanbující, když vidí, jak ve svém věku hraje a trénuje. Dělá s námi úplně všechno a měl by být pro ně velký vzor. Měli by se ho ptát, co dělat a jak. Ale možná se ho bojí. Což se nedivím. Když se podíváte, jak vypadá, jde z něho strach a respekt.“ (úsměv)
Kdo z vás je větší nervák?
„Oba jsme magoři, bouřliváci. Možná je Pavel o něco větší blázen. (smích)
