Rezek přemítá o kariéře: Pohlavky od Horvátha a péče tribuny na Spartě
Ze srandy o sobě říká, že je koule přivázaná u nohy Pavla Horvátha. Aby ne, prošli spolu čtyři kluby, slavili trofeje. Svou takřka dvacetiletou profesionální kariéru v minulém týdnu ukončil Jan Rezek, trojnásobný mistr ligy a bývalý reprezentant, který se na prahu čtyřicítky přeorientuje na trénování mládeže v milovaných Teplicích. „To, co jsem se v životě naučil od Horviho, chci předávat mladším,“ říká vážně i nevážně.
Prošel Spartou, patřil do slavné éry Viktorie Plzeň, reprezentoval a užil si i „dobrodrůžo“ v Číně anebo svatý klid na Kypru. Kariéra Jana Rezka je tak bohatá, že stojí za to o ní vyprávět. Ohlédnout se, než začne dělat něco trochu jiného.
A než se dostaneme k trofejím a úspěchům, začneme v Teplicích, kde pro vás vše začalo, a kam se teď zase jako začínající trenér chystáte vrátit, že?
„Osudový klub, jeden z těch hlavních v mém životě. Nebožtík pan Hrdlička mi tenkrát dával mou první profesionální smlouvu, už nevím, jestli to bylo na sedm, nebo devět tisíc měsíčně, ale mělo to hlavně pokrýt benzin na dojíždění od našich z Března u Chomutova. Pak mi to zvedali na dvanáct, když jsem začal nakoukávat do áčka.“
Slavná éra, že?
„No jo, Zelenka, Divecký, Kolomazník, Verbíř… A taky zmiňovaný šéf, pan Hrdlička. Když jsem přijížděl ke Stínadlům na první trénink, klepal jsem se. (smích) Ale zbytečně, vzali mě rychle mezi sebe.“
Na Františka Hrdličku máte nějakou vzpomínku?
„Jeden z posledních mohykánů, takhle ho vidím. Nevím, jestli by bez něj Teplice někdy hrály ligu takhle vysoko, o pohárech ani nemluvím. Ty příběhy určitě znáte, třeba jak zastavil barák, aby bylo na výplaty, to by udělal asi málokdo. A u všech měl obrovský respekt. Přitom si nepamatuju, že by někdy řval. Místo toho měl takový obrovský svazek klíčů, a když byl průser, cinkal s ním, když šel po chodbě. Všichni prchali.“
A teď se tam vracíte ke Zdenko Frťalovi do mládeže, asistovat u áčka vás nelákalo?
„Ne, jsem klubu vděčný za to, co se tam pokouší od léta vytvořit a hrozně mě to láká. Áčko momentálně ne, vidím se u mladých, musím se hlavně učit. Co bych pochytil, kdybych někomu přenášel kužele?“
Nenapadlo vás, že svůj konec přibrzdíte, když se loučíte sestupem?
„Mě ne, ale říkají mi to všichni okolo, že přece takhle nemůžeš skončit!“
Co vy?
„Vyhrál jsem ligu i pohár, spadnul jsem dvakrát, před tímhle ještě taky s Bohemkou. Pro mě to prostě nehrálo roli.“
Když jsme naťukli trofeje, první přišla ve Spartě v roce 2005. Ale vy na to máte trochu jinačí vzpomínky, že?
