Berbrova výpověď: mluvil čtyři hodiny, o sudích i zpronevěře. Popsal majetek
Druhý den soudního jednání v kauze kolem Romana Berbra přinesl zajímavé události. Bývalý místopředseda Fotbalové asociace ČR (FAČR), který s dalšími 20 lidmi čelí obžalobě za korupci při ovlivňování fotbalových zápasů v letech 2019 a 2020, poprvé před plzeňským okresním soudem vypovídal. Mluvil čtyři hodiny. Co všechno řekl? Projděte si podrobný ONLINE na iSport.cz.
V soudní síni seděl bývalý místopředseda a faktický první muž českého fotbalu ze všech obžalovaných sám. Soudce Vladimír Žák přítomnost ostatních zakázal. „Zatím jsem nikde nehovořil, protože vše, co bych řekl, by bylo použito proti mně,“ uvedl Roman Berbr své vystoupení.
Rozdělil ho na tři části. Ale ještě před tu první předsadil výrok, který pro něj byl patrně zásadní. „Neexistovala žádná organizovaná skupina. Neexistovalo žádné setkání, kde bychom byli ve čtyřech nebo aspoň ve třech.“
V první části své výpovědi poměrně obšírně vysvětloval fungování fotbalu v Česku, strukturu a práci fotbalové asociace a své mnohaleté působení v ní, které zakončil na pozici místopředsedy. Což byl ovšem pouze úvod k tomu podstatnějšímu. A sice k obvinění z ovlivnění pěti utkání České fotbalové ligy. Berbr vysvětloval, že nasazování rozhodčích pro amatérské soutěže se naprosto odlišuje od nasazování v profesionálních soutěžích. „To policie bohužel naprosto nebrala v potaz. Vysvětlím.“
A vysvětloval. „Profi komise rozhodčích nasazuje sudí vždy po každém kole. Komise rozhodčích pro Čechy na celý měsíc dopředu.“ Tím chtěl vysvětlit, že pak logicky častěji dochází ke změnám delegací. „Třeba proto, že na utkání, které nevypadalo třaskavě, byl nasazen slabší rozhodčí, ovšem to utkání se během měsíce třaskavým stalo. Proto docházelo ke změně.“
Proč o tom vůbec hovořil? Z toho důvodu, že obžaloba mu klade za vinu, že u pěti utkání ČFL (to Berbr rozebíral ve druhé části své výpovědi a podrobně o tom píšeme na jiném místě této strany) se svým vlivem a díky svému dominantnímu postavení zasadil o změnu sudího proto, aby nový mohl ovlivnit výsledek utkání. Nejčastěji ve prospěch Slavoje Vyšehrad, kde v roli sportovního manažera působil Roman Rogoz.
O něm, poněkud překvapivě, Berbr prohlásil, že jejich kontakty byl čistě fotbalové, v osobní rovině nulové.
Změny sudích? Prý reakce na kluby
Bývalý místopředseda asociace opakovaně zdůrazňoval, že na výměnu rozhodčích v neprofesionálních soutěžích měl z titulu své funkce právo. Své vystoupení v tomto bodě zakončil: „Změny rozhodčích nepovažuji za úplatek, byla to naše práce reagovat na požadavky klubů. Je to naprosto běžná věc, aby se předešlo stížnostem klubů, které mají s některými rozhodčími negativní zkušenosti. To, co se snaží prezentovat žaloba jako trestný čin, je nepochopení fotbalového prostředí, vybírá si jednotlivosti bez znalosti kontextu.“
A ještě navrch: „Nikomu jsem žádný úplatek nesliboval, nepředával, o ničem jsem nevěděl a ani jsem na toto téma s nikým nediskutoval. Nedostal jsem žádný úplatek od Vyšehradu ani nikoho jiného, a to za celých sedm let, co jsem dělal místopředsedu svazu.“
Pro připomenutí. Součástí obžaloby, která se týká Berbra, není žádný zápas druhé, či dokonce první ligy. Tedy spekulace o možné „titulové dohodě“ se Slavií či jednání se sparťanským funkcionářem Josefem Krulou před finále MOL Cupu se někdejšímu funkcionáři za vinu nekladou.
Jiné to je v případě zpronevěry. To je z pohledu možného trestu nejvážnější prostředek a podle obžaloby vyvedl z kasy Plzeňského krajského fotbalového svazu, jemuž předsedal, více než dva miliony korun. Ať už za fiktivní seminář sudích, nebo za nákup sportovních potřeb.
Vše Berbr popírá. Kdyby policie v den jeho zatčení udělala fotografie v patřičných skladech, zjistila by, že věci skutečně byly zakoupeny. „Policie měla dne 16. 10. 2020 při svém megazásahu udělat fotky na Viktorce, ve skladu v Sušické ulici a ve firmě v Nýřanech. Musela z odposlechů vědět, že máme tři sklady. Policie sklady nenafotila a já již více důkazů nemám. Ale nemá je ani policie,“ prohlásil.
Vysvětloval také, jak přišel ke svému nemalému majetku. „Bude mi 70 let, a kdyby si státní zastupitelství udělalo rešerši, zjistilo by, že jsem celý život pracoval a od devadesátých let podnikám. Zjistilo by si, že jsem zdědil se svým bratrem Vlastimilem nemalé prostředky po amerických příbuzných.“
V samém závěru přešel Roman Berbr do osobní roviny. „Kolik mi zbývá, pět, osm let? Víc to nebude. Odmítám obžalobu v jejím celém rozsahu,“ prohlásil.
Víc se nevyjadřoval a, byť to nevylučuje, ani vyjadřovat nehodlá.
Také státní zástupce Jan Scholle si poprvé vyslechl, jak hlavní podezřelý vidí svou obžalobu. Co o tom soudí? „Každý obžalovaný má právo hájit se, jak uzná za vhodné. Může i lhát, fabulovat, vykládat jednotlivá fakta ve svůj vlastní prospěch. S tím orgány činné v trestním řízení počítají a budou je ověřovat v dalších fázích řízení. Tím, že neodpovídal na další dotazy, neodstranil pochybnosti, které o jeho tvrzeních mohou jiné strany mít.“
Na Romana Rogoze, dvojku kauzy, se nakonec v úterý nedostalo. Kdy přijde na řadu, se neví. Ve středu budou vypovídat Martin Pýcha a Marek Janoch – ten už dříve přiznal vinu.
Zprávy ze dne 20. dubna 2023
Žák je z některých odpovědí Káníka (typu nevím, neznám) evidentně zaskočený. Z mimiky obličeje je to jasně patrné. Rád by si vytvořil pravdivý obraz, ale Káník mu ho není schopný poskytnout.
Nyní soudce Vladimír Žák dočetl kompletní Káníkův výslech. Ten se opět staví k pultu a bude odpovídat na otázky soudce.
„Nedokážu vysvětlit. Už si nevzpomínám.“
„Nikdy jsem u ničeho nebyl.“
„Nevím. Fakt bych se k tomu vyjádřil, ale nevím.“
Takové jsou časté odpovědi Káníka.
Soudce už dlouhé desítky minut cituje z odposlechů telefonních hovorů mezi Káníkem a Rogozem. Jde o krátké debaty o zápasech Vyšehradu, o schůzkách z fotbalového prostředí. Pokud se policejním vyšetřovatelům něco nezdálo, Káníka se doptávali. Jenže stejně se nic nedozvěděli... Dotazovaný povětšinou ztratil paměť...
Vyšetřovatelé Káníka konfrontovali s množstvím hovorů s Rogozem. Dokola se opakují stále stejná slova „ne“, „nevím“, „nepamatuju si“.
Policie se také ptala, co v rozhovoru s Rogozem znamená Káníkova věta „Taťka přistál.“
Policie má evidentně za to, že šlo o šifru, jak Rogozovi sdělit, že peníze za fiktivní faktury dorazily na účet společnosti Zempol Profi.
„Je to rok a půl starý hovor. Nepamatuji si, co jsem tím chtěl říct,“ řekl v přípravném řízení Káník.
Policejní vyšetřovatelé se ptali Káníka, kdo vyvedení peněz z PKFS vymyslel. „To vůbec nevím. Já jsem byl jen požádán panem Rogozem o faktury.“
Nyní se soudce dostal k další fiktivní faktuře. Zhruba toto uvedl Káník při výslechu na policii:
„Rogoz mě někdy v srpnu 2019 požádal, zda bych neuměl zajistit fakturu na sportovní vybavení. Sdělil jsem mu, že to nebude problém, tehdy jsme ještě nebyli domluvení, pro koho to bude a v jakém rozsahu. Na konci srpna jsem od Rogoze dostal fakturační údaje, fakturu jsem zpracoval a předal mu ji k proplacení. Jednalo se o dvě faktury vystavené na PKFS. Vůbec jsme spolu neřešili případnou dodávku fakturovaného zboží.“
A dál pokračoval: „Pro svého známého pana Mizeru jsem zprostředkoval pořízení firmy Zempol Profi pro paní Porhanslovou, která měla zájem podnikat. Nevěděl jsem, že má dluhy, neznal jsem její minulost. Domluvili jsme se, že v případě naskytnutí příležitosti uděláme společný obchod. Pomohl jsem paní Porhanslové vystavit nějaké faktury. Účetnictví této firmě vedl Grímm. Po proplacení faktury jsem požádal paní Porhanslovou, aby první i druhou platbu poslala na účet, který jsem jí sdělil včetně jednoduchých variabilních symbolů. Ona si ponechala z obchodů provizi.“
Dál následovalo toto: „Byl jsem domluven s bratrem své přítelkyně Tarkovským, který byl v té době v lehčích finančních problémech, že část peněz pošle na jeho účet. Původ peněž jsem mu nesdělil, pouze ho požádal, zda je v následujících dnech vybere. On měl obavu, jestli je vše v pořádku, neměl rozhodně tušení o nějaké faktuře pro PKFS. Jakmile jsem od Tarkovského dostal peníze, tak jsem si z nich odečetl svou odměnu 20-30 tisíc Kč a zbytek předal Rogozovi, který je nejspíše odvezl Berbrovi nebo si je nechal. U toho jsem ale nebyl.“
Otázka police: „Měl jste informace, že by Berbrovi záleželo na postupu Vyšehradu?“
Káník uvedl: „Nevím. Měl jsem s ním minimální kontakty.“
Policie se Káníka v přípravném řízení ptala i na přezdívky zachycené v odposleších - náčelník, taťka či označení „formule“ prý bylo označení pro Berbra. „Synkem“ byl myšlen Rogoz. Had či Chřestýš byl Svoboda. Legendou byl myšlen Jozef Chovanec. Ostatní přezdívky (řetízek, Tomáš Garrigue, Pomeranč, Pitoma, Hugo) Káníkovi nic neříkají. Pokud s někým hovořil o „pivu“, tak v souvislosti s fotbalem se jednalo o nabídku, která byla za zápas, tedy „o finance“. A na závěr: „Berbr měl absolutní slovo, byl pro něho faktický šéf.“
K onomu „pivu“: „Grímm provozuje minipivovar, tak v případě „piva“ šlo o nabídku za zápas. Šlo určitě o finance.“
Soudce čte z Káníkovi výpovědi vztahující se k vystavení fiktivních faktur: „Přišel za mnou Rogoz s dotazem, zda bych nedokázal zařídit pro Berbra vystavení faktur, které by se měly týkat pronájmu prostor či pořízení sportovního vybavení. Zavolal jsem Grímmovi a předložil mu nabídku, zda by to nedokázal zařídit přes svou firmu. Po potvrzení od Grímma jsem dostal od Rogoze informace o předmětu a výši plnění, které jsem opět zprostředkoval Grímmovi. Vystavené faktury jsem předal Rogozovi, který je vrátil k přepracování – chyba byla hlavně ve výstavci faktury, text faktury (předmět plnění) měl být rozšířen.“
„Opravu jsme provedli, Rogoz slíbil brzké proplacení. Slíbená odměna činila 200.000 Kč pro nás tři. Slíbil Grímmovi částku 50.000 Kč a sám jsem si nechal částku 75.000 Kč. Jakmile peníze dorazily na účet Grímmovy firmy, postupně je začal vybírat a část i přeposlal, aby to nevybíral vše z jedné firmy. Grímm mně předal veškeré peníze ponížené o jeho provizi, po odečtení své provize jsem peníze předal Rogozovi někde v Příbrami, přesný den už však nevím. Týden nato jsem se ptal Rogoze, zda proběhlo vše v pořádku, ten mně to potvrdil. K žádnému dodání zboží či služeb nedošlo. Svého jednání lituji, uvědomuji si, že šlo o chybu.“
Soudce Vladimír Žák předčítá, co řekl Káník o vztazích s Berbrem, Rogozem a Grímmem. Zaznívají věty, které obžalovaný řekl již na úvod dnešní výpovědi.
Po přestávce pokračujeme, slovo si vzal obhájce Michala Káníka s tím, že jeho klient už nebude vypovídat a odkazuje se na výpověď z přípravného řízení. Tu soudce nyní čte.
Soudce vyhlašuje přestávku do 12.15 hodin.
Státní zástupce se snaží vnést do výpovědi Káníka rozpory, detailně se točí okolo nabídky 4 tisíc eur. Ptá se kdy, kde a jak došlo k nabídce. Káník v přípravném řízení uvedl, že k nabídce došlo hodinu před zápasem, nikoliv na schůzce s rozhodčími v sobotu ráno na čerpací stanici OMV v Kongresové ulici.
Soudce se nyní ptá, z čeho usoudil, že zápas ovlivnili sami hráči. „Pohybuji se ve fotbale dlouho. Vím, jak hráči řeší některé situace a poznáte, zda je něco jinak. Když třeba někdo podběhne roh, nebo v některé jasné herní situaci uhne a tak...,“ vypravuje Káník.
Mimochodem, domluva zněla, že v prvním poločase padnou nejméně tři branky a že celkem dojde ke vstřelení více než pět gólů.
Bronislav Šerák, obhájce Martina „Chrestýše“ Svobody, se ptá, proč se zrovna na Káníka obrátil Rogoz kvůli zmanipulování zápasu kvůli sázkám. Jste sázkařským specialistou? „S Rogozem jsme byli kamarádi, umím tyhle věci zařídit,“ vysvětlil Káník.
Soudce se ptá na otázky související se sázkami ve fotbale. Káník prakticky neustále odpovídá slovy „ne“, „nevím“, „neslyšel jsem“, „neznám“. V minulosti byl odsouzen za ovlivňování průběhu zápasů kvůli sázkám.
Soudce Žák zjišťuje, kdo měl reálně sázet. To Káník neví. Ani kolik mělo být vsazeno. „Jen vím, že výtěžek měl být 4 tisíce euro pro všechny. Pro mě, Rogoze a pro rozhodčí.“ Asistenty hlavního rozhodčího byli další obžalovaní Janoch a Kříž.
Sázka se nakonec prý neuskutečnila, celé to měl shodit Rogoz. „Byl jsem naštvanej,“ přiznává Káník. „Naštvanej byl i Grímm. Podle něj zápas nakonec ovlivnili sami hráči. S Rogozem jsme se po zápase pohádali.“
