Slyšel, že je konec, přemýšlel o novém životě, ale... Šel jsem proti přírodě, ulevil si Bořil
Jeho příběh je dostatečně známý. Ve třiceti letech byl Jan Bořil na vrcholu kariéry, v říjnu 2021 si však zle pochroumal koleno, chrupavka byla v katastrofálním stavu. Stav se nelepšil. Operace nepomáhaly. Okolo sebe často slyšel, že je konec, že na fotbal se bude už jen dívat z tribuny. Pomalu přemýšlel o novém životě. Dva roky se snažil dát do kupy, aby v sobotu nad hlavu zvedl už popáté mistrovský pohár. „Šel jsem proti přírodě,“ ulevil si.
Závěrečný zápas sezony skončil, fanoušci vtrhli na trávník, vše se chystalo k mistrovské korunovaci, k defilé uprostřed trávníku. Na pódium postupně kráčeli členové realizačního týmu, pak hráči, jako předposlední trenér Jindřich Trpišovský s Milanem Škodou.
Privilegium posledního příchodu měl Jan Bořil. Kapitán Slavie.
Uličkou vítězů, kterou lemovaly tisícovky nadšených fanoušků, prošel ve společnosti předsedy představenstva Jaroslava Tvrdíka a majitele Pavla Tykače. Pro nezdolného bojovníka to byla obří pocta. Jen se ukázalo, že v klubu má status legendy.
„Nevím, možná asi jo,“ s trochou ostychu v hlase přiznal. „Víte, já si tak nepřipadám. Soustředím se na kabinu, na fotbal. Jestli mě považují za žijící legendu, tak to beru s úsměvem. Každému říkám, že chci hrát, chci vítězit, sbírat tituly a rekordy. To se letos povedlo. Až skončím, a někdo mi poví, že jsem legenda, budu to brát.“
Do řeči mu vstoupil Jindřich Trpišovský. „Budeš říkat asi tohle. To já, když jsem hrál, vyhrál jsem tady osmnáct domácích zápasů.“ A tiskový mluvčí Michal Býček doplnil. „A dal jsem gól Barceloně.“
Článek pokračuje pod infografikou
„To říkám už teď,“ chechtal se Bořil.
Před tím ale od trenéra slyšel slova, při kterých jen těžko skrýval dojetí. To totiž padla otázka na nejemotivnější moment v sezoně. „Pro mě je to tahle chvíle, kdy tady vedle mě může sedět Bóřa. Všechno překonal, nebylo to vůbec jednoduché. Je to fakt neskutečný příběh. Vypůjčím si slova Zdeňka Houšteckého, je to proti přírodě.“
Bořil seděl po trenérově pravé ruce, hleděl do země. Pak se rozpovídal. „Je to hezké slyšet, je to emotivní. Nečekal jsem to. Ale děkuju za to. Všichni vědí, čím jsem si prošel. Fotbal jsem hrozně dlouho nehrál, všichni si mysleli, že to je konec kariéry. Šel jsem proti přírodě, svojí bojovností, srdcem. Nebýt rodiny, ženy a dcery, skončil bych s fotbalem Pro mě je tenhle titul nejsilnější, nejhezčí. Pocit, že můžu být s kluky v kabině a hrát fotbal, je úžasný,“ vyznal se.
V příštím týdnu odjede na dovolenou, pak se hned vrátí do práce. Reprezentace bude slávistického válečníka potřebovat, proti Černé Hoře a v Chorvatsku bude bojovat o postup na mistrovství světa. Pak si znovu odpočine, aby se vrátil do přípravy na novou sezonu, ve které Slavii čeká Liga mistrů.
Třeba se Bořil dočká dalšího gólu proti některé ze slavných fotbalových značek.
Zasloužil by si to.
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 35 | 77:18 | 90 |
| 2 |  | 35 | 71:36 | 74 |
| 3 |  | 35 | 58:34 | 71 |
| 4 |  | 35 | 61:44 | 63 |
| 5 |  | 35 | 60:33 | 63 |
| 6 |  | 35 | 48:53 | 45 |
