Pelta je vtipnej, popřál mi štěstí. Hollý o cestě do Sparty, vážné nemoci i hendikepu
PŘÍMO Z GRASSAU | Ve spojení s jeho jménem se mluvilo o zájmu z Ameriky, ale taky z Itálie nebo Německa. Ano, Dominik Hollý (21) by se rád v budoucnu posunul do top pěti evropských lig. Nyní však udělal jiný velký krok. Po roce a půl opustil Jablonec a zamířil do Sparty. „V souboji nedám nohu pryč. To jsem prostě já,“ představil se ofenzivní univerzál letenským fanouškům v rozhovoru pro deník Sport a web iSport. V novém klubu si zvyká na vyšší intenzitu i komunikaci v angličtině. Roční iSport Premium nyní za zvýhodněnou cenu >>>
Hned na první pohled zjistíte, jaký je. Dominik Hollý vyhledává spíš klid, vyhovuje mu zvolnit a přemýšlet třeba i o samotě. Na soustředění v Německu však vystoupil z komfortní zóny. Musel. Jako nováček ve Spartě prošel rituálem, když zazpíval před mužstvem slovenský hit Žijeme len raz. „Jsem vždycky v menším stresu, tohle nemám moc rád,“ přiznal s úsměvem.
Jste spíš uzavřenější povaha?
„Ano, jsem možná trochu tichý kluk. Ukazuju se spíš na hřišti. V zápase se na sebe hodně soustředím, tam jsem daleko víc bojovný.“
Takže opak krajana Lukáše Haraslína?
„Já jsem úplně jiný. Lukáš stále o něčem mluví, nezastaví se.“
Stihl jste se po přestupu z Jablonce už víc rozkoukat? Třeba i díky němu?
„Jsem s týmem víc jak týden a zatím je všechno v pohodě. Tréninky jsou sice trochu náročné, ale hlavně s míčem. Což je pro mě super. Stejně tak kluci. Parta mi hodně vyhovuje, bavím se nejvíc s mladšími. S Lukášem jsme si ale na začátku psali, pomáhal mi s tím, kdy mám přijet, jak se dostat na stadion. Teď už si zařizuju sám bydlení v Praze, všechno jde postupně.“
Ve sparťanském kádru převažují cizinci, stejně tak v realizačním týmu. V kabině, na tréninku i při zápase se mluví anglicky. Poradíte si s tím?
