Porážky světoběžníka netrápí: Vem to ďas, příště hrajeme zas
Nadšenec, pro někoho možná i fotbalový blázen. Záložník Jaroslav Dolejš je nejznámější, nejzkušenější a také nejsledovanější postavou středočeských Břežan II – týmu, který bojuje o první bod v I. B třídě. Když se objevila šance, že by si za trpaslíka z chvostu tabulky mohl zahrát, neváhal ani chvilinku. „Moc si to užívám. Rád poznávám krizové situace, nové lidi, soupeře i rozhodčí. Dohodli jsme se, že tady odehraju jaro,“ naznačuje Dolejš, že výsledky týmu nijak neřešil.
Je o něm známé, že miluje extrémy. S nadšením vypráví třeba o tom, jak se při působení v rezervě Loko Vltavín nesešli se spoluhráči k zápasu. Co se týče Břežan II, tak zase trochu lituje, že nebyl u podzimního debaklu, kdy tým dostal šestnáct gólů.
Prostě si užije v každém klubu naplno půl roku, pak se sbalí a jde o dům, pardon o klub, dál. Nelze se divit, že počet jeho angažmá začíná blížit padesátce. V tom je nejspíš rekordmanem. Kopnul si i v cizině, hrál v německém Oderwitzu či polských Markocicích, přítelkyni má z Kolumbie.
Teď ale válí za Břežany II. Tedy naposledy odehrál jen pár minut. Ze hřiště odkulhal po ostré kose od soupeře v samém úvodu utkání. Z lavičky pak sledoval snažení svých spoluhráčů. Z toho, že tým prohrával, si těžkou hlavu nedělal. „Někdo na nás řve, že jsme třeba dřeváci? No a co…,“ kroutí hlavou.
Leckoho by to rozhodilo, ale ne zkušeného plejera, který se věčně usmívá. „Myslím, že si v Česku neumíme fotbal užívat. Stačí se podívat do Jižní Ameriky nebo do zemí, kde lidé umírají hlady. Kde je to boj o chleba, o život. Pak si uvědomíte, že máme všechno, že se máme fajn a život je vlastně zábava,“ vysvětluje svůj pohled na svět.
Zlomovým momentem prý pro něj byla slova trenéra Plevy při působení v Čakovicích. Tehdy jeho tým prohrál 0:6 s týmem Kyjí. „On říkal: Vem´ to ďas, příště hrajeme zas. Tak teď se tím řídím a snažím se, aby to kluci brali podobně,“ dodává, jak jinak, s úsměvem na tváři.
