V březnu opustil Baník, přestože měl smlouvu jako asistent až do června, a v květnu už zachraňoval Jihlavu coby hlavní kouč. David Oulehla se rozhodl vystoupit z komfortní prvoligové zóny s nejvyššími ambicemi, aby si mohl dělat fotbal po svém. Na Vysočině se to čtyřicetiletému trenéru splnilo. Tým, o jehož talenty je zájem v elitní soutěži, přezimuje pátý. „Máme fantastické podmínky, jsem nadšený,“ popisuje Oulehla v rozhovoru, který je součástí série materiálů na iSport.cz o F:NL během dlouhé pauzy. Jak se mu líbí současná Ostrava, co říká o sedmigólovém Lukáši Filovi a proč Vyškov nepomáhá českému prostředí?
Kdybyste měl zhodnotit rok 2023 jedním slovem, které byste zvolil?
„Asi spokojenost.“
Čekal jsem spíš přívlastek turbulentní.
„To mě napadlo jako první, ale chtěl jsem být víc pozitivní.“ (úsměv)
Takže jste se před tři čtvrtě rokem, kdy jste odešel z Baníku, rozhodl správně?
„Za mě určitě. Chtěl jsem si věci dělat tak, jak jsem sám cítil. Dostal jsem tu možnost nakonec v Jihlavě, za což jsem strašně rád.“
Pokukoval jste už tehdy po domácí štaci na Vysočině, nebo se to ve finále jen hezky sešlo s jistou dávkou štěstí a náhody?
„Šlo o to, že mi v létě v Baníku končila smlouva, kterou jsem nechtěl prodloužit. A teď si vezmete, že skončíte třicátého června. To už jsou trenérská místa obsazená, takže já jsem měl dva měsíce na to, abych si našel angažmá. Byl jsem v kontaktu se třemi, čtyřmi kluby, nakonec dopadla asi nejlepší varianta. Ne z toho pohledu, že jsem doma, protože nemám problém dělat fotbal na druhém konci republiky. Když vám někdo zavolá a vy chcete dělat tuhle práci, musíte počítat s výstupem z komfortní zóny. Teď je to však všechno samozřejmě příjemnější, zvlášť když jsem jihlavský odchovanec. Akorát jsem doufal, že návrat sem bude jednou do první ligy. Ale aspoň jsou před námi výzvy a máme se kam posouvat.“
Tři až čtyři nabídky před čtyřicítkou? Někteří trenéři jsou bez práce i několik let...
„Musím říct, že je to strašně těžké zaměstnání s obrovskou konkurencí. Když za sebou nemáte někoho, kdo vás tlačí, což já nemám, je to složité. Moc si vážím toho, že za dvacet let, co trénuju, jsem nikdy nebyl dlouho bez práce. A když jsem někde působil, tak to víceméně všude vyšlo dobře. Jsem za to rád, protože když se zamyslíte nad tím, co za esa jsou nebo byla na čekačce... Roman Pivarník a další špičkoví borci. Dobrých trenérských míst je opravdu málo, musíte si toho považovat.“
Jedním z těch es bez práce je i Pavel Vrba, se kterým jste před rokem a půl fungoval v Baníku.
„S Pavlem jsme hodně v kontaktu, voláme si, píšeme. Slavil šedesát, blahopřál jsem mu. Myslím, že náš vztah je velmi dobrý. Domlouváme se, že
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
