V létě odmítl nabídky Sparty i Slavie. A zůstal ve druhé lize. Jan Morávek je prostě srdcař. A to se vším všudy. Když vstřelí gól, spojí prsty na rukou tak, že vytvoří symbol srdce.
Oslavné gesto pro své nejbližší odkoukal od Brazilce Pata, útočníka AC Milán. „Doufám, že ho budu moci co nejdřív zase použít,“ uculuje se osmnáctiletý supertalent z Bohemians 1905.
Jak se cítíte ve druhé lize? Není vám v ní těsno?
„Hodně lidí si řekne, že je to jen druhá liga. Jenže ta soutěž je náročná. Některé týmy na mě dokonce hrály osobní obranu. Není to nic příjemného. S trenérem jsme si říkali, že mě to aspoň zocelí. Nemyslím si, že bych ve druhé lize něco ztrácel. Je to pro mě dobrá zkušenost. Všechna mužstva mají propracovanou obranu, není snadné se přes ni dostat. Je to hodně o důrazu a bojovnosti. A zrovna tohle já potřebuju zlepšit. Takže na tom pracuju.“
Vydržíte v Bohemce celou sezonu?
„Věřím, že ano. Potřebuju v klidu dodělat školu. A v Bohemce mám největší šanci. Školu mám naproti stadionu. Takhle jsme se dohodli s agentem i s vedením klubu. Doufám, že zůstanu a pomůžu k postupu. Po sezoně nastane jiná situace. Věřím, že už budu mít maturitu za sebou. Sedneme si s vedením, s rodiči a nějak situaci vyhodnotíme.“
Těšíte se, až ukončíte gymnázium?
„Ani nevíte jak. (směje se) Vnímám to tak, že všichni ostatní spoluhráči odtrénují a jsou v pohodě. Žádné starosti. A já musím řešit věci do školy. Mám individuální plán. Naštěstí mi moc pomáhá přítelkyně, která chodí do stejné třídy. A trenér Hoftych mě uklidňuje, ať si tím tolik nelámu hlavu. Že se to zvládne. Ale je to gympl, což je náročná škola. Na učení se musím kouknout. Jinak neprojdu. Jazyky mi celkem jdou. Ale fyzika nebo chemie, tam je to horší.“
V létě vás chtěly angažovat mimo jiné Sparta a Slavia. Kdo měl větší zájem?
„Konkrétní jednání jsem měl s oběma kluby. Ale nakonec to padlo, a asi je to tak nejlepší. Přiznám se, že Spartu jsem odmítl. Se Slavií byl kontakt užší, jenže kluby se stejně nedohodly.“
Vaše zápasy prožívá celá rodina. Jezdí i na hřiště soupeřů. Kdo dorazil do Uherského Hradiště, kde jste v posledním kole porazili Slovácko?
„Přítelkyně a její otec. Jako vždycky. (úsměv) Ti jezdí úplně všude. A mně to moc pomáhá. Jsem hrozně rád, že mám takovou podporu. Většinou bývají v hledišti i mí rodiče. Ale tentokrát nedorazili. Všichni mi dělají radost.“
Jak vycházíte s novým trenérem Pavlem Hoftychem?
„Tu spolupráci si jenom pochvaluju. Trenér mi může hodně dát. Hoftych po svém příchodu uvolnil atmosféru. Viděl, že jsme v křeči a vše se snažíme dělat v rychlosti. Na úkor kvality. Báli jsme se hrát fotbal, něco zkazit. Byli jsme zvyklí na pana Bustu, který byl dost přísný. Hoftych s námi hraje na tréninku různé hry. Specialistou je na břevínka. Já se do toho moc nezapojuju. Spíš se dívám a bavím se při tom. On to neskutečně prožívá. A je vidět, že fotbal hrával. Docela mu to jde.“
Už rozkopal v šatně koš, jako se mu to „povedlo“ při angažmá ve Zlíně?
„Jé, tak o tom nevím. Asi ne. Ale možná to přijde.“ (směje se)
Od koho se v týmu můžete něčemu přiučit? Za zdaleka největší talent jste považován vy…
„Takhle to vůbec nevnímám… Nepovažuju se za nějakého speciálního hráče. Jsem osmnáctiletý kluk, který potřebuje vnímat okolí a furt se zlepšovat. Učím se ve středu zálohy od Lukáše Adama, od Máry Nikla. Prostě od všech hráčů v týmu.“
Znáte se s hercem Ivanem Trojanem, velkým příznivcem „klokanů“?
„Jasně. Ivan mě pozval na svou narozeninovou oslavu, v jejímž rámci se hrál exhibiční fotbalový zápas. Byla pro mě pocta, že jsem si s ním mohl zahrát ve středu zálohy. Byl jsem ohromně překvapený, jak dobrý je fotbalista. Je to takový buldok. A má i slušnou techniku. Měli jsme trestňák a on mi říká, ať ho jdu kopnout. Odpověděl jsem mu, ať to vezme na sebe. A on poslal balon do vinglu. To jsem koukal… (obdivně) Pozval mě i do Dejvického divadla.“
