Dva roky ve Spartě, dvě pohárová finále, jeden titul. Zatím. Už je jisté, že trenér Sparty Brian Priske bude díky výhře 2:0 v Opavě opět bojovat o vítězství v MOL Cupu. Loni prohrál se Slavií, letos bude soupeřem Letenských buď Plzeň, nebo Zlín.
Považujete si, že jste podruhé za sebou došel do finále?
„Nejen pro mě, ale pro všechny je to dobrý pocit. Jsem pyšný na celý klub, že se to opět povedlo. Ukazuje to na správnou mentalitu v šatně. Udělat tři finále v řadě není jednoduché. Je to úžasné. Respekt. A vzhledem k tomu, že všichni znáte výsledky předchozích dvou, uděláme všechno, abychom do třetice uspěli. Abychom tentokrát zvedli trofej nad hlavu. Než se ale bude hrát, chceme udělat v lize co nejvíc bodů, abychom měli dobrou výchozí pozici.“
Jaký to byl zápas?
„Znovu těžký, samozřejmě. Tahle pohárová utkání nejsou nikdy jednoduchá, zvlášť venku. Nezáleží, jestli hrajete proti druholigovému klubu. Naopak, Opavě patří respekt za to, jak daleko došla. Jak dobře proti nám bránila, jak lidi fandili. Atmosféra byla po celých devadesát minut skvělá. Pro nás to byla další zajímavá zkušenost. Měli jsme vysoké držení míče, ale je složité překonat hluboký obranný blok. Potřebujete dát rychle gól, abyste zápas otevřeli a rozhýbali. Nám se to úplně nepodařilo, přesto si cením toho, jak jsme to zvládli.“
Byla na Opavu odlišná příprava než na Liverpool?
„Vím, jak tuhle otázku myslíte, ale se vším respektem nemůžete tyhle zápasy porovnávat. Každé utkání má jiné aspekty, ale vždy potřebujete být připraveni. Na druhou stranu tentokrát byla motivace jednoduchá, zřejmá. Všichni chtěli vybojovat další finále, protože nikdy nevíte, kdy budete znovu v situaci, kdy si budete moct zahrát přímo o trofej. Viděl jsem na hráčích koncentraci. Je to důvod, proč rád pracuji s touto kabinou. Hráči mají skvělý hlad po úspěchu. Zbytek je moje práce, aby byli na každý zápas co nejlépe připraveni. Mám-li to přesto trochu srovnat, tak před Liverpoolem jsme se asi víc věnovali taktice, zatímco proti Opavě to bylo spíš o dodržování našeho standardního herního plánu. Chtělo to trpělivost.“
Bude Vojtěch Vorel chytat i finále?
„Určitě je to možnost.“
Je už aklimatizační proces Solbakkena a Tuciho u konce, nebo ještě chvíli bude trvat?
„Myslím, že oba se adaptovali rychle díky vlastnímu přístupu. Svědčí to ale i o celkové atmosféře v kabině, která je přijala mezi sebe. Oba přišli s otevřenou myslí, naslouchají, vstřebávají podněty. Chtějí se učit. Velmi rychle si zařídili i bydlení a okamžitě si přivykli na dennodenní pracovní život v Praze. V kabině jsou osobnosti, se kterými se cítí dobře. Jsou dobře mentálně připraveni. Věřím, že je na jejich výkonech vidět to přijetí, které se jim od našeho kolektivu dostalo. Teď je na nich, aby udělali další krok a své výkony ještě posunuli. S oběma jsem ale velice spokojen.“
Nepřemýšlel jste o zařazení Michala Ševčíka, který zahrál dobře za jednadvacítku, do základní sestavy?
„Přemýšlel. Stejně tak přemýšlím vždycky i o Karabcovi, který kvůli doléčení drobnějšího zranění zůstal v Praze. Oba bojují o sestavu. Ševčík předvádí kvalitní výkony za béčko, v reprezentaci měl hezké asistence. Tlačí na hráče, kteří nastupují. I dneska dostal minuty a ukázal kvalitní momenty. Ale zkrátka nemůžu postavit víc hráčů než jedenáct.“