V úterý juniorka, ve čtvrtek Sevilla. Bylo to divoké, usmíval se Kotouč
PŘÍMO ZE ŠPANĚLSKA | V úterý poločas za juniorku proti zlínským mladíkům, ve čtvrtek 90 minut na Estadio Ramón Sánchez-Pizjuán proti nejužší špičce Evropy. 21letý olomoucký stoper Jan Kotouč zažil bláznivé dny, které však včera vyvrcholili splněným snem. Sevilla sice Hanákům nadělila trojku, ale mladý obránce herně nepropadl. A po zápase si za odměnu odnes dres Évera Banegy.
Jaké to je přepnout takhle rychle mezi dvěma naprosto jinými úrovněmi?
„Divoké. (usmívá se) Ještě před týdnem jsem nečekal, že bych do tohoto zápasu nastoupil. V úterý jsem nastoupil za juniorku, abych se rozehrál. Trenér Jílek se mnou mluvil, ale dozvěděl jsem se to den před zápasem. Bylo to narychlo. Jsem za to nesmírně rád. Je to pro mě i celý tým velká zkušenost. Nemyslím si, že se máme za co stydět.“
Co vás napadlo jako první?
„Trošku tréma, nemohl jsem spát. Přemýšlel jsem nad tím, ale trenérovi děkuju. I rodina byla nesmírně šťastná. Abych pravdu řekl, pak už jsem si z toho dělal srandu, protože před měsícem jsme hráli na soustředění na PlayStationu a já hrál právě ze Sevillu, kterou jsem si vylosoval. (směje se) Na hřišti a na počítači je to úplně něco jiného. Splněný sen!“
Když jste přicházeli na trávník, fanoušci spustili klubovou hymnu Sevilly. Nerozklepala se vám kolena?
„Měl jsem obavy spíš před zápasem. Jak se nastupovalo, tak mě to nabudilo. Jsem za tuhle zkušenost hlavně hrozně rád. Je to motivace do budoucna. Věřím, že se mám od čeho odpíchnout. Sevilla ukázala svou extratřídu. Jsou šikovní na míči, pro nás to byla škola fotbalu. Trošku jsme se vařili, ale super zážitek.“
Rozehrávku jste většinou přenechával Romanu Polomovi. Nechtěl jste se pouštět do větších akcí?
„Nebyl to přímo pokyn, ale chtěli jsme hrát bezpečně zezadu. Neztrácet míče, což si myslím se nám dařilo. I když brejky mají šikovné. Posledních dvacet minut už jsem chytal křeče. Byl jsem hotovej. Když máte hned za sebou třeba patnáct rychlých sprintů, tak poslední minuty už nemůžete.“
Nebál jste se po druhém rychlém gólu, že to může dopadnout výpraskem?
„Obavy jsem měl. Chtěli jsme přežít prvních dvacet minut, to se podařilo. Bohužel jsme po dvacáté minutě dostali hned dva góly. Ale tempo jsme nějak zvládli...“
Co vám duel přinesl?
„Práci do budoucna. Když vidím tyhle hráče, tak mám opravdu na čem pracovat.“
Je reálné se dostat na jejich úroveň?
„No, nezavírám to. Když se bude poctivě makat, třeba šance přijde.“
Jako teď na Seville…
„Trenér mě zkusil, byla to zkouška ohněm. Doufám, že si o mě udělal aspoň nějaký obraz, že můžu hrát. A dál to bude na něm.“
Před sezonou jste měl blízko do sestavy, ale zastavil vás otřes mozku. Tam to bylo smůla, co?
„Bylo to těžké, trošku mě to rozhodilo. Ale trenér mi řekl, ať jsem v klidu, že šance přijde. Určitě bych chtěl hrát zase třeba v neděli v lize.“
