Sám se asi dobře umí vcítit do nádherných pocitů, v jakých teď žije Slavia. Na jaře 1996 zažil dlouhou cestu do semifinále Poháru UEFA, a věří, že tenhle tým je schopný něčeho podobného. „Hlavně musím říct, že postup Slavie do čtvrtfinále přes Sevillu je zasloužený, Slavia nebyla horší, po většinu zápasu byla naopak lepší,“ říká Luboš Kozel, bývalý hráč „sešívaných“ a trenér reprezentační osmnáctky.
Jak to niterně prožíváte jako bývalý hráč červenobílých?
„Byl jsem přímo na stadionu, atmosféra výborná. Tím výkonem dostalo mužstvo lidi na svoji stranu, a ti mu to pak vrátili v době, kdy už se možná ani nevěřilo. To chytne každého, krásný zážitek. Tím spíš, když je to podpořené dobrým výkonem, zaslouženým postupem. Fakt bylo cítit, že Slavia chce prostě víc.“
Vzpomněl jste si na vaše úspěchy z jara 1996?
„To už je tak dlouho, že člověk ani... (smích) Byl to náš největší zážitek, úspěch, a vzpomínáme na to, to je jasné. A tihle kluci mají našlápnuto, aby dosáhli něčeho podobného. Mužstvo mají dobré a je vidět, že šlapou.“
A teď k tomu výkonu. Čím to, že Slavia přehrála soupeře, o němž lze stále tvrdit, že je lepší, má mimořádné hráče?
„Dneska i Slavia má kvalitu, sice asi v jiných aspektech než Sevilla, ale ta byla donucená přistoupit na hru Slavie. Jednak domácí dobře vstoupili do zápasu, dali gól a Seville trvalo dvacet minut, než se dostala ke své hře. Pak zhruba do konce prvního poločasu hráli hosté zhruba to, na co jsou zvyklí. Do druhého poločasu zase Slavia vstoupila dobře, dala brzo branku, ale i když Sevilla celkem brzy vyrovnala, tak od té doby zápas zase tolik pod kontrolou neměla, byla vykolejená a víc a víc přistupovala na hru Slavie.“
V čem?
„To znamená, že se hra víc zjednodušovala, byla hodně soubojová, v těchto situacích