Jediný španělský titul je skoro zapomenut a v klubové vitríně možná není pod nánosem prachu vidět. Další soupeř Sparty v základní skupině EL Real Betis Balompié totiž jedinkrát ve své historii opanoval domácí soutěž, stalo se tak v roce 1935. Od té doby klub prošel nespočtem turbulencí. Pod chilským stratégem Manuelem Pellegrinim však Los Verdiblancos zase dohánějí své fanoušky k úsměvu. Spartu nečeká v Andalusii jednoduchá šichta.
Psal se rok 1907 a v české kotlině zrovna parta nadšenců založila klub SFC Opava, v Praze otevřeli první stále kino v tuzemsku a byl objeven chemický prvek Lutecium. V témže roce se vyklubal na svět díky skupině studentů medicíny předchůdce Realu Betis Balompié a začal psát hrdou andaluskou kroniku. I když rok založení berme s rezervou. Některé prameny uvádějí, že by se mohlo jednat i o rok 1906.
Výraz Balompié znamená ve španělštině fotbal a kluboví činovníci se chtěli vymanit od slůvek „football“ či snad dokonce „soccer“. Klub nespočetněkrát změnil svůj název, dokonce na začátku 20. století byly klubovými barvami modrá a bílá, což je dnes pro zelený Betis něco takřka nemyslitelného.
Betis se stal v roce 1932 dokonce prvním andaluským klubem, který postoupil do nejvyšší soutěže. Stal se tak prakticky fotbalovým centrem celého regionu a mířily tam ty největší talenty ze širého okolí, aby se učily fotbalovému řemeslu od Dona Patricia.
V Seville totiž irskému internacionálovi Patricku O'Connellovi a trenérovi Betisu nikdo jinak neřekl. To nejkrásnější však teprve mělo přijít. Stylová výhra 5:0 nad Santanderem znamenala v sobotu 28. dubna 1935 definitivní razítko titulu a sevillský veletrh, který se toho dne konal, se změnil na jeden megalomanský karneval radosti.
Jenže přišel šok v podobě následné občanské války ve Španělsku, kdy byli mnozí hráči odvedení na frontu a Betis se dostal do finanční spirály, kdy byl nucen další čtyři důležité plejery pustit pryč.
Uplynulo jen patnáct měsíců od oslav titulu, v kádru zůstala pouze čtyři jména šampionů a Don Patricio? Jako symbol úspěchu šel také za lepším do Barcelony. Sám se pak ještě jednou ve čtyřicátých letech do Betisu vrátil, ale jelikož pak působil tři roky i v nenáviděné Seville, je dosti kontroverzní postavou klubových pamětí.
Betis bojoval s úpadkem, aby v roce 1940 znovu sestoupil do druhé divize a předeslal několik hořkých pádů třeba i do třetí ligy, které fanoušci napříč generacemi museli přetrpět. Tenkrát vzniklo motto, které klub opečovává dodnes. „Ať žije Betis, i když prohrají!“
V temných dobách se zrodila neutuchající rivalita s FC Sevilla. Po patnáctiletém půstu a návratu do nejvyšší soutěže se totiž Betis uvedl výhrou 4:2 právě na půdě svého soka. Význam vítězství ještě více rozdělil město na dva tábory. A dosud platí, že když někdo dosadí za název Real Betis slůvko „Sevilla“, fandové Betisu se mohou zbláznit.
Sevilla je totiž jen jedna, má přídomek FC, nedávno za ni chytal třeba Tomáš Vaclík, z historického hlediska je to klub, jenž podporuje smetánka a vyznává červenobílé barvy. Betis je naopak odnepaměti spíše týmem dělnické třídy a synonymem nezdolné bojovnosti. Alespoň takto jsou pořádky nastaveny v Andalusii a těžko se na nich bude něco měnit.
V současnosti je Betis považován za tým, který by měl bojovat znovu o pohárovou Evropu, je to někdejší účastník Ligy mistrů a kromě triumfu v lize také vítěz Copa del Rey (španělského poháru) z let 1977, 2005 a 2022.
Chilská stabilizace
Poslední trofej tak do klubové síně slávy doputovala nedávno a podepsal se pod ni už současný kouč Manuel Pellegrini. Chilský lišák má k dispozici tým mazáků i nadějných mladíků. Mezi třicátníky vystupují ze stínu Isco, German Pezzella, nestárnoucí Claudio Bravo, Marc Bartra či Andres Guardado. Před sezonou se s kariérou rozloučila klubová legenda Joaquín. Z mladších stojí za zmínku Assane Diao, Rodri, Juan Miranda, Luiz Henrique či Abde Ezalzúli.
Momentálně má klub potíže směrem dopředu kvůli dlouhodobému zranění francouzského dispečera hry Nabila Fekira. Tuto ztrátu se vedení snažilo otupit příchodem Isca, což se daří jen částečně. Velký potenciál má teprve osmnáctileté křídlo Diao, který zatím naskočil do španělské ligy poprvé v posledních dvou zápasech a gólově pokořil Granadu i Valencii.
Co je pro současný Betis nejdůležitější? Díky Pellegrinimu a kvalitnímu kádru by se poměrně dlouho neměl opakovat pád do druhé ligy, který naposled klub postihl v roce 2014. Ke comebacku stačila jediná sezona a pak zástup sedmi trenérů, kteří skončili dříve, než vybalili kufry.
Tým se však napevno zkonsolidoval až pod vedením Pellegriniho, který už má před očima jen Spartu. „Jsme teď reálně tři body za postupem do další fáze Evropské ligy. Po dílčím neúspěchu ale nebudeme páchat harakiri a měnit systém, kterému věříme. Proti Valencii nám to přineslo jasnou výhru. Výsledky mají mnoho proměnných, co by se však nemělo ztrácet, je dobrý výkon. Nyní už se chystáme na domácí zápas proti Spartě,“ nechal se slyšet po poslední ligové výhře ve Valencii zkušený chilský kouč.
Skupina C
| Z | V | R | P | Skóre | B | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. Rangers |
|
6 | 3 | 2 | 1 | 8:6 | 11 |
| 2. Sparta |
|
6 | 3 | 1 | 2 | 9:7 | 10 |
| 3. Real Betis |
|
6 | 3 | 0 | 3 | 9:7 | 9 |
| 4. Aris Limassol |
|
6 | 1 | 1 | 4 | 7:13 | 4 |
