Nedvěd: S triem hvězd vede „Barca“ 2:0, ale i my chceme útočit
V semifinále Ligy mistrů vyřídil turínský Juventus madridský Real, ale v posledním zápase věhlasné soutěže už příští sobotu na něho čeká ještě větší síla. Hlavně palebná. Barcelona s výjimečnou útočnou trojicí Messi, Neymar, Suárez. Jak se na ně těší jeden z ředitelů italského velkoklubu Pavel Nedvěd? „Kdo má tyhle tři v mužstvu, tak vede už na začátku 2:0,“ usmívá se Pavel Nedvěd. „Ale i my chceme dělat v útoku problémy.“
Dají se vůbec hvězdní útočníci Barcelony Messi, Neymar a Suárez v současné formě uhlídat?
„Kdo má tyhle tři v mužstvu, tak vede už na začátku 2:0… (usmívá se) Na takový talent, jako mají oni, je strašně těžké něco vymyslet. Jsou nepředvídatelní a mohou provést cokoli. Ale každý se dá uhlídat, je to otevřené. Barcelona má kvalitní útok, my zase obranu a není to jen o nich. I my chceme dělat v útoku problémy. To, co nesmíme udělat, je zalézt, nechat Barceloně absolutní iniciativu. Na to jsou zvyklí a umí v takové situaci hrát, určitě by nám nějaký gól dali. Musíme jim vepředu dělat problémy, jinak by to nedopadlo dobře.“
Jak byste ty tři charakterizoval? Jaký dojem ve vás vyvolávají?
„O Messim je strašně těžké ještě něco říct. Ten je úplně někde jinde. Vždyť má čtyři Zlaté míče… A Neymar má nakročeno úplně stejně. Dal snad padesát gólů při reprezentačních startech. Když si vezmete jeho věk (23 let), stane se v Brazílii absolutně nejlepším hráčem všech dob. Ta si vezměte, co je to za kalibr.“
A Suárez?
„Do toho tria se strašně dobře hodí. Je to klasický ´koncák´, agresivní, ví, kde má být. Jeho zakončení jakýmkoli způsobem je fantastické.“
Co ve vás vyvolávají vzpomínky na finále v roce 2003 a jaké je to pro vás nyní?
„Předtím mě to štvalo, tentokrát mě to nemrzí, spíš jsem spokojený. Tehdy to byl vrchol mé kariéry, ten rok se povedlo skoro všechno. Tedy až na to finále, které jsme prohráli. Tak doufám, že se historie nebude po dvanácti letech opakovat.“
Prožíváte účast ve finále v nové roli o hodně jinak?
„Abych se přiznal, emoce jsou možná i trochu větší. Člověk poznal klub i z druhé strany. Když jsem byl hráč, věděl jsem, co mám dělat, emoce byly hlavně ze hřiště, prožíval jsem je spoluhráči. Teď cítím odpovědnost za celý klub, proto jsou o něco větší. V téhle funkci by pro mě vítězství znamenalo strašně moc. To, že se letos dostaneme do finále Ligy mistrů, jsme nečekali. Posun mužstva je zřetelný a určitě si to zaslouží. Strašně bych klukům přál, aby se jim to povedlo.“
Doufal jste, že se s Juventusem někdy ještě dočkáte dalšího finále?
„Věřil jsem, že ještě někdy bude. V letech 2005 a 2006 jsme měli výborné mužstvo, pak jsme spadli do druhé ligy, to bylo těžké. Ale já měl cíl dostat mužstvo do Ligy mistrů zase. To se mi ještě jako hráči povedlo. Ale neměli jsme mužstvo na to, abychom mohli pomýšlet na vítězství. Věřím, že v příštích letech na to mít budeme.“
Jak se Juventus změnil za poslední rok? Patří už k top evropským velkoklubům?
„Juventus se hodně změnil za posledních pět let, vrátili jsme se do italské špičky. Řekl bych, že v Itálii až dominujeme. Ale v Evropě to ještě na dominanci není. V téhle sezoně nám Liga mistrů vyšla, ale ještě jsou před námi možná tři, čtyři i možná pět klubů, které jsou silnější než my. Ještě máme na čem pracovat.“
Barcelona je brána jako jasný favorit. Je to tak i pro vás?
„Jsem pověrčivý, takže řeknu, že Barcelona je jasným favoritem. Každý očekává, že vyhraje, na druhé straně na ní bude tlak. Myslím, že máme dobré šance, je to specifický zápas, ve kterém rozhoduje momentální forma.“
Když Juventus vyřadil v semifinále jeden španělský gigant, vzrostlo mužstvu sebevědomí?
„Jo, jo, to jo. Skládám sice poklony Barceloně a je to zasloužené, ale z našich kluků je cítit strašné odhodlání a vůle dokázat všem, že jsme ve finále po právu. Chceme ukázat dobrý fotbal a určitě nejedeme prohrát.“
Jediným pamětníkem zápasu s AC Milán v týmu je o pět let mladší brankář Gianluigi Buffon. Nehecoval vás, že jste měl ještě vydržet a zahrát si proti Barceloně taky?
„Ne, to ne. V hokeji si může člověk odpočinout, ale ve fotbale to prostě nejde. Nedá se to rvát až domova. Už to nešlo. Za našeho Gigiho jsem strašně rád, protože je to skvělý gólman, i ve svých letech dokazuje, že je světová třída. Vítězství v Lize mistrů, to jediné mu chybí, na klubové úrovni je to pro něho top. I v Madridu bylo vidět, co pro mužstvo dělal, jak tým hecoval, stál o to, abychom se dostali do finále. Strašně bych mu přál celkový úspěch.“
