Dole, nahoře. Ve fotbalovém pekle – a tři dny nato v nebi. Příběh Nicklase Bendtnera, dánského fotbalisty Arsenalu, je přesně takový. V sobotu při duelu Premier League proti Burnley byl k smíchu, včera ovládl odvetu osmifinále Ligy mistrů proti Portu. K výhře 5:0 se přičinil hattrickem.
„Říkal jsem vám, jak se fotbal může pro hráče změnit během tří dnů,“ usmíval se Arsene Wenger, ctihodný kouč Arsenalu. „Jde to rychle nahoru. A také rychle dolů.“
Opravdu, v sobotu byl dánský útočník doslova příšerný. Zazdil snad šest tutových příležitostí. Neskóroval z malého vápna – hlavou ani nohou. Když už se mu koncovka vydařila, vykopli jeho střelu z prázdné brány obránci.
Robben spasil Bayern, Arsenal rozdupal portský sen >>>
Přesto ho Wenger v klíčovém utkání proti Portu postavil do základní sestavy. „Máme malé mužstvo a on je vysoký. Potřebujeme aspoň jednoho takového hráče. Vepředu i vzadu,“ vysvětloval volbu.
Proti Portu však nebyla výhodou jen Dánova figura. Tentokrát se ukázal také jako neomylný střelec. Poprvé se prosadil ohromným důrazem, podruhé z jednoduché situace do prázdné brány. Ale v sobotu by snad zahodil i tuhle šanci… Potřetí v nastaveném čase druhé půle z pokutového kopu.
„Na penaltu byl jako trojka. Jenže v zápase měl štěstí,“ vysvětlil Wenger, proč si míč vzal Bendtner.
Navíc hattrick v Lize mistrů – to je přece nevšední událost. „Počítá se, třeba i při jednání o nové smlouvě,“ pronesl trefně internacionál a televizní spolukomentátor Vladimír Táborský.
Nicklas Bendtner • Foto archiv Sport
Rosického zápas: Běhal a šéfoval
Mateřské školce jménem Arsenal musí někdo šéfovat. „Máme tady Tomáše Rosického,“ řekl kouč Arsene Wenger před odvetou osmifinále Ligy mistrů s Portem, když vykládal, kdo zastoupí zraněného kapitána a duši týmu Cesca Fabregase.
Povedlo se? Český záložník sice nedal gól (jak je většinou Španělovým zvykem), přesto válel. Rosický se ukázal jako klidná síla, ve středu hřiště velel, usměrňoval hru. Zvládal to i z pravé strany, kam ho Wenger postavil. „Šlo přes něj hodně nebezpečných akcí,“ všiml si televizní expert Vladimír Táborský.
Rosický dokázal chytrými přihrávkami přečíslovat soupeře, slušně kopal standardní situace. A také běhal. Když šel po necelé hodině – za stavu 2:0 – ze hřiště, měl na kontě 7,25 kilometru. Průměr jeho týmu byl v tu chvíli o nějakých 700 metrů méně.
