Trenér Jiří Plíšek ho v zimní přípravě zkoušel i v obraně, jenže on včera jasně ukázal, že jeho místo je na opačné straně hřiště. Útočník Tomáš Vondrášek prvním gólem nasměroval Teplice k vítězství nad Ústím.
Bral jste to jako satisfakci?
„Byl bych rád, aby mě všichni brali jen jako útočníka. Tehdy v zimě to byla jen taková zkouška, kdyby se náhodou někomu z obrany něco stalo. Jsem útočník, cítím se tak a jsem rád, že jsem dal takový ušmudlaný gól.“
Svou třetí trefu v sezoně jste oslavil scénkou u rohového praporku, kde jste své spoluhráče imaginárně povalil jako kuželky. To bylo plánované?
„S pár klukama jsme se před utkáním domluvili, že kdyby se někomu z nás podařilo dát gól, zkusíme udělat nějakou srandičku. Jsem rád, že to vyšlo. Určitě zase něco vymyslíme.“
Netrnul jste, aby váš gól nakonec nepřišel vniveč? Ústí vás chvílemi přehrávalo a navíc vyrovnalo.
„Když jsem vystřídal a sednul si na lavičku, měl jsem takový zvláštní pocit. Už se mi párkrát stalo, že jsem dal branku, a pak najednou soupeř vyrovnal. Naštěstí to ale Aidin nakonec protrhl a rozhodl.“
Ulevilo se vám v té chvíli?
„Kdyby se nám po remíze z Budějovic nepodařilo vyhrát, nebylo by to moc veselé. Ústí nás ke konci prvního poločasu zmáčklo, ale většinu toho druhého jsme zase měli pod kontrolou my.“
Sám jste kdysi za Ústí hrál. Není vám ho teď trochu líto?
„Jsou to kamarádi, ale na hřišti neznáte bratra. Líto mi jich možná bude zítra, ale dnes určitě ne. Potřebovali jsme vyhrát, a to se povedlo.“
