ROZHOVOR - Jako asistent slavil titul v Baníku Ostrava, v roli hlavního trenéra lokal šampaňské z poháru v Žilině. A teď triumfoval Pavel Vrba i v Plzni. „Podstatné bylo, že jsme ve vzájemných zápasech se Spartou uhráli šest bodů a Sparta nula. To rozhodlo o celém ročníku,“ tvrdí sedmačtyřicetiletý kouč z Havířova.
Jak vám bylo, když jste v páté minutě prohrávali?
„Gól padl ze standardky, kterou Baník ani nevystřelil na bránu, my jsme si to tam dali sami. To nás trošku zabrzdilo, ovlivní vás to, ztratíte na jistotě. Naštěstí se nám to podařilo otočit a ve druhé půli jsme kromě střely Lukeše nepustili Baník do větších šancí.“
Jaké jste měl pocity při korunovaci na pódiu?
„To jsou zážitky, které se vám poštěstí jednou za iks let. Je to určitě něco mimořádného, zvlášť v klubu, který v sezoně překvapil ze všech nejvíc. Před začátkem soutěže jsme měli kurz na zisk titulu 20:1, takže jsme byli asi stejný favorit jako kulhavý kůň na Velké liverpoolské.“
Kdy vám při vaší mistrovské jízdě bylo nejhůř?
„Nejhůř mi bylo po dvou předehrávkách jarní části soutěže, kdy jsme doma remizovali s Libercem a pak prohráli na Bohemce. To byly momenty, které mě trošku srazily, protože jsem věřil, že pokud by se to hrálo po zimní přestávce, byly by naše výsledky možná úspěšnější. Takhle jsme ztratili pět bodů a devítibodový náskok se smrskl na čtyři body. Pak byl na nás v celé zimní přípravě i jarní části vyvíjen tlak ve smyslu, že Sparta na nás ztrácí jen čtyři body, což je při její síle nic.“
|
A co byl takový klíčový moment sezony?
„Sice jsme to neříkali nahlas, ale asi doopravdy klíčový byl náš vzájemný zápas se Spartou ve třetím jarním kole. Vyhráli jsme 1:0 a zase odskočili na pět bodů, což bylo rozhodující. Po tomhle zápase mi bylo nejlíp.“
Můžete porovnat současné emoce s těmi, které jste prožíval při zisku titulu v Baníku nebo v Žilině?
„V Baníku jsem byl spíš takový dělník, asistent Franty Komňackého, který to měl na svých bedrech a nějakým způsobem to kočíroval. Víte sami, že Franta je v tomto ohledu nejlepší v lize, nedá na sobě poznat, jestli je nervózní, nebo ne. V tom ho obdivuju a měl bych se od něj ještě strašně moc učit - kvůli své naivitě a tomu, že někdy vystartuju, když nemám. Co se týká Žiliny a Plzně, jsou ty emoce přibližně stejné. Jen jsme na Slovensku neměli tak silného protivníka, jako je Sparta. O to víc mě to teď těší.“
Čím budete slavit?
„Vodou, kafem, chlebíčkem… Ne, asi budu muset něco vypít, to mi nikdo neodpustí. Ale na druhou stranu mě pak čeká cesta autem domů a nerad bych přišel o řidičák. Jezdit vlakem z Havířova do Plzně, to by mě asi zabilo. Musím se trošku šetřit.“
Asi se nepletu, když řeknu, že pro vás je cenný i způsob, jakým jste k titulu došli. Protože na zápasy Plzně se většinou dalo dívat...
„V podzimní části jsme byli hodně chválení za ofenzivu, ale zase jsme byli trošku kritizovaní za defenzivu, na jejíž úkor byly některé naše zápasy atraktivní až moc. Ale já musím přiznat, že mně se to líbí, jsem rád, že tak hrajeme. V jarní části to z naší strany už nebylo tak atraktivní, ale to bylo zapříčiněno soupeři, kteří s námi nehráli už tak otevřený fotbal. I venku jsme museli hrát do plných.“
Počítal jste při svém příchodu do Plzně s takovými úspěchy?
„Víte sami, že před čtyřmi lety se jezdilo do Plzně vyhrávat. Dnes už je to rok a půl, co jsme v domácím prostředí neokusili hořkost porážky. Když jsem sem přicházel, říkal jsem hráčům, že nechci hrát o záchranu, ale o poháry. Jsem rád, že se to splnilo, loni jsme vyhráli pohár, letos titul, takže to je úspěšné období. Je vidět, že kádr, který tady je, je velice silný. A já jsem rád, že můžu s takovými fotbalisty pracovat.“
Máte už teď představu o tom, jaká bude vůle a síla klubu udržet úspěšný kádr pohromadě a případně jej ještě posílit?
„Jsem ujišťován o tom, že kádr bude ještě posílen. Pokud by tomu mělo být naopak, je otázka co dál...“
