Na prvoligové scéně bude mezi trenéry jediným nováčkem - a ne ledajakým. David Vavruška se vymyká obrazu klasického fotbalového kouče tuzemské provenience. Ze Sparty sám odešel a už by se do ní nevrátil, hrdost jsou pro něj víc než peníze. A žádná velkohubá prohlášení od něj taky nečekejte. „Třeba v lize vydržím jen do září,“ říká osmatřicetiletý expert s úsměvem.
Ve dvojici s Františkem Kopačem zachránil Příbram v lize a měl za to, že se vrátí zpět k práci s mládeží, které se věnuje celou svou kariéru. Jenže příbramský boss Jaroslav Starka ho jmenoval k údivu všech hlavním trenérem ligového áčka. „Reakcemi lidí na své jméno se bavím,“ tvrdí David Vavruška.
Celou trenérskou kariéru jste se věnoval mládeži. Jak jste se dostal k prvoligovému áčku dospělých?
„Víceméně jako slepý k houslím. Do Příbrami jsem se nevracel, abych dělal ligu, ale abych dělal mládež, která mě tam vždycky bavila. Nevím, proč mi to dali, co je k tomu vedlo. Jestli se jim líbilo, jak to v závěru sezony, kdy jsem už byl členem realizačního týmu, fungovalo.“
V jednom listu napsali, že nad vaším jmenováním kroutí celá republika hlavou. Co to dělá s vaším egem?
„Hrozně se tím bavím. Nedělá to se mnou vůbec nic, beru to s nadhledem. Ještě bude sranda.“
Dvojice vašich asistentů František Kopač – Jiří Ryba už v Příbrami přežila spoustu trenérů. Nemáte z toho strach?
„Kdybych měl strach, tak do toho nejdu. Vím, že přežili hodně trenérů a že to vypadá zvláštně. Jardovi Starkovi jsem řekl, že to takhle donekonečna nejde. A pokud nebudou vnitřně ztotožnění s tím, co se v týmu děje, nemůžou u něj být. Ale to je spíš otázka pro ně a jejich svědomí.“
Člověka napadne, jestli zkušený František Kopač nezůstal v realizačním týmu, aby vás hlídal.
„Na to odpovědět neumím, protože mu do hlavy nevidím. Kdybych si to myslel, nemůžu to dělat. Je veřejné tajemství, že Jarda Starka má s Frantou dlouhodobý vztah, jsou kamarádi a Jarda by ho na lavičce Příbrami rád viděl. Ale já jsem natolik konfliktní, že pokud k něčemu mezi námi dojde, bude to jednání velmi rychlé. Buď já, nebo on.“
Na svůj věk jste prošel už mnoha kluby. Za to může vaše složitá povaha?
„Byl jsem pět let na Motorletu, což není krátká doba. Pak další čtyři roky v Teplicích. Trošičku se mi to rozhodilo až po odchodu z Teplic, kdy jsem v krátké době vystřídal Spartu, Příbram, Bohemku a loni v létě jsem se vrátil zpět do Příbrami. Tam je to případ od případu. Teď doufám, že v Příbrami zůstanu déle, protože se mi tu líbí, přestěhoval jsem se sem. A šéf Petr Větrovský říká, že v klubu budu mít vždy místo.“
Sám jste řekl, že jste konfliktní typ. V Teplicích jste si vjeli do vlasů s Františkem Strakou, že?
„Nechci říct, že se ze mě stává diplomat, ale už si taky dávám na určité věci pozor. Vím, že by mi svědčilo víc pokory, docela jsem se změnil. Dnes už mají lidé spíš problémy se mnou, než já s nimi. S Frantou Strakou jsme si nesedli, to je normální. On nemá rád mě, já nemám rád jeho. Tak je to v každém klubu. Akorát si myslím, že osobní věci by neměly zasahovat do odborných, do fotbalu.“
Ve Spartě jste si pro změnu nesedl s Jiřím Plíškem…
„To mi děláte schválně. (směje se) Já už bych tohle nechtěl řešit, je to pro mě dávná historie. Vím jedno – s tím člověkem už nikdy nechci dělat fotbal. To je celé. Žádnou zášť k němu necítím. Třeba budu dělat ligu v Příbrami tři roky, jako to on zvládl v Teplicích. A třeba taky jen do září a přijde se na to, že ten blbec jsem já.“
Jiří Plíšek byl důvodem, proč jste odešel ze Sparty?
„Ano, aspoň se to vyrovnalo. Kvůli němu jsem do Sparty přišel, protože on si mě tam vybral. A kvůli němu jsem ze Sparty i odešel.“
Ve Spartě jste pracoval jako šéftrenér mládeže. Nevyčítáte si, že jste v ní nevydržel déle?
„Vyčítám, protože jsem nedokázal udržet na uzdě svou hrdost, která je pro mě víc než peníze a další hodnoty. Mohl jsem to překousnout – už kvůli rodině nebo právě financím, které tam byly naprosto v pořádku. Zároveň ale musím říct, že Sparta mě naučila strašně moc. Zamyslel jsem se nad sebou, řekl jsem si, že pokud budu takhle dál pokračovat, nikam daleko to nedotáhnu. Nedokážu si představit, jak bych vyšel s Jardou Starkou, kdybych za sebou neměl Spartu. Pokud bych mu předvedl některé věci, co jsem měl ve Spartě, asi bych měl problém.“
Takže byste se do Sparty vrátil?
„Kdybych dostal nabídku dnes, už bych tam nešel. Uvědomuju si, že to není práce ani klub pro mě. Já prostě nejsem člověk do Sparty, do Slavie, do Barcelony. Umím vytřískat z minima maximum, takže nepotřebuju maximální podmínky pro to, aby se mi něco podařilo. Ty maximální podmínky navíc přitahují spoustu lidí, kteří do všeho zasahují, je tam spousta vlivů. Když chce mít hráčský agent vliv, chce ho mít ve Spartě – kde jinde? To není nic pro mě, já se o primárních věcech, jako je tréninkový proces a složení mužstva, nechci bavit s každým a zpovídat se na každé poradě. Fotbal se dělá i citem, osobností – a tu v takovém prostředí ztrácíte.“
Nemáte problém s autoritami?
„Ale mám. Už to však není takové a bude to čím dál tím lepší. Mám hlavně problém s neuznáváním pseudoautorit.“
