Uzdravený sparťan Krejčí: Chci se vrátit silnější než před zraněním
Když vyběhl na posledních dvacet minut doma proti Feyenoordu, přivítal ho bouřlivý potlesk. Ladislav Krejčí tvrdí, že už se na devadesát procent dostal ze zranění ramene, které si přivodil ve třetím předkole Evropské ligy proti Admiře Mödling. Na sobotní duel s Plzní je tedy připravený...
Jak jste na tom zdravotně? Už je rameno v pořádku?
„Řekl bych, že už je funkční na devadesát pětadevadesát procent. Už mě v ničem nelimituje, akorát nemám takový rozsah pohybu až do nejkrajnějších poloh. Ale nebolí mě to, je to v pořádku.“
Proč se zranění tak protáhlo? První odhady byly maximálně na dva týdny...
„Na rezonanci se ukázalo, že to až tak jednoduché zranění není. Byl tam uštípnutý kousek kloubní jamky. Normální člověk to musí mít šest týdnů v klidu, teprve pak začne rehabilitovat. Já to mám teď šest týdnů, řekl bych, že to je dost rychlé na to, jaké to je zranění.“
Překvapilo vás zjištění z magnetické rezonance?
„To ano. Vždycky jsem si myslel, že se rameno nahodí zpátky a všechno jde v pohodě dál. Pak mi vysvětlili, že to takhle nefunguje. Muselo se to zafixovat, aby rameno drželo pohromadě. I potom jsem si myslel, že to půjde rychle, jenže po třech týdnech fixace rameno zatuhlo a svaly ochably.“
Nejste na zranění smolař? Vždycky když jste na vzestupu, nějaké si přivodíte...
„Smolař bych neřekl. K fotbalu to patří. Na jednu stranu je těžké období, když člověk nemůže hrát a všemu jenom přihlíží. Myslím si ale, že mladého hráče to hodně posílí. Musí trénovat daleko víc než předtím, zůstávat po tréninku, být psychicky odolnější. Tak to beru.“
Myslíte tedy, že vám zranění pomáhají? To snad ne...
„Nechci je, to v žádném případě. (směje se) Ale když se to stane, nejde spekulovat nad tím, jestli je někdo smolař, nebo ne. Beru to tak, jak mi říkal táta nebo trenéři – že všechno zlé je pro něco dobré. Mohl jsem se věnovat posilování nohou, které jsem dřív neměl silné. Všechno se dá k něčemu využít.“
Ještě delší pauzu vám způsobila zlomená zánártní kůstka ze zimy 2011...
„Člověk je někdy z fotbalu unavený, má ho plné zuby. A když z něj takhle na dlouhou dobu vypadne, uvědomí si, jak je pro něj důležitý. Mám pak strašnou chuť dokázat, že se vrátím a že budu silnější než předtím. Tohle mě posunulo v tom, že jsem přibral sedm kilo. A to si držím doteď. Zesílil jsem v horní partii těla, teď jsem posílil nohy. (usmívá se) Ale samozřejmě bych byl nejradši, kdybych nikdy zraněný nebyl.“
Když si Tomáš Sivok přetrhl zkřížený vaz v koleně, posiloval pak i během oběda. Taky cvičíte pořád?
„Když jsem ze začátku neměl rameno tolik rozhýbané, fyzioterapeuti mi říkali, ať zvedám ruku. Takže jsem třeba stál v obchoďáku a zvedal ruku nad hlavu. Lidi na mě divně koukali, ale musel jsem to dělat. O Tomášovi Sivokovi jsem ale taky slyšel. Když jsem měl zlomenou zánártní kůstku a nemohl běhat, chodil jsem na spinning, abych dohnal fyzičku. Říkali mi, že Tomáš chodil dvakrát třikrát denně. A byl za půl roku v pohodě. V tom ho obdivuju.“
Rozhovory s Ladislavem Krejčím a Pavlem Horváthem před zápasem Plzeň–Sparta čtěte ve čtvrtečním deníku Sport.
