Stal se kultovní postavou Sparty v době, která výrazným osobnostem vůbec nepřála. Jan Berger neuměl jít s davem, vyčníval na hřišti, v kabině i v soukromí. Padl na dno, za urážku hlavy státu v opilosti vyfasoval podmíněný trest odnětí svobody, musel do protialkoholní léčebny. Dokázal se však vrátit – i proto fanoušci komplexního záložníka tolik milovali. Deník Sport s ním promluvil u příležitosti 120. narozenin Sparty.
Na jaký moment ve Spartě vzpomínáte nejraději?
„Na můj poslední zápas ve Spartě, kdy jsme porazili Lokomotivu Košice 8:1. Loučení bylo tak dojemné, že jsem měl opravdu slzy v očích. Fanoušci vyvolávali mé jméno, tak jsem šel mezi ně, někteří taky brečeli. Bylo to něco tak lidského, strašně mě to zahřálo. V tu chvíli se mi ani nechtělo odcházet někam pryč do ciziny.“
Pro fanoušky Sparty jste byl velkým idolem. Měli vás rádi kvůli vaší hře, nebo i nezkrotné povaze?
„Nikdy jsem se jich neptal, takže nevím. Lidé mají každopádně k problematičtějším hráčům větší náklonnost než ke tichošlápkům. Podívejte se na Tomáše Řepku, i když to byl jiný typ rebela než já, explozivní byl především na hřišti. Fandové k takovým hráčům mají blíž než k těm hodným. Pamatuju si třeba Víťu Lavičku, ten snad neřekl ani hovno. To byl tak slušný kluk, že to bylo až nepřirozený. Asi jsem si lidi získal svou hrou a ty průsery to jen podtrhly.“
Co pro vás přízeň mas, která v té době nebyla vůbec obvyklá, znamenala?
„Skandovali Honza není člověk, Honza je bůh – v tomhle ohledu jsem byl asi první. A politická garnitura to brala divně, samozřejmě to určitým lidem vadilo. Bralo se to spíš jako provokace. Ale o to víc to fandové ještě vyřvávali.“
Měl jste z toho osobně problémy?
„Já ne. Ale ti kluci ano, protože chtěli, abych se jim podepisoval do občanek. Odjížděli jsme po zápase z Chebu a než jsme vlezli do autobusu, obklopily nás davy lidí. Chtěli podpis do občanky. Snažil jsem se jim to rozmluvit, protože blízko stáli policajti, ale oni si nedali říct. Podepsal jsem se jim, byli šťastní. Ale sotva autobus rozjel, viděl jsem, jak ti policajti pro ně jdou, v tomhle byla ta doba nepříjemná. Z toho jsem měl blbej pocit.“
Plzeň nebude mít dlouho trvanlivost
Po sametové revoluci odešel Václav Ježek ze Sparty do Slavie. Měl jste mu to za zlé?
„Měl, protože to byl obrovský sparťanský srdcař. Myslím že o tom rozhodly peníze pana Korbela. Měl jsem pak telefonáty od obou pánů, ať jdu dělat na Slavii, ale dokážete si mě ve Slavii představit? To je stejné, jako kdyby nominovali Karla Jarolíma do Sparty. Karel by to taky odmítl, což od něj vidím jako super věc.“
Jaké to bylo, když jste se do Sparty vrátil jako trenér juniorských týmů?
„To už byla úplně jiná doba, Spartu vedl pan Košťál. Dělal jsem s Danem Drahokoupilem juniorku, potápěl se dorost, tak jsem ho převzal. Práce to byla velice dobrá, ale nechci to víc rozvádět. Nějakým způsobem jsme se rozešli a tím pro mě haslo. Byl jsem malinko zatrpklej, ale spolkl jsem to.“
Dnes je hlavním konkurentem Sparty Plzeň, tedy tým, v němž jste začínal svou ligovou kariéru. Může trvale zaujmout pozici nejúspěšnějšího českého klubu?
„Trošku z toho mám možná strach. Ale vím, že čas Sparty zase přijde. Když se rozhodla sázet na odchovance, nevydala se špatným směrem, pokud to doplní hráči odjinud jako Plzeň, bude dobré. Plzeň už nebude mít dlouhou trvanlivost, za chviličku už zase začne dělat tituly Sparta.“
