DVOJROZHOVOR | Když se spolu baví, mladší z úspěšné fotbalové rodiny občas proloží mluvu německým slůvkem. A pak společně hledají správný český výraz. V bundeslize a v národním týmu prorazili oba – Miroslav Kadlec (47) i jeho syn Michal Kadlec (27).
Obránce Leverkusenu vyrazí s parťáky na EURO ve stejné roli outsidera jako jeho otec před stříbrným šampionátem v Anglii 1996.
Na dvoj rozhovor pro deník Sport přijeli do hotelu v Uherském Hradišti jedním autem, černým mercedesem s německou poznávací značkou. Řídil Miroslav Kadlec, někdejší skvělý obránce a dnes spolupracovník společnosti Sport Invest.
Se synem Michalem si dali stejné kafe a podobným hlasem rozprávěli. Nejen o nadcházejícím vrcholu fotbalové sezony…
Trenér národního mužstva Michal Bílek oznámil, že s vaším synem počítá pro EURO na místo stopera, ačkoliv v klubu a dlouho i v reprezentaci plnil roli levého obránce. Co tomu říkáte?
Miroslav: „Nějaké indicie jsme měli. Tušil jsem, že se to může stát. Zápasy v nároďáku, které odehrál na stoperu, se mu docela povedly. V baráži proti Černé Hoře hrál velmi kvalitně, asi proto se tak Michal Bílek rozhodl. Pokud ho tam vidí radši, je to jeho věc. Hlavně aby se povedlo mužstvo na EURO dobře poskládat a sedlo si.“
Miroslav: „Viděl jsem ho tak, ale třeba svůj názor časem změním. Zkušený je dost, nemusím mu nic radit. Rozdíly mezi posty jsou minimální. Fyzičku má každý, s balonem to taky dneska umí skoro všichni. Takže v zápasech rozhodují maličkosti, třeba při standardkách.“
Jak se musíte na nezvyklou pozici připravit?
Michal: „Nebudu to hrát poprvé. Není to pro mě takový skok, jako když šel Honza Nezmar z útočníka na stopera. Na stoperu je jiné vidění prostoru, nejste tam ohraničený lajnou. A když uděláte chybu, útočník jde de facto sám na branku. Zodpovědnost je ještě větší než na beku. Kondičku tolik nepotřebujete, důležitá je spíš výbušnost. Musíme se především sehrát všichni čtyři vzadu plus defenzivní záložník. Dneska je důležité, aby ten záložník sbíral odražené balony. Poslední dobou tam nastupoval Jarda Plašil, snad to bude fungovat.“
V Leverkusenu ještě nikoho nenapadlo postavit vás do středu obrany?
Michal: „Ale napadlo… Když měl Toprak zdravotní problémy, Sami Hyypiä (trenér - pozn. aut.) říkal, že by mě tam dal místo něho. Nakonec se uzdravil. Nastoupil jsem jako stoper asi jen na dvacet třicet minut. Uvidíme, jak to bude dál. Člověk taky nemládne, nedá se jezdit donekonečna nahoru dolů, což dnes každý trenér po krajních obráncích požaduje. Možná někoho překvapilo, že se mnou kouč počítá na stopera, ale překvapení bylo v nominaci víc. (úsměv) Nechci to však rozebírat, je to složité téma. Rozhodnutí trenéra musíme akceptovat.“
Jaký je váš názor na seznam vyvolených?
Miroslav: „Dělat nominaci je vždycky nevděčné. Nějakých patnáct lidí je jistých a následně musí trenér zvážit, koho by potřeboval v případě absencí. Pokaždé bude někdo naštvaný a zklamaný. To je běžná věc. Vzpomínám si, jak jsme jeli po převratu na mistrovství světa do Itálie a trenér Vengloš to udělal chytře. Půlku týmu tvořili Slováci a druhou Češi s Moraváky. Aby to bylo vyvážené a nevznikly nějaké třenice.“
Jenže nedošlo k nim právě proto, že nominace byla udělaná víceméně politicky?
Miroslav: „Tehdy ještě nebyla taková demokracie, že by hráči otevřeně kritizovali trenéra přes noviny. To je dnes taky špatně. Mají si to říct mezi čtyřma očima anebo si zavolat. Abych se přes média s někým handrkoval, to mi nepřijde správné. Potom prohrávají oba dotyční.“
Co vás tedy ihned zarazilo, když jste si přečetl český výběr pro turnaj v Polsku a na Ukrajině?
Miroslav: „Nejvíc mě mrzí, že nejede Zdeněk Pospěch, který začínal kvalifikaci jako stabilní hráč. Byl jednička na pravém beku, pak se z něho stala dvojka. A najednou je z něj trojka. Ten by měl být nejvíc naštvaný. I takový Rajnoch byl dlouho v kádru, odehrál nějaké zápasy. Mluví se nejvíc o Štajnerovi, který měl výbornou sezonu. Jenže v kvalifi kaci vlastně nehrál.“
Baví se s vámi Michal Bílek o vašem synovi?
Miroslav: „Vůbec.“
Miroslav: „Známe se velice dobře, byli jsme spolu i na vojně. On se musí rozhodnout sám, nese svou kůži na trh. Nebylo by asi vhodné, abychom rozebírali mého syna. Radilů je v našem fotbale hodně. Mluví do něho daleko víc lidí než do hokeje. Devadesát procent lidí si myslí, že ho umí hrát, a přitom o něm ve skutečnosti moc neví. Všichni mají jasno, jak by se mělo hrát, v tom jsme chytří. Bruslit tolik lidí neumí, takže v hokeji tak neradí.“
Vždyť je krásné, že národ fotbalové události vášnivě prožívá…
Miroslav: „To ano, ale nesmí to přecházet až do nenávisti, jak jsme zažili v průběhu kvalifi kace. Osobní narážky nemají s fotbalem a se sportem nic společného.“
Pojedete se podívat na EURO?
Miroslav: „Kontaktovali mě z německé ARD, jestli bych jim nešel dělat experta na utkání Česko- Řecko. Chtěl bych vidět i Rusko, a jestli pojedu i na zápas s Polskem, to se teprve ladí. Co jsem ukončil kariéru, byl jsem na všech šampionátech. Aspoň na jeden zápas. Jako hráč nevidíte skoro nic, vůbec nepoznáte atmosféru města plného fanoušků. Jako divák je to něco úplně jiného.“
Zatímco tým, který před šestnácti lety v Anglii postoupil až do finále, bydlel stranou v Prestonu, Bílkův soubor v červnu rozbije svůj stan v centru Wroclawi. Jste rádi?
Michal: „Když jsem se o tom bavil s manažerem Vláďou Šmicrem, říkal, že šlo hlavně o kvalitu hotelu. Podstatné nebylo místo, ale aby se nemuselo daleko dojíždět, bylo tam dobré jídlo a kvalitní regenerace. Není nic příjemného jet na zápas tři čtvrtě hodiny autobusem. Když člověk chce, vždycky si na to kafe někam zajde. Ale je asi lepší, když jsme v centru. Budeme spolu dlouho, kdybychom byli odříznutí někde na venkově, bylo by to časem trošku na hlavu. Když za vámi přijede druhý den po zápase nějaký známý, můžete někam zajít.“
Miroslav: „Mezi top favority řadím Španělsko a taky Německo. Jinak se dá s každým vyhrát i prohrát. Mně se ta skupina líbí, je zajímavá. Kterýkoliv z těch čtyř týmů může být první i čtvrtý.“
Jedou Češi na EURO ve stejné pozici jako vy před lety do Anglie?
Miroslav: „My jsme na tom byli ještě hůř. Měli jsme ve skupině Itálii a Německo. Myslím, že ani pět procent lidí netipovalo, že postoupíme. Pak tam bylo ještě Rusko, mluvilo se o skupině smrti. Teď mají kluci z tohoto pohledu lehčí situaci. Je fakt, že se s nimi taky nepočítá, v tom je to podobné jako tehdy.“
Michal: „S váminikdo nepočítal ve skupině, s námi po prvním zápase kvalifikace, když jsme prohráli s Litvou. (smích) Lidí, kteří nám věřili, že postoupíme, bylo taky asi těch pět procent.“
Vadilo vám to?
Miroslav: „Tento národ je hodně namlsaný. Lidé si ani neuvědomí, jaké drobné se u nás ve srovnání s jinými zeměmi dávají do sportu. Je zázrak, že Česko popáté za sebou postoupilo na závěrečný turnaj mistrovství Evropy. To si spousta lidí ani neuvědomuje. Nejhorší tým bundesligy dostane za televizní práva třikrát nebo čtyřikrát tolik, co se u nás zaplatí za celý rok všem klubům.“
Měli bychom si tedy postupu víc vážit.
Miroslav (zaníceně): „Vezměte, že jsme jediná země v Evropě, která měla na posledních šampionátech sedmnáctek, devatenáctek a jednadvacítek své zastoupení. Ani Němci, Holanďani nebo Angličani to nedokázali. To je další zázrak. Měli bychom lidem vysvětlit, jak je těžké se na takový turnaj probojovat. Ti, co nejezdí do zahraničí, tyhle informace nemají. Já vidím, jaké zázemí je jinde, jaký tam mají zápal. Je to nesrovnatelné s Českem. O to víc bychom si měli vážit toho, že se na EURO m vůbec podíváme.“
