Až se po mistrovství Evropy svlékne z pomerančově oranžového dresu, do rukou něžně vezme modro-granátové triko Barcelony. Tenhle chlápek, jemuž v krvi klokotá ghanská krev, se jmenuje Memphis Depay. V neděli bude zaručeně dělat brajgl v české obraně v osmifinále mistrovství Evropy. Jeho životní příběh je nekompromisním útokem na emoce. Je protkán strašlivými zážitky z dětství, řadou selhání. Z osobních trablů mu pomohly tři věci: fotbal, mentalita vrcholového sportovce a milovaný rap.
Bylo mu k deseti letům. Po vyučování seděl Memphis Depay ve školní lavici v nizozemském městečku Moordrecht a usedavě plakal. Vyděšený ze skličující představy, že musí domů. S druhem své matky byl na kordy. Víc než často byl bit. Šílenými scénami z domácího hřiště byl psychicky poznamenaný. Stal se nedůvěřivým klukem, složitě komunikoval. O svých bolestech odmítal mluvit, nepouštěl je ven. A tak to je vlastně dodnes: nejraději komunikuje prostřednictvím rapu (texty píše v holandsko-anglickém mixu), sociálních sítí (na Instagramu jeho účet sleduje 10,9 milionů fanoušků) a rozličných tetování.
Všechno trápení začalo už ve třech letech. Jistý pan Depay z Ghany se jednoho večera rozhodl opustit manželku a synka Memphise. I proto má sedmadvacetiletý útočník na dresu výhradně křestní jméno. Matka si našla nového přítele, jenže se zase netrefila... Skličující roky nebraly konce. Ve dvanácti letech začal mladík pít, obchodoval s měkkými drogami, potloukal se po ulicích, často ve společnosti dealerů kokainu.
„Udělal jsem ve svém životě chyby,“ říká Memphis Depay na úvod své autobiografie s názvem Srdce lva. „Dostal jsem a rozdal mnoho úderů. Nesčetněkrát padl na tvář, ale pořád nejsem ani v polovině toho, čeho chci dosáhnout. A jde o docela dlouhý seznam. Chci hrát v Realu Madrid, vyhrát Ligu mistrů a získat Zlatý míč pro nejlepšího hráče světa. Když na konci kariéry budu mít na účtu sto milionů EUR, budu se věnovat hudbě, filmu a módě. Založím si rodinu. Budu pomáhat v Ghaně, a dalším chudým zemím. Dobývám hory, jejichž výšku ještě neznám,“ vypravoval.
Mimochodem, proč onen název knihy? Protože dětství – jak říká – prožil v „džungli“. A dovedl nad sebou vyhrát. Ukázal srdce lva. Také proto má přes celá záda vytetovanou obří hlavu krále zvířat.
Asi to není nic převratného, ale Memphisův život začal měnit bílý míč. Ve dvanácti letech, v době hledání sebe sama, nakráčel do akademie PSV Eindhoven. Sice měl nevšední talent, ovšem v životě stále padal, zvedal se a zase padal. Byl vyloučen z několika škol, v patnácti letech ale dokončil základní vzdělání a mohl se věnovat kariéře.
Krátce po ukončení studia se připojil k prvnímu týmu PSV, cestu mu ukazoval mentální trenér Joost Leenders. „Bál jsem se o něj, často se choval nemožně, ale měl jednu úžasnou vlastnost: mentalitu vrcholového sportovce,“ říkal. Memphis se brzy stal nejlepším hráčem nizozemské ligy. Ve dvaceti letech pomohl Nizozemsku k bronzu na mistrovství světa v roce 2014.
Rok po šampionátu se přesunul do Manchesteru United. Svěřili mu magické číslo sedm. Stejně jako dříve legendárním Eriku Cantonovi nebo Davidu Beckhamovi. Jenže Depay shořel jako papír. „Nebyl jsem připravený,“ přiznal později.
Někdejší anglická superstar Wayne Rooney nedávno vypravoval kouzelnou historku. Po zápase se Stoke byl Depay přísným koučem Louis van Gaalem přeřazen do rezervního týmu. „Druhý den se tam nahlas,“ dostal rozkaz. Přijel. Vystoupil z nablýskaného Rolls-Royce, na sobě měl drahou koženou bundu a na hlavě kovbojský klobouk. „Nechápal jsem to, ale takový on je. Jsem rád, že se mu nyní daří,“ usmál se Rooney.
Z United odešel Francie. Datová společnost SciSports identifikovala Olympique Lyon jako klub, který mu měl vyhovovat a svěřit mu roli volného hráče, v které se cítí nejlépe. Bingo! V 139 duelech nashromáždil 63 branek. Týmu pomohl k postupu do semifinále Ligy mistrů (2020) a k triumfu ve Francouzském poháru.
Po mistrovství Evropy vezme za kliku nikoliv v Realu, nýbrž v Barceloně. Ale předtím musí splnit ještě důležitější misi: zase ukázat srdce lva a dotáhnout Nizozemsko po sedmnácti letech k medaili.
Češi, pozor! Memphis Depay je v zóně. S dvěma góly a stejným počtem asistencí je nejproduktivnějším hráče Nizozemska.
Česko 
Nizozemsko 
Pavel Hartman, redaktor Sportu 
Václav Kotal
Matthijs de Ligt je v 54. minutě vyloučen! Nizozemský stoper hrábl po míči rukou před Patrikem Schickem, a protože byl posledním hráčem, po zásahu VAR dostává červenou kartu.
Fantastický Tomáš Vaclík! Sám na českého brankáře se řítil Donyell Malen, český brankář mu ale skvěle ukradl míč zpod nohou a nenechal se obejít.
V nastavení prvního poločasu se hezky uvolnil Memphis Depay a přihrál Patricku van Aanholtovi, ten bránu minul.
Vzápětí nebezpečně zahrozili i Nizozemci, Denzel Dumfries pronikl do vápna a jeho střílený centr vyrazil Tomáš Vaclík.
Tomáš Kalas se ideálně nedohodl s Tomášem Vaclíkem a do šance se řítil Denzel Dumfries. Kalas se ale stihl dobře vrátit a zablokoval střelu do odkryté brány.
V 8. minutě po rohovém kopu první nebezpečná situace před českou bránou, Matthijs de Ligt ale nehlavičkoval přesně.
Podle trenéra Franka de Boera budou muset nizozemští fotbalisté v nedělním osmifinále mistrovství Evropy podat svůj nejlepší výkon, aby přes český tým postoupili. Svěřence kouče Jaroslava Šilhavého považuje za nebezpečné hlavně tím, že umějí dostat soupeře pod tlak, což ukázali například v březnu při remíze 1:1 s Belgií ve světové kvalifikaci. De Boer ocenil gól českého útočníka Patrika Schicka z poloviny hřiště v úvodu turnaje, speciální obranu ale na něj nechystá. Více čtěte ZDE >>>
Kapitán Nizozemska Georginio Wijnaldum vzkázal, že do utkání v Budapešti nastoupí s duhovou kapitánskou páskou na podporu komunity LGBT. Právě tohle téma se v Maďarsku v posledních dnech hodně řešilo, tamní parlament schválil zákon, který ve školách mimo jiné zakazuje osvětu týkajících se sexuálních menšin. Němci v reakci na to chtěli rozsvítit duhovými barvami celý stadion v Mnichově, což UEFA pro zápas s Maďarskem zakázala.
„Není to gesto směřované pouze proti Maďarsku. Páska v duhových barvách znamená podporu rozmanitosti. Každý má právo na lásku, každý má právo být tím, kým chce," vysvětlil Wijnaldum své rozhodnutí. A varuje publikum před případnými urážkami.
„Hráči někdy dostanou tresty, že se sami brání a tak by to nemělo být. UEFA nás má chránit. Pokud uslyšíme urážky, jsme připraveni opustit hřiště," řekl nizozemský kapitán.
