Německo už blázní z EURO. Paradoxní „Staromák“ či přístavní divočina
PŘÍMO Z HAMBURKU | Byl to teprve první zápas Německa na turnaji a my se nacházeli na opačném konci země, než se utkání odehrálo. Přesto se Hamburk okamžitě položil naplno do mistrovství Evropy. Hned vedle stadionu St. Pauli v centru města vyrostla fanzóna s promítací plochou o kapacitě 40 tisíc diváků. A ta je hned na úvodní utkání z velké části zaplněná.
Ono místo pro oslavu německého triumfu je vůbec paradoxní. Fanoušci St. Pauli jsou po celém světě známí jako punkáči a anarchisté. A najednou jim hned vedle domova vyrostl německý „Staromák”, kde se pouštěl DJ Ötzi a procházeli tu lidé s německými vlaječkami namalovanými na obličejích.
Z nějakého zvláštního důvodu to ale pasovalo dohromady. “Hamburk je přece brána do světa,” říká o přístavním městě fanoušek St. Pauli Kyrill, který se protentokrát oblékl do německého dresu. „Mám strašně rád, když jedu domů a vidím okolo německé, ale i jiné vlaječky na autech. Jsme tu otevření, podívejte se okolo, je tady spoustu lidí z celého světa a každý se chová a vypadá úplně jinak,” ukazuje nadšeně na příznivce ve fanzóně.
A je fakt, že publikum, složené převážně z dvacátníků, bylo velmi různorodé. Panovala tu vysloveně festivalová a velmi uvolněná nálada. I ti, do jejichž základní výbavy nepatří německé dresy nebo bucket haty, ale spíš Martensky a mullety, se s ostatními protli na pivních kelímcích a jointech. A jako v každém velkém přístavním městě, když se setmí, to i v Hamburku umí být docela divočina, jak ukazuje i narvaná půlnoční Reeperbahn s vykřičenými bary.
„Neskutečná atmosféra, Německo je úplně poblázněné,” užívají si promítání Edgar a Segel. „Jsou tu skvělí lidé, vedeme o poločase 3:0 a je tu hodně piva,” smějí se. A taky klobás a dalšího občerstvení.
Podobná masová promítání jsou pro Německo běžná. „Je to úplně normální, když hraje St. Pauli velký zápas někde mimo stadion, nebo se do něj nevejde dost diváků. Slyšíte už tu hudbu? To je paráda! Mám to tu rád,” dodává nadšeně Kyrill.
Přece jen je ale znát, že dost lidí jsou vůči národnímu křepčení zdrženliví. Zdaleka ne všichni na sobě mají německé barvy. „Jako Němci nechceme dávat najevo nějaký obří národní fanatismus, přece jen víte, jak to s námi bylo,” pousmívá se trochu hořce René.
A atmosféra i mimo největší města v zemi? „Nejsem z Hamburku, přijel jsem sem za přáteli z malého městečka u Severního moře. A zatím ji tam necítím, což je ale asi pochopitelné. Když to srovnám třeba s mistrovstvím světa, tehdy to bylo něco naprosto neskutečného. Ale myslím, že je to i tím, že jsme teprve na začátku a ještě se to probudí,” myslí si René.
Němci tak spoléhají na odkaz světového šampionátu z roku 2006 na hřišti i mimo něj. Osmnáct let staré mistrovství světa úplně změnilo náhled velké části světa na současné Německo. Stejně jako spousty Němců na vlastní zemi. Teprve se uvidí, jestli v tomto smyslu evropský šampionát posune vnímání našeho západního souseda na další úroveň.
