Máte na kontě čtyři výhry. Cítíte se jako favorit skupiny?
„Určitě jím nejsme. Ale přiznávám, že jsme uhráli body, které jsou odrazovým můstkem na mistrovství Evropy. K větší jistotě postupu nám ale pořád chybí nějakých deset bodů. Že jsme šest v plusu po čtyřech kolech, to je úžasné, ale čeká nás ještě hodně těžkých zápasů. Holandsko bude mít silný závěr, to potvrdilo výhrou 6:0 nad Lotyšskem, boj o postup určitě nevzdávají. Máme zatím pouze dobrý vklad, musíme to ještě potvrdit alespoň ve třech, čtyřech zápasech.“
Před zápasem jste hráče upozorňoval na standardky Islandu. Jak vám bylo, když po dlouhém autu přišel první gól?
„Věděli jsme moc dobře, že Island je v tomhle silný. Když házeli aut 25, třicet metrů od brány, bylo to pro ně lepší než standardky. Upozorňovali jsme na to hráče, ale hned na začátku jsme to špatně ubránili. Strašně mě to mrzelo, ale to se ve fotbale stává. Udělá se chybička, pak se za to pyká. O to víc mě těší, že jsme to dokázali otočit. Mužstvo ukazuje charakter, zvládlo to v Turecku i teď, to je úžasné.“
„Petr říkal, že místo míče trefil soupeřovu hlavu, jinak by míč letěl do větší vzdálenosti. V té situaci asi měl být mnohem víc důraznější, ten balon měl uhrát. Byla to situace, která se zvládnout dala. Určitě i hráči mu mohli pomoct, aby mu víc odkryli prostor a dostal se tam snáz. Ale na druhou stranu. Podívejte se na dvě situace ve druhém poločase, kdy nás podržel. Ve fotbale chyby jsou, důležité je, že Petr nás podržel v klíčových momentech, které ten zápas víceméně rozhodly.“
Co s vámi udělal vítězný návrat do Plzně?
„Byl jsem hlavně dojatý včera na tréninku, kdy byla plná tribuna. Přišly čtyři tisíce lidí, to jinde nechodí ani na ligové zápasy. Plzeň je obrovsky fotbalová, to bylo něco úžasného, že nás lidé takhle povzbuzovali. Dneska mě samozřejmě potěšilo, když jsem viděl plakát na západní tribuně, sledoval jsem to. Hlavní dík ale patří divákům za to, že i když jsme prohrávali, drželi s námi a byli opravdovým dvanáctým hráčem. Celé mužstvo, nejen já, jsme se tady cítili jako doma, myslím, že takovou atmosféru národní mužstvo tak často nezažívá.“
Máte za sebou téměř rok u národního týmu. Jak ho hodnotíte?
„Jsem rád, že po jaru, kdy spousta lidí přestávala být trpělivých a začali do nás trošku rýt, mužstvo odpovědělo. Dostal jsem prostor, otestoval spoustu hráčů a zjistil, jak mužstvo funguje, za tohle jsem vděčný. Děláme postupné kroky, nejen u áčka ale i u mládeže. Neříkám, že jsem dokonalý, ale těší mě, že mužstvo má charakter, vracíme se k fotbalu a neřeší se jiné problémy. Děláme lidem zase z fotbalu radost, to se nám v poslední době daří. Budu rád, když to bude pokračovat.“
