Kinský: Nominace není start, počítají se zápasy. Vitík? Rivalita opadne
Zeď v bráně Slavie se na podzim jmenuje Antonín Kinský. Musel dokazovat, že si šanci zaslouží. Nakonec mu do brány pomohlo i zranění konkurenta Jindřicha Staňka a Kinský si během několika zápasů v sešívaném dresu řekl i o první nominaci do seniorské reprezentace. Na srazu se potkal i s Martinem Vitíkem ze Sparty, kterou pomohl v derby porazit. „Kromě něj jsou tu hráči, kteří působili ve Spartě dříve, pokud se nepletu. Celkově bych řekl, že to tím pádem tolik nepálí a nejsou tam třecí plochy. Rychle ta rivalita opadne. Teď máme společný cíl," prozradil jednadvacetiletý gólman. Rovněž navazuje na rodinnou tradici. Jeho otec Antonín Kinský starší totiž v národním týmu odchytal pět zápasů.
Máte za sebou výhru v derby. Jak to ve vás doznívá?
„Jelo se mi na sraz hned líp. Dorazit s vědomím, že jsme ten zápas prohráli, když je tady hodně hráčů Slavie i Sparty, by nebylo nic příjemného. Mám radost, že jsme to takhle zvládli. Vzhledem k tomu, jak se vyvíjí tabulka, tak jsme si tím logicky hodně pomohli.“
Je to tedy pikantní setkání třeba s Martinem Vitíkem v reprezentaci doslova několik hodin po derby?
„Kromě něj jsou tu hráči, kteří působili ve Spartě dříve, pokud se nepletu. Celkově bych řekl, že to tím pádem tolik nepálí a nejsou tam třecí plochy. Rychle ta rivalita opadne. Teď máme společný cíl.“
Jak jste prožíval svou dodatečnou nominaci do A-týmu? Původně jste figuroval v nominaci jednadvacítky.
„Byl jsem pochopitelně v kontaktu s Radkem Černým, který je trenérem brankářů ve Slavii i v národním mužstvu, takže jsem nějaké informace měl. Jasné bylo, že budu v nominaci jednadvacítky. Jak se to vyvine dál, jsem vůbec neřešil. Věděl jsem, že je tam možnost, že se posunu do áčka. Byla to věc trenérů, takže jsem se o to extra nestaral. Člověk je ale potom samozřejmě rád, že to klapne a je poprvé v áčku.“
Co pro vás nominace znamená?
„Skvělý pocit, že jsem se sem dostal. Řekl bych, že je to vyústění situace ve Slavii, protože se nám daří a hrajeme nahoře. Asi to má podobně třeba i Martin Jedlička v Plzni. Oba chytáme evropské poháry. Těším se celkově na vše, co sraz přinese. Dodám k tomu ale to, že jedna věc je nominace a ta druhá start za nároďák. Být v zápase je to nejdůležitější. Zažil jsem si třeba Evropskou ligu a skvělou atmosféru. V uvozovkách jsem v nominaci pořád jen na papíře, i když zdůrazňuju, že si toho moc vážím. Člověk dělá fotbal, aby hrál.“
Hovořil s vámi kouč Ivan Hašek o hierarchii brankářů na tomto srazu? Je to tak, že jasnou jedničkou bude Matěj Kovář a vy s Jedličkou budete sbírat zkušenosti na lavičce?
„Co se týká postavení v týmu, tak je to čistě na trenérech. Je fakt, že jsme se sešli hodinu před tiskovkou, jsme tady s Martinem Jedličkou poprvé, takže tu situaci momentálně nevíme. Všichni tři se budeme snažit dokázat, že do brány patříme. Nechci být ale naivní. Máme tři dny do prvního zápasu a na tréninku během tak krátké doby se asi kouče přesvědčit nedá. Musím být připraven na sto procent a čekat, jak se trenéři rozhodnou.“
Je tedy víc chytat za jednadvacítku nebo být třeba trojkou v reprezentaci?
„Já vždycky budu preferovat to, abych hrál. Je jasné, že nominace do A-týmu nároďáku je víc než jednadvacítka. Jsem ale rád, že tohle je na trenérech, protože se mnou ani neřešili, jestli chci být tam nebo tam. Ono je to možná tím pádem lepší, že to vyřešili za mě.“
Naposledy jste v jednadvacítce zažil debakl proti Dánsku. Máte to pořád v hlavě?
„Vůbec ne. Myslím si, že jednou za čas je vlastně důležité takový zápas prožit, i když si to nepřejete. Bylo to ještě horší tím, že se to stalo v reprezentaci. Je důležité si z toho totiž něco vzít, ale dál to vypustit z hlavy, protože každý zápas je jiný. To, co bylo, nemá vliv na to, co je teď. Aspoň já jsem takhle nastavený.“
Co vám zatím ten podzim ve Slavii dává? Co se u vás změnilo?
„Abych vám řekl pravdu, tak jsem nad tím takhle dosud nepřemýšlel. Tím, jak jdou zápasy rychle po sobě a hraje se co třetí, čtvrtý den, tak člověk má čas akorát tak na to zhodnotit si poslední zápas a připravit se na ten další. Z každého zápasu se snažím něco vzít a přenést to do následujícího klání. Asi to ale momentálně nedokážu konkrétně pojmenovat. Samozřejmě je na podzim všechno jiné, než na co jsem byl zvyklý v Pardubicích nebo dokonce ve Vyškově. Moje nastavení je pořád stejné, ale v tom, jak vás sleduje okolí, je rozdíl. Člověk je víc na očích.“
Co na vaši první nominaci říká otec, který v reprezentaci působil? A jak moc vám do chytání mluví?
„Scházíme se často a o fotbale mluvíme hodně. Myslím si a doufám, že má ze mě radost. Nemá důvod být nespokojený, protože jsme dlouho neprohráli. Rozebíráme spolu výkony a jsem rád, že tohle téma máme společné, je to moc fajn. On sám mi taky řekl něco v tom smyslu, že v konečném důsledku se počítají jen odchytané zápasy, ne nominace.“
