Csaplár: Budeme hrát na Sněžce v poušti

Skupina, která pro mladé Čechy začíná nedělním utkáním se Spojenými státy, vypadá slibně. Dalšími soupeři jsou totiž Uzbekistán a Nový Zéland, tedy žádné fotbalové velmoci. „Nebudu říkat, že je to supertěžká skupina,“ souhlasí Josef Csaplár, první český kouč v historii, který si vyzkouší světový šampionát této kategorie.

S čím jste se vydali do Mexika?
„S mnoha věcmi – a tím nemyslím materiální. Ten hlavní pocit je, že se strašně těšíme, protože odlétáme na mistrovství světa, na které nelítá každý rok. Zvlášť ne ve fotbale.“

Mexiko je specifické svou vzdáleností a klimatickými podmínkami. Stihnete se na ně připravit?
„To poznáme až na místě. Samozřejmě by bylo lepší, kdybychom tam byli o trošku dřív, ale nemá cenu to nějak rozebírat. Pokud jde o počasí, na to se určitě aklimatizovat nestihneme, protože to bychom nezvládli ani za měsíc. Torreon, kde budeme hrát, je město v poušti skoro dva tisíce metrů nad mořem. Takže budeme hrát na Sněžce v pětatřiceti stupních ve stínu. Ale na časový posun si zvyknout stihneme.“   

Do Mexika jste odletěli v úterý. Jak byla cesta do Torreonu, kde odehrajete všechny tři zápasy základní skupiny, naplánována?
„V pondělí jsme se sešli v Praze, měli jsme dva tréninky. Navíc jsme museli řešit trochu stresovější situaci. V úterý jsme letěli v deset z Prahy do Frankfurtu, pak skoro dvanáct hodin do Mexiko City a odtud osm set kilometrů do Torreonu. Spočítali jsme to na šestnáct hodin v letadle čistého času.“

Co byla ta stresová situace, kterou jste museli řešit?
„Měnili jsme jednoho zraněného hráče – místo budějovického Linharta bereme nakonec Stratila z Ostravy. Útočník za útočníka. Bylo to hodně složité a komplikované, protože je k tomu potřeba souhlas FIFA a jejího certifikovaného doktora, kterého jsme museli narychlo shánět.“

Oproti nedávnému mistrovství Evropy v Srbsku jste v nominaci provedl několik změn. Co vás k tomu vedlo?
„To, co vždycky. Na každý turnaj nominuji v prvé řadě hráče, kteří jsou zdraví, mají nejlepší formu a prokázali svůj přínos pro tým jak na hřišti, tak  i mimo ně. Sám osobně jsem příznivcem minimálního počtu změn, ale u mládeže se všechno rychle mění. A navíc je to motivační. Ti, co tady jsou, nemají nikde garantováno, že tu budou i na dalším srazu. A vy, co tady nejste, pokud budete dobře pracovat, máte šanci tu být příště.“

V původní nominaci na světový šampionát nebyl Lukáš Stratil, autor důležitých gólů. To byl hodně překvapivý krok…
„Já se tak na fotbal nekoukám – někdo důležité góly dává, jiný jim zase zabraňuje. Každému jsem na téma Stratil odpovídal: Proč jste mi nevolali po druhé fázi kvalifikace v Itálii, na kterou jsem vzal osm nových hráčů? Nebo po mistrovství Evropy, na které odjeli čtyři nováčkové? Kdybych si to chtěl zjednodušit, udělal bych si jednu konzervu a vozil bych s sebou stále stejné hráče. Ale protože chci odvést řemeslný výkon, cestuju, telefonuju a bavím se s trenéry. A pokud některý hráč zlobí, nebo na to nemá, prostě nejede.“

Ve skupině vás čekají USA, Uzbekistán a Nový Zéland, což vypadá jako hratelný los.
„Nebudu říkat, že je to supertěžká skupina, určitě bych na šampionátu našel podle jmen těžší. V naší skupině tak silná jména nejsou, ale kvalita našich soupeřů je těžko odhadnutelná. Říkat dopředu, že postupujeme, určitě nebudu.“

Víc než na výsledky kladete důraz na hru svého mužstva. Na kvalifikačním turnaji v Itálii jste mohl být spokojen s obojím, na mistrovství Evropy to už bylo slabší. Na co navážete v Mexiku?
„Na své hře nic neměníme. Do každého zápasu vstupujeme se stejnou taktikou, chceme dominovat, hrát otevřený fotbal. Atraktivní, aktivní, ofenzivní. S každým soupeřem. Rozdíl mezi oběma turnaji nebyl v naší taktice, ale v kvalitě našich soupeřů. Když jsme na EURU chtěli soupeřům vnutit naši hru, podařilo se nám to s Rumunskem, ale už ne s Německem a Holandskem. Jejich kvalita je jinde než naše, oba celky taky hrály finále. Ale do Mexika zase jedeme si to se soupeři rozdat, nejedeme fotbal kazit, otrávit, udělat zuby nehty nějaký výsledek. Ať už na to budeme mít, nebo ne. To, že umíme v Čechách fotbal kazit, bořit, spekulovat a ukalkulovat, už přece víme. To si nemusíme ověřovat. My ho hrajeme jinak.“