To očekávání je na něm znát. I v komunikátoru Skype u svého jména každý den přepíše, kolik dní zbývá do začátku šampionátu. Miroslav Soukup si užívá egyptské dobrodružství a chystá se s domácí jedenáctkou minimálně zopakovat to, co se mu povedlo před dvěma roky s Českem – dostat se do finále mistrovství světa.
Už dnes jeho Egpyt otevírá MS hráčů do 20 let zápasem s Trinidadem a Tobagem.
Jak to v Egyptě vypadá? Je znát, že tam začíná mistrovství světa?„Abych pravdu řekl, myslel jsem si, že to bude horší. Egypt je přitom známý tím, že tady chodí na fotbal hodně lidí, vždycky vytvoří bouřlivou atmosféru. Je to podpořené i tím, že áčko dvakrát za sebou vyhrálo Pohár afrických národů, mělo velké úspěchy. Na ulicích jsou ale billboardy, kde jsou hráči a trenéři, v televizích běhají spoty, videoklipy a rozhovory. Navíc dávají zajímavé zápasy z minulého šampionátu v Kanadě, zrovna dneska (v úterý – pozn. red.) jsem se koukal na naše semifinále s Rakouskem.“
Vy povedete na šampionátu domácí Egypt. Co od vás očekává veřejnost?
„Asi bych lhal, kdybych řekl, že by lidem tady stačil postup ze skupiny. Myslím, že všichni by za úspěch považovali minimálně semifinále.“
MS dvacítek: Šance pro nové superstar »
A máte na to?
„Bude to těžké. Tím, že jsem si to už jednou prožil, vím, o čem mluvím. Tahle kategorie dvacetiletých fotbalistů je těžko odhadnutelná, navíc nikdo nemůže vědět, co s mým týmem udělá atmosféra. Ještě nikdo z kluků nehrál před šedesáti sedmdesáti tisíci diváky a tady to tak bude. Hrajeme hned první zápas šampionátu proti Trinidadu na stadionu Borg al Arab, který je kopií Stade de France. Je to největší stadion v Egyptě, má kapacitu osmdesát tisíc lidí a bude vyprodaný. Přijde i prezident Mubarak. Hned další zápas hrajeme v Káhiře, tam je stadion pro pětasedmdesát tisíc lidí, kompletně zrekonstruovaný. Kdyby se dařilo, určitě by na nás chodilo minimálně padesát tisíc – a nikdo z kluků před takovou návštěvou nehrál.“
Mazuch: Stříbro z MS? V Itálii nezájem! »
Když mluvíte o stadionech, česká delegace byla v Egyptě v březnu a přivezla zprávy, že zdaleka vše nebylo připraveno. Jak to vypadá teď?
„Nemůžu mluvit za všechny stadiony, všechny jsem neviděl. Ale z těch šesti, na kterých se bude hrát, jsou minimálně čtyři na špičkové úrovni. Káhirský stadion je krásný, moderní. V Alexandrii je nejstarší stadion v Egyptě, který má ještě jednu historickou tribunu, ale prošel kompletní rekonstrukcí. Trávníky budou připravené. I zázemí je na špičkové úrovni, jsem přesvědčený, že tenhle šampionát překoná rekord v návštěvnosti.“
A jak bude vypadat ubytování a zázemí týmů?
„Musíme počítat s tím, že jsme v Egyptě. Civilizace a čistota celkově tady prostě není na takové úrovni jako v Evropě. Všechny týmy dostaly vlastní autobusy, minibusy i osobní auta, to všechno ve vlastních barvách. To je ještě lepší, než bylo v Kanadě. Horší je to s úrovní tréninkových ploch, ty nejsou úplně stoprocentní – třeba v Port Saidu, kde bude trénovat český tým. Taky jsem na to Kubu Dovalila upozorňoval, že to není žádná sláva.“
Zpátky mi pomohl i léčitel, prozrazuje uzdravený Pekhart »
Máte za sebou dlouhou přípravnou fázi s týmem. Bude to pro vás výhoda?
„Já jsem se naučil dopředu o výsledcích nepřemýšlet a nepředvídat, takže nevím. Je pravda, že jsem mužstvo převzal jeden a půl roku před šampionátem a mám s ním za sebou tolik zápasů, kolik trenér nějakého reprezentačního áčka nezvládne za celý čtyřletý cyklus. Od března máme nepřetržitý přípravný kemp, takže mám pro práci nejlepší podmínky, jaké si trenér na takovém postu může přát. Z toho pohledu si nemůžu stěžovat na nic.“
Jaké poznatky jste během tak dlouhé přípravy získal?
„Myslím, že tým se mi podařilo vyladit dobře, otázka je, jestli na to bude stačit. Je to, jako když ladíte auto. Můžete motor dostat do nejvyšších otáček, ale na lepší auto prostě stačit nebudete. Výsledky jsme neměli špatné, porazili jsme Španělsko, remizovali jsme s Holandskem nebo i s Českem, ale nevím, jestli nám bude pomáhat, nebo škodit tlak od veřejnosti a médií. Hráči hrají disciplinovaně, ale nevím, jestli před šedesáti tisíci diváky nebudou chtít všichni útočit.“
Takže platí stará známá pravda, že afričtí fotbalisté jsou nedisciplinovaní?
„Kdybych vzal konkrétně jeden rozdíl mezi českým a egyptským týmem, bylo by to v tom, že Egypťané jsou nesmírně pracovití. Zkoušel jsem dvě, tři fáze, ale na tréninku je prostě neunavíte. Na druhou stranu jim chybí česká chytrost. Všichni víme, že fotbal se hraje až od třiceti metrů k brance soupeře, to, co je na předchozích sedmdesáti, je jen statistika jako držení míče. Umění vymyslet něco originálního na posledních třiceti metrech, rychle se zorientovat a zasadit soupeři úder, to jim chybí – a kvůli tomu už jsme nějaké zápasy ztratili.“
Jinak jsou Egypťané s českými hráči srovnatelní?
„Ještě jeden rozdíl by se tam našel. Chybí jim víc zkušeností se seniorským týmem. Já je mám pořád na kempu, Kuba Dovalil sleduje hráče, kteří nastupují na svých pozicích v ligových týmech. Takže spoustu práce za něj udělají kluboví trenéři, on pak musí dát hráče dohromady. Já je mám pořád pohromadě, ale všechno od základů dělám sám. Třeba to, že celý Egypt hraje na tři obránce, já jsem úporně předělal na čtyři v řadě a zónu. Na druhou stranu, zase jsem nechtěl sahat do jejich mentality. Prostě jsem potřeboval využít jejich potenciál a dát tomu nějaký systém. Otázka je, jak dlouho vydržíme hrát organizovaně...“
Ve skupině jsou vašimi soupeři Itálie, Paraguay a Trinidad a Tobago. Kdo je favoritem?
„Těžko říct. Itálie je v uvozovkách oslabená o některé hvězdy z toho mistrovství Evropy devatenáctek v Česku. Někteří hráči totiž už vyskočili do vyšších kategorií. Ten tým se změnil, ale kdyby Itálie neměla dát dohromady dvacet skvělých hráčů, byla by to obrovská ostuda. Paraguayci v sobě kombinují brazilský a argentinský fotbal, mají dobrou techniku ve hře jeden na jednoho, skvělou organizaci obrany. A gólových hráčů mají víc než Italové. Pro mě je Paraguay favoritem skupiny.“
Trinidad a Tobago bude outsiderem?
„Trinidad je místními médii hodně podceňovaný. Ale postoupili ze severoamerické zóny na úkor Kanady. Když uvidíte ten tým nastoupit na hřiště – a v televizi ho uvidíte určitě – řeknete si, že to je mužstvo dospělých. Jsou to svalnatí hráči tmavé pleti, pět z nich má přes sto devadesát centimetrů. Na úvod je to hodně těžký soupeř.“
Vy jste v únoru s Egyptem nepostoupil ze skupiny na mistrovství Afriky do dvaceti let. Bál jste se odvolání?
„Trenér, který se bojí odvolání, nemůže trénovat. Samozřejmě zazněly takové hlasy, ale já jsem to bral tak, jak to přišlo. S týmem jsem předtím pracoval třičtvrtě roku a něco za námi určitě bylo vidět. A že jsme nepostoupili ze skupiny? Ale jak... Prohráli jsme s Nigérií, porazili jsme Pobřeží slonoviny a poslední zápas jsme potřebovali vyhrát s Jihoafrickou republikou o dva góly, což se na poslední chvíli nepovedlo. Měli jsme šest bodů my, Nigérie i Jižní Afrika, bohužel nám chyběl jeden gól. Za posledních snad deset šampionátů se přitom nestalo, že by někdo se šesti body nepostoupil. Tehdy jsme měli smůlu, tak snad tentokrát budeme mít štěstí.“
Sledujete na dálku, jak se daří vašim hráčům z kanadského mistrovství?„Sleduju, určitě. Teď mi ten turnaj navíc připomněly opakované zápasy v televizi – hráče i realizační tým. Mně i klukům ten šampionát otevřel nové cesty a já jsem rád, že se jim tak daří, že hrají ligu. Těžko byste hledal někoho, kdo by neměl uplatnění. Sešel jsem se s Martinem Feninem, pravidelně s hráči komunikuju pomocí Skype nebo ICQ. Nejvíc mám na očích kluky, co jsou v české lize. V Kanadě jsme byli jako rodina s tátou Rudolfem Baťou (tehdejší vedoucí mužstva – pozn. red.). A s některými kluky jsem u reprezentace prožil nezapomenutelné čtyři roky.“
Jak vám bude, pokud na turnaji narazíte na Česko?
„Já tady na to vždycky odpovídám, že bych se chtěl s českým týmem střetnout ve finále, protože by pak byla jistota, že by aspoň jeden Čech měl zlatou medaili z mistrovství světa.“ (směje se)
 |
Ve čtvrtečním deníku Sport najdete: |
| » celý rozhovor s MIroslavem Soukupem O čem mluví: » Jaké má plány po skončení šampionátu? » Chtěl by zůstat v zahraničí i nadále? |
