Manželka Vitteka: Plakali jsme, já i Robo

Na Slovensku se jim přezdívá „Beckhamovi“. On, výborný fotbalista a reprezentant, ona krásná žena a zpěvačka s uměleckým jménem Patricia Paris.

„Když nás tisk označil za Beckhamovy, pobavilo mě to. Ale nepotrpím si na to být na titulních stranách,“ tvrdí třicetiletá Vitteková, účastnice taneční soutěže Let´s Dance a autorka neofi ciální hymny mužstva s názvem Nikdy neprestávaj.

Jak se cítí manželka hráče, který dvěma góly do sítě mistrů světa zařídil postup Slovenska do osmifi nále mistrovství světa?
Nedá se to popsat, nevím, co říct. Jsem šťastná, hrdá. Neskutečně jsem to klukům přála. Všem. Hlavně po té negativní atmosféře, která na Slovensku vznikla po prvních dvou zápasech. Z toho jsem byla smutná. Novináři měli být ohleduplnější, ale možná právě ta kritika hráče nastartovala. Po utkání s Itálií už propukla euforie, lidé mě vyhazovali do vzduchu.

Jací lidé?
Zrovna jsem se připravovala v Bratislavě v hotelu na vystoupení. Sedla jsem si tak, abych slyšela přenos, ale neviděla obraz. Víte, já tyto důležité zápasy z pověrčivosti nesleduju. Na Paraguay jsem se dívala a prohráli jsme. Ve čtvrtek jsem měla mít dvě akce, jednu jsem však musela zrušit. Po tom utkání jsem prostě nemohla, bylo to šílené. Když Francouzi a Němci, kteří byli v hotelu ubytovaní, zjistili, že jsem tam taky, chodili mi hlásit, co se děje na hřišti. Já jsem dvakrát vykoukla a pokaždé jsme hned dostali gól. Tak mě okamžitě zase zavřeli. (úsměv) Nakonec mě cizinci vyhazovali do vzduchu, gratulovali. Padl i nějaký alkohol. Stálo to za to.

Takže jste velká fanynka?
Když se doma dívám na fotbal, jsem vždycky oblečená v dresu. Jsem Robova největší fanynka a on můj největší fanoušek. Akceptuje mě jako zpěvačku a má radost, že se mi daří. Pokud jsem na tribuně a on jde sám na branku, klopím zrak. Bývám nervózní, jsem spontánní člověk. Když jsem přišla do televize v Robových kopačkách, ptali se mě: Peťo, co to máš na nohách? Bylo to velmi vtipné. Od rána si lidé na Slovensku notují moji písničku, kterou jsem před mistrovstvím nazpívala pro tým. Známí mi volají, proč ji nehrají rádia, že ji chtějí slyšet. Věřím, že se dostane i do Čech.

Kde se zrodil nápad natočit píseň pro fotbalisty?
Chtěla jsem kluky podpořit. V té písni jde hlavně o slova, ne o mě. Je to o fotbalovém životě, který není jen o drahých kabelkách a autech. Prý je ta písnička velmi jemná. Hráči mi za ni osobně děkovali. Možná si ji Robo hned pustil, když si nasadil sluchátka.

Co jste si po utkání říkali přes telefon s manželem?
„Mleli jsme páté přes deváté. Já jsem plakala, on se smál. Pak zase plakal on a já se smála. Nevěděla jsem, co říkat. Robo mi děkoval, říkal, že je moc rád, že nás má. Holky odmalička oblékáme do fotbalových věcí, jsou v tomto směru tvrdě vedené. Když manžel volal před zápasem, dcery na něj křičely: Táto, dej za nás góly. Děti se dívaly u manželových rodičů a taky pak lítaly do vzduchu a musely se dvakrát sprchovat.

Vašemu muži se na turnaji hodně daří. Přitom býval za výkony v reprezentaci často kritizován...
Dokonce se psalo, že možná ani neměl na mistrovství jet. Proto to tak nyní prožíváme a nedokážu ani popsat svou radost. Vím, že se Robovi hraje dobře, trenér mu věří. Je to výborný týmový hráč a navíc dobrý člověk. Prošel si mnoha zraněními, po kterých by to mnozí vzdali. Po zápase s Itálií lidé na ulici přede mnou svlékali Robovy dresy, pokládali je na zem a líbali. Něco takového jsem zažila na Slovensku poprvé.

Vyrazíte teď přímo do JAR?
Měla jsem to v plánu, ale Robo si přál, ať zůstanu doma s dětmi. Stejně jako ostatní manželky a přítelkyně. Prý tam někoho pobodali. Ale zajišťuji cestu pro oba naše otce.