Finále mistrovství světa: Chystá se bratrovražda

Bude to unikátní finále. Nejen proto, že poprvé v historii se na světovém turnaji pořádaném mimo Evropu střetnou dva týmy z tohoto kontinentu.

Španělsko a Nizozemsko sdílí podobnou fotbalovou filozofi i. A do boje o zlato jim pomohlo prolínání obou progresivních škol.

Tyto dva celky se vlastně ani nemohou ničím překvapit. „Nizozemce známe velmi dobře. Bude to velmi těžký zápas,“ prohlásil trenér Španělů Vicente del Bosque.

Pod první větu se lze podepsat. Vždyť osm hráčů ze současného výběru kouče Berta van Marwijka působilo během své kariéry ve španělské nejvyšší soutěži.

Sneijder, Robben, Huntelaar nosili dres Realu Madrid, Van der Vaart jej ještě stále obléká. A Van Bommel či Van Bronckhorst patřili k početné nizozemské kolonii v Barceloně.

Naučili se hrát pod obrovským tlakem o nejcennější trofeje. Nasbírali nenahraditelné zkušenosti. Jenže nejsou to jen „oranjes“, kdo profi tuje. Skoro naopak. Na trase Nizozemsko-Španělsko je vliv na vývoj fotbalu ještě větší.

Proč? Nizozemští trenéři totiž patří k nejvýznamnějším a nejvlivnějším postavám pro vývoj španělského fotbalu.

Začněme statistickým údajem. Osm hráčů Del Bosqueho úspěšného týmu pochází ze slavné akademie katalánské chlouby. Jak to s tím souvisí? Stačí zmínit čtyři pojmy. Rinus Michels, Johan Cruijff , Ajax Amsterdam a právě Barcelona.

První z nich přišel na Nou Camp v roce 1971 právě z nizozemského klubu, který pod jeho trenérským vedením vládl ve své zemi a dobyl s ním i Evropu.
O dva roky později si přivedl Cruijff a, tehdejší superstar Ajaxu Amsterdam, a dvanáct měsíců na to i Johana Neeskense.

Spolu vnesli do hry Barcelony prvky „totálního fotbalu“, tedy ofenzivního stylu založeného na flexibilitě hráčů, kteří si podle dané situace mění místa a role na hřišti. Obránce útočí, záložník vypomáhá v obraně a tak dále. Zároveň z Ajaxu přinesli i systém výchovy mládežnických týmů, v němž se všechny celky od nejmenších špuntů vyučují stejnému stylu.

Ještě více se tahle filozofi e dostala do barcelonské krve na konci 80. let. V roce 1988 se stal trenérem samotný Cruijff a systém dovedl téměř k dokonalosti. Během svého působení získal čtyři tituly a výrazně ovlivnil také vývoj svého tehdejšího svěřence Josepa Guardioly, současného kouče „Barcy.”

Nizozemská škola dál ovlivňovala chod klubu. Důkazem je, že tři z posledních pěti trenérů na Nou Campu pocházeli ze země tulipánů. Na Cruijff a navázali Louis van Gaal (1997-2000, 2002-2003) a Frank Rijkaard (2003-2008). Pod prvně jmenovaným expertem osidlovalo kabinu v sezoně 1999/2000 osm hráčů s nizozemským pasem! Mezi ně patřili bratři De Boerové, Kluivert, Cocu či Zenden.

Další vlna nastala pod Rijkaardem: Overmars, Van Bommel, Van Bronckhorst. Paradoxní je, že po odchodu posledního z uvedených „oranjes“ v roce 2007 už nizozemská kolonie v Barceloně zanikla. Jenže – podle Cruijff ových not se jede pořád, z čehož prostřednictvím Xaviho, Iniesty, Busquetse či Pedra těží současná španělská reprezentace.

A co se týká nizozemských legionářů, ti se přesunuli do Realu Madrid. Třebaže momentálně jsou na soupisce „bílého baletu“ jen dva (Van der Vaart, Drenthe), v sezoně 2008/2009 jich bylo hned šest.

Každopádně postup obou zemí do finále ukazuje, jak pozitivně se v průběhu let dokázaly ovlivnit. „Nizozemci přidali španělskému fotbalu k jeho tradiční špičkové technice a kontrole míče i rychlost a více energie,“ napsal novinář Hugh Larkin na stránkách squarefootball. „Hvězdy Barcelony jako Xavi a Iniesta ztělesňují to nejlepší z obou fotbalových škol.“

Naopak opačným směrem si podle něj tradičně velmi ofenzivní Nizozemci vzali disciplinovanější hru.

Výsledky této španělsko-nizozemské náklonnosti vidí celý svět. Finálová účast je stejně tak přesvědčující argument jako fakt, že 17 hráčů z obou týmů vyrostlo v akademiích Ajaxu a Barcelony.

Která z těchto škol získá v neděli na své know how zlatý diplom?