PŘÍMO Z RUSKA | Bodrý muž z Kavkazu vede Rusko do fotbalové války. Stanislav Čerčesov je doma pod palbou nevybíravé kritiky. Pár dní před domácím mistrovstvím světa se vlivní lidé dokonce dožadovali hlavy čtyřiapadesátiletého kouče. V této zjitřené atmosféře se sborná chystá na čtvrteční zahajovací zápas „mundialu“ proti Saúdské Arábii. „Je směšné, aby se všechno svádělo na Čerčesova. Ruský fotbal se dostal do krize v roce 2008, zapomnělo se na mládež,“ uvažuje novinář Ivan Židkov, šéfredaktor listu Sport den za dnem, který si rýpne i do nejslavnějších českých klubů Sparty a Slavie.
Dá se vůbec popsat, pod jak velkým tlakem trenér Ruska Stanislav Čerčešov je?
„Pod obrovským. K ruskému týmu se nyní vyjadřuje plno politiků, herců, známých osobností, ale také lidé, kteří k fotbalu nemají žádný vztah. Dovolují si kritizovat práci kouče. Někteří dokonce říkají, že jestli mají lidé ve vedení fotbalu svědomí, ať ho odstraní. Klidně pár dní před zahájením turnaje. Všichni si myslí, že za neutěšenou situaci ruské reprezentace může on.“
Myslí si to i prezident
Vladimir Putin
?
„Ne, on se k fotbalu nevyjadřuje. Tedy zatím… Prezident není fotbalový fanoušek, má rád hokej. Jsem si jistý, že má o reprezentaci veškeré informace, dokáže si představit její úroveň a vyhodnotí si reálný obraz. Myslím, že neočekává postup do semifinále, nebo dokonce titul. Proto ani nevystupuje proti Čerčesovovi.“
Kdo tedy může za aktuální stav ruského fotbalu?
„Ruský fotbal se dostal do krize v roce 2008, kdy postoupil do semifinále mistrovství Evropy. Slavilo se, mysleli jsme si, že jsme světoví. Už tehdy jsem tvrdil, že s tímhle přístupem následujících dvacet let nic nevyhrajeme a daleko nepostoupíme. Tenkrát se vymáčklo všechno ze skvělé generace, ale potom se už nic neudělalo s mládeží. Neudělalo se nic pro trenéry, kteří by s talenty uměli pracovat. Do ruské ligy se kupovali drazí hráči, na mladé se kašlalo. Trochu mi to připomíná český přístup.“
Vidíte podobnost v tom, že Sparta se Slavií šli v létě cestou nákupu drahých zahraničních hráčů, kteří v drtivé většině neobstáli?
„Přesně. Tyhle kluby se zničehonic pustily do dobrodružství, na které ale nebyly vůbec připravené. Sparta dopadla, jak dopadla. Slavia se nedostala do Ligy mistrů. Noví trenéři teď mají obrovské problémy dát rozbourané celky dohromady a sestavit z nich konkurenceschopný tým. Jenže v Česku se tohle zkusilo jednu sezonu, v Rusku se to dělá stejně deset let. Jediný hráč, jenž má poměrně velký potenciál vystoupat na evropskou úroveň, je Aleksandr Golovin z CSKA. Spekuluje se, že má odejít do Juventusu. Po mém soudu na takovou úroveň ještě nedosahuje, ale potenciál v něm je. Štěstí, že Rusko někoho takového má. Ale pozor, není to Maradona nebo Messi .“
Jak vůbec hodnotíte práci Čerčesova?
„První rok to byla čistá selekce. Musel se utvořit tým.“
To mi připomíná první rok Karla Jarolíma u českého národního mužstva.
„Ano, to je velmi přesné. I herní styl obou týmů si je velmi podobný. Sledoval jsem zápas s Uruguayí, vypadalo to podobně jako ruská reprezentace.“
Tedy nic extra k pokoukání.
„Asi tak. Hraje se vyloženě na výsledek. I když i divák si občas přijde na své. Rusko sází na vysoký presink a když se mu podaří získat míč v poslední třetině hřiště, tak to vypadá i atraktivně. Čerčesov si nevede úplně špatně. Svádět všechno na něj je strašně laciné.“
To jistě, ovšem je třeba si uvědomit, že z dvanácti utkáních uspěl je s Novým Zélandem a Jižní Koreou. Jak zvládá tlak médií?
„On je z Kavkazu. A tamní lidé jsou drsní, tvrdí, nároční, ale zároveň výrazné osobnosti. Tlak bere na sebe. Někdy je k novinářům arogantní, čímž si udělal dost nepřátel během Konfederačního poháru. Na druhou stranu třeba v Polsku, kde trénoval Legii Varšava, si jeho vystupování pochvalovali. Byl samá srandička, průpovídky. Má osobitý humor. Je přímý, nekličkuje, na hráče je velmi tvrdý, což se všem nelíbí.“
Uznáváte Čerčesova?
„Ano. Nepatří k trenérským géniům, ani se za něj nepovažuje. On je dělník. Pracuje na fyzičce, organizaci hry, disciplíně. Dokáže rozpoznat, jaká pozice je pro konkrétního hráče nejlepší. Lidé mu vytýkají, že nemá zkušenosti ze špičkových soutěží. Ale vždyť on ani nemá špičkové hráče.“
Co bude pro Rusko na turnaji úspěch?
„Postup ze skupiny. Vezměte si, že v roce 2002 s Tuniskem jsme naposledy vyhráli zápas na mistrovství světa. Od té doby ani jednou. Pokud bychom se v osmifinále dostali do zápasu s Portugalskem nebo Španělskem, bylo by to fajn. Jen ti, které vlna emocí nese nekontrolovatelně jinam, vidí Rusko někde mezi nejlepšími čtyřmi. Náš fotbal ovšem není žádná špička. Spíš mám dojem, že se národ obává, že ze skupiny nepostoupíme. Základy pro pocity strachu tady reálně jsou.“
