Ruská duše je široká, a tak si v Samaře před mistrovstvím světa vzpomněli na svou bývalou hvězdu. Jan Koller přijel po necelých devíti letech jako vážený host a spojil příjemné a užitečné. V roli fanouška zažil atmosféru šampionátu a konečně si vybral peníze, které mu klub dlužil. Podepsal spoustu papírů a konečně se dostal k výplatám z roku 2009. „Říkali, že na účet mi to jen tak poslat nemohou,“ vysvětloval bývalý český útočník Jan Koller zvláštnost ruského účetnictví.
Jak se to celé seběhlo?
„Pozvali mě a Jirku Jarošíka, své dva bývalé hráče, na mistrovství světa jako své hosty. Rovnou nám při tom řekli, že nám vyplatí peníze, které nám stále dluží. Já s nimi už ani nepočítal.“
Proč vám je neposlali na účet?
„Tady to takto neexistuje. Poslat mi je prý nemohli, protože to tady prostě nejde, musel jsem si je vyzvednout osobně. Přijet a podepsat spoustu papírů. Dřív jsem neměl čas, teď to vyšlo. Jirka si to zařídil už dřív, tady být ani nemohl, protože má angažmá v Ružomberku.“
Proběhlo to hladce?
„Ano. Dopadlo to dobře a překvapilo mě, jak to šlo docela rychle.“
Když to tak vyprávíte, skoro to vypadá, jako by vám je předali do igelitky v hotovosti.
„Ne, to ne. Šlo to elektronicky, jen jsem u toho prostě musel být.“
Nejel jste si jenom pro peníze, klub vás hostil u příležitosti mistrovství světa. Jak vás po té době přivítal?
„Skoro jako státní delegaci. Přijeli pro mě na letiště, ubytovali mě ve skvělém hotelu, starají se o mě báječně. Byli jsme se podívat na báze, přichystali slavnostní večeři. Je to velmi přátelské, určitě na mě nezapomněli. Uspořádali i tiskovou konferenci, kde jsem byl společně s ministrem sportu Samarské oblasti.“
Nic ve zlém, ale jaké jste měli s ministrem společné téma?
„Mě se ptali na zápas Uruguay–Rusko (3:0), na kterém jsem byl přímo v hledišti. A co se tu změnilo, jak se mi tu líbí a podobně.“
Co se změnilo?
„Hodně. Od letiště, které je úplně nové, přes cestu z něj, která tehdy byla po celých čtyřicet kilometrů v katastrofálním stavu, hotely, okolí Volhy. Vnitrozemí je ale pořád stejné, tam je to horší. Rozpadlé baráky a tak. Ovšem ta změna k lepšímu je patrná. Začali s ní už za mé éry, ale šampionát to patrně urychlil.“
K té Volze – projel jste se na lodičce, jako jste to dělával před lety?
„Neprojel, vyspal. Není to však úplně lodička. Náš hotel je totiž velká čtyřpatrová loď, osmdesát metrů dlouhá, která kotví právě na Volze.“
Zvládáte ještě ruštinu?
„Ale jo. Ty věci, na které se mě ptají, už mám naučené. Třeba co teď dělám, jak se mám, co říkám na fotbal. S fanoušky ve fanzoně to taky zvládám, s těmi se navíc bavím taky ve francouzštině, tam jsem udělal velký pokrok.“
Z vás se na stará kolena stal polyglot.
„A to jsem ještě začal s angličtinou. Hodně si to zjednodušuju, co potřebuju říct, ale zkouším. Potřebuju mluvit, tak ji zkouším i tady.“
Zmínil jste fanzonu. To jste tam asi musel být středem pozornosti, ne?
„Asi jo. Něco měřím a mám zapamatovatelnou tvář, docela mě poznávali. Mám výhodu, že jsem ten typ, kterému to nevadí. Bavil jsem se s Uruguayci, teď sem najeli už taky Kolumbijci. Já to neznal z téhle druhé strany, je to opravdu svátek fotbalu. Jeden Uruguayec mi vyprávěl, jak sem jel dva dny, dal za to ohromný peníze. Člověk si uvědomí, jak velká událost to je.“
Co Rusové?
„Tam se nic nemění. Dobrosrdeční skvělí lidé. Potkal jsem i tři bývalé spoluhráče z týmu a viděl jsem se taky s Frankym Vercauterenem. Ten dělal asistenta v Anderlechtu, když jsem tam hrál, pak trénoval v Samaře a líbilo se mu tady natolik, že se tu rozhodl žít.“
Modrobílá vlna se valí na Soči! Uruguayci fandili už v letadle
Video se připravuje ...
Témata:
fotbal, Samara, Rusko, mistrovství světa, sport, Jan Koller, MS fotbal 2018, Fotbal na Heureka.cz
