Kdysi o sobě rozšafně hlásil: „Jsem český Brazilec!“ Před sedmatřiceti lety Ladislav Vízek na vlastní kůži poznal, jaké je Brazilcům, s nimiž se v úterý potká současná reprezentace, čelit. Přátelák v Sao Paulu měl překvapivou pointu, Československo uhrálo senzační remízu 1:1. Proti silné generaci geniálního špílmachra Zika a elegantního záložníka Sokrata, kteří paradoxně nikdy neovládli mistrovství světa.
Na začátku trochu provinile varuje: „Je to rok 1982, takže vzpomínky jsou už trochu zamlžené.“ Nebyl by to ale Ladislav Vízek, kdyby si nevybavil pikantní detaily ze svátečního zápasu a ve tváři tazatele několikrát nevykouzlil pobavený úsměv. Čistě mimochodem: Vízek, tehdy sedmadvacetiletá hvězda Dukly, v Brazílii jako jediný z Čechoslováků střídal. V 70. minutě šel místo něj na plac Dušan Borko, mladý útočník Nitry.
Čím to? Došly vám síly, nebo šlo o taktické střídání?
„Neumím si to vysvětlit. Asi jsem byl vykulenej nejvíc ze všech.“
Z čeho? Ze 107 tisíc diváků?
„To si neumíte představit, Sao Paulo je samo o sobě mraveniště. Už tenkrát to bylo přelidněné město, kde vrtulníky přelétávaly nad činžáky. Vzpomínám si na magickou chvíli před výkopem: stáli jsme uprostřed hřiště a zírali na hordy lidí na širokých tribunách. Neskutečný zážitek! Může někdo z dnešních fotbalistů říct, že hrál před takovou masou?“
Lomcovala s vámi nervozita?
„Těch 107 tisíc fanoušků pochopitelně nepřišlo na nějakého Vízka nebo na Petra Janečku, který nám v 90. minutě vystřelil fantastickou remízu. Přišli na svého Zika a Sokrata, kterým chtěli ukázat, jak moc fotbal milují. Dokonale jsme poznali, co je to fotbalový ráj. Bylo to monstrózní ve všech směrech. Nejstrašnější na tom je, že je to už sedmatřicet let.“
Považujete se za klikaře? Proti Brazílii se hraje jednou za generaci, někdy ani to ne.
„Maximálně jednou za fotbalový život… Splnil se nám velký sen, hráli jsme proti Brazílii v Brazílii. Říkali jsme si: Tohle je všechno, co jsme mohli ve fotbale dokázat. Navíc ten výsledek! Nehráli jsme zanďoura, šli jsme do toho na férovku a byli Brazilcům rovnocenným soupeřem. Remízu jsme brali jako odměnu.“
Jací byli Zico a Socrates, tehdy nejzářivější brazilské hvězdy?
„Nastoupili na nás se svojí sambou a od první minuty jsme věděli, že to proti nim půjde hodně těžko.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
