Belmondo? Kluci zaslouží šanci. Repre můžu dát víc, než se chtělo, říká Černý
Jako první z reprezentantů se Václav Černý veřejně vyjádřil k novému trenérovi národního týmu Ivanu Haškovi. A nevyhýbal se ani nepříjemnějším tématům okolo vztahů v národním týmu. Podle jeho názoru by aktéři kauzy Belmondo měli dostat další šanci.
Český reprezentant ale ve velkém rozhovoru pro Sport a iSport.cz poodhalil mnohem víc. Po přestupu do Wolfsburgu, kde střídá starty v základu a z lavičky a často hraje z různých pozic, si připadá jako lepší hráč než v minulé životní sezoně, která ho nakopla do bundesligy. A zároveň mluvil jako patron o práci pro McDonald’s Cup, ve spolupráci s nímž rozhovor vznikl.
Slyšel jsem, že McDonald’s Cup je vaše srdcovka. Co pro vás tahle soutěž znamená?
„Jednoznačně. Hrál jsem ho, když jsem byl malý, měl jsem tu čest hrát dva roky ve čtvrté i páté třídě. Co se týče školské úrovně, není většího turnaje. Mně se tam vždy strašně dařilo a jsem za to hrozně rád.“
Co vám turnaj dal a v čem byl jiný než klasické klubové zápasy?
„Byl jiný v tom, že reprezentujete vlastní základní školu, ne klub. Vidina dostat se na celostátní svátek fotbalu byla v tu chvíli něco velkého a každý si tam chtěl zahrát. Vždy jsem si to moc přál a jednou se mi to i povedlo.“
Když postoupíme kariérou vpřed, před přestupem do Wolfsburgu jste strávil deset let v Nizozemsku. Je to pro vás druhý domov?
„Určitě, ať bych chtěl, nebo nechtěl, deset let je v mých šestadvaceti hodně. Druhým domovem bych to nazval jednoznačně, ne-li možná i prvním. Od patnácti let jsem tam vyrůstal chvíli i sám. Je to jiná mentalita lidí, jiný svět než ten český, má svoje specifika. Hlavně jsem věděl, proč tam jsem a zažil jsem tam hrozně hezké časy.“
Zmínil jste, že je to možná i první domov. Fotbalově, nebo po osobnostní stránce?
„Dobrá otázka. Spíš po takové dospělácké stránce. Od patnácti do sedmnácti jsem bydlel v rodině, kterou zprostředkuje klub, protože mi ještě nebylo osmnáct, pak už jsem žil sám bez rodičů a sourozenců. K tomu patří, že jsem si musel zařizovat všechno kolem, nejenom fotbal. Samozřejmě prostředky na to díkybohu jsou, ale to neznamená, že se všechno udělá samo. V tomto ohledu vždy beru Amsterdam jako místo, kde jsem dospěl.“
Přistihnete se, že hledáte spíš česká, nebo nizozemská slovíčka?
„Ani ne, ale přemýšlení v hlavě mám tak moc ve dvou jazycích, že to mám mezi vteřinou v hlavě obojí. Je hrozně zvláštní, že přemýšlím dvěma jazyky, ale doma mluvíme samozřejmě česky.“
A co fotbalově, jste spíš odkojen nizozemskou školou?
„Myslím si, že víc nizozemskou. Poslední dobou jsem na to v nároďáku i párkrát doplatil. Všichni mě v Česku berou jako klasické křídlo, které eventuálně může hrát jenom ve formaci 4-3-3. Já se takhle sám nevidím, ale tím, jakou jsem dostal image, že jsem vyrůstal v holandské škole a hraju z lajny, je to bohužel takové zvláštní. Sám vnímám, že bych mohl hrát z víc pozic a ve více systémech.“
Vnímal jsem hlasy z reprezentace, že trenér Šilhavý až příliš lpěl na tom, jaký kdo může hrát post. Měl jste to na mysli i s ohledem na tohle období?
