Začal Haškův boj o důvěru. Zřídil nový tým, Köstl má víc práce než ve Slavii

Čtvrtého ledna se Ivan Hašek stal novým trenérem reprezentace. V tiskovém centru svazového sídla na Strahově se usadil před novináře a připustil, že má terč na zádech. „Chybělo mi to, byť to zní jako masochismus,“ usmál se.

O Haškově angažmá u reprezentace se mluvilo několik let. Dopadlo to až po rezignaci Jaroslava Šilhavého a následném odmítnutí Jindřicha Trpišovského. V kritické chvíli, kdy moc variant nebylo na stole, se sparťanská ikona tak trochu hodila. Pod stůl padly politické argumenty spojené s Haškovým předčasným odchodem z pozice předsedy svazu. I ty sportovní, protože posledních patnáct let pracoval mimo Česko ve vzdálených arabských destinacích. „Můj největší majstrštyk bylo zachránit dvakrát kluby, které byly úplně rozbité, s psychikou na nule. To bylo pro mě lepší než vyhrát titul. Taxikáře jsem netrénoval,“ oponoval.

Fotbalová republika se přesto rozdělila, vlastně byla polarizovaná už ve chvíli, kdy byl Hašek hlavním adeptem. „Nikdo neví, jaký je trenér,“ rozohnil se Martin Frýdek. A nebyl sám. „Rozhodovali lidé, kteří jsou v těsném kontaktu s Ivanem. Je to klika, která se stýká, řeší věci, takže mě to nepřekvapilo,“ rozmrzele pronesl František Straka, který s Haškem hrával v osmdesátých a devadesátých letech ve Spartě i v reprezentaci. A doteď se potkávají na golfových turnajích. Druhá polovina byla pro. „Je to nejlepší volba. Je zběhlý, má přehled. V kritických chvílích budou potřeba zkušenosti,“ zastal se bývalého klubového kumpána Julius Bielik.

Byť Hašek do omrzení opakuje, že nečte média a na sociálních sítích nežije, s vrozenou inteligencí moc dobře chápal, co se odehrává mimo jeho svět. I proto se ihned pustil do práce. Prakticky okamžitě